Dekarbonizace bude surovinově náročná pro celý svět, Západu zajišťování zdrojů navíc komplikují politické okolnosti. Evropa a Spojené státy po zkušenostech s koronavirovou pandemií a válkou na Ukrajině usilují o větší kontrolu nad dodavatelskými řetězci. Závislosti na Číně se chtějí zbavit užší spoluprací se spřátelenými státy a domácí těžbou. Ta však budí velký místní odpor. Těžební gigant BHP Group už varuje, že přílišný protekcionismus může podkopat snahu o ochranu klimatu.
Šéf australské společnosti Mike Henry tvrdí, že snaha západních států zajistit si domácí zdroje surovin je pochopitelná. Vyslovil se však proti přílišnému spoléhání na ně a nastátní dotace, které do zelené ekonomiky míří.
„Vlády, jež se snaží zabezpečit si vlastní kritické zásoby nerostných surovin, musejí zajistit, aby nepodkopaly výsledek, kterého svět potřebuje dosáhnout. Energetický přechod může ve skutečnosti urychlit kombinace pragmatické mezinárodní spolupráce a konkurence,“ řekl na konferenci v Brisbane podle Bloombergu.
Jeho varování přichází v době, kdy se vyostřuje světové soutěžení o suroviny, potřebné pro přechod k zelené ekonomice. Lithium, kobalt, měď, nikl či prvky vzácných zemin jsou potřebné do baterií elektromobilů, solárních komponentů, větrných turbín i jinde. Mnoho z nich se však nachází ve velkých koncentracích v určitých oblastech.
Splnit unijní cíle bude náročné
Čína v předchozích letech jednala rychle a zajistila si velkou míru kontroly nad těmito zdroji uvnitř i vně svých hranic, čímž získala silný monopol. Západ v poslední době vyvíjí velkou snahu, aby jej rozbil. Evropská unie na jaře představila zákon o kritických surovinách, na vytvoření domácích dodavatelských řetězců míří i americký zákon o snižování inflace (IRA), jenž na zelený přechod vyčlenil 369 miliard dolarů.
Uvést tyto cíle do praxe však zřejmě bude komplikované. Brusel chce docílit toho, aby byla roku 2030 těžena desetina kritických minerálů v unii a čtyřicet procent těchto surovin v ní bylo zpracováno. Sedmadvacítka je přitom podle serveru Euractiv v současnosti stoprocentně závislá na zahraničních dodávkách v případě čtrnácti ze třiceti strategických minerálů.
Do konce dekády by zároveň neměla žádná z neunijních zemí zásobovat společenství jednotlivými surovinami z více než 65 procent. EU přitom nyní kupříkladu dováží 93 procent hořčíku z Číny.
Naleziště lithia a dalších strategických materiálů se nacházejí mimo jiné ve Švédsku, Portugalsku, Francii, Německu či v Česku. Lidé na Západě se ale po celé dekády nemuseli potýkat s dopady jejich těžby a snaha otevřít v Evropě nové doly budí velký odpor místních komunit a ekologických aktivistů. Těžaři navíc narážejí na byrokratické překážky a paradoxně volají po zmírnění environmentálních pravidel. Spouštění projektů se tak protahuje.
Švédská těžební společnost LKAB tento měsíc o čtvrtinu zvýšila svůj odhad velikosti ložisek prvků vzácných zemin u Kiruny. „Už v lednu byl Per Geijer největším známým ložiskem v Evropě, pokud jde o tyto materiály,“ podotkl podle Reuters generální ředitel LKAB Jan Moström.
Těžaři čekají, zda zákon o kritických surovinách pomůže
Severská země, známá těžbou kvalitní železné rudy, je celkově důležitou zásobárnou přírodních zdrojů potřebných k uskutečnění zelených plánů EU. V tomto tisíciletí tam ale získala povolení pouze hrstka projektů. Kritiku budí nejenom ekologické aspekty dolování, ale také ohrožení tradičního pasteveckého života Sámů v Laponsku.
LKAB počátkem roku varovala, že kvůli komplikovanému povolovacímu procesu ve Švédsku může trvat deset až patnáct let, než těžba v nalezišti Per Geijer vůbec začne. Zákon o kritických surovinách by však mohl vše zrychlit.
Pokud projekt na jeho základě dostane nálepku strategický, mohl by získat povolení za dva roky. Jenže firma je k tomu skeptická. „Bude to důležitý test, zda systém povolení dokáže naplnit očekávání vnějšího světa,“ podotkl na stránkách LKAB Moström.
Těžba přitom drhne i jinde než ve Švédsku. V Portugalsku, které má největší evropské rezervy lithia a osmé největší na světě, už několik let stojí projekt těžby u vesnice Covas do Barroso. „Vyrobíme kolem 25 tisíc tun hydroxidu lithného. To je dostatek materiálu na výrobu baterií pro přibližně půl milionu elektromobilů každý rok,“ slibuje dle Euronews Dale Ferguson z britské společnosti Savannah Resources, která chce místní lithium dobývat.
Plán sice na konci května získal příznivé stanovisko od portugalské agentury pro životní prostřední, místní ale slibují, že sporům není konec. Pokusí se těžbě zabránit soudně.
V USA se proti těžbě lithia ozvala NASA
Nevoli budí produkce lithia i ve Spojených státech, kde leží většina nalezišť v oblastech rezervací původních obyvatel. Velké protesty a řadu žalob vyvolalo schválení dolu Thacker Pass v Nevadě, největším známém nalezišti suroviny v zemi. Proti těžbě v Nevadě se vyslovil i neočekávaný aktér: NASA.
Vesmírný úřad tvrdí, že dlouhý, plochý úsek vyschlého jezera v oblasti ložiska je unikátní lokalitou pro kalibraci satelitních měření a musí zůstat neporušen. Z území určeného pro těžbu tak bylo vyňato téměř sto kilometrů čtverečních, spory o něj však pokračují.
Panují také obavy, že západní automobilky budou mít nedostatek grafitu nečínského původu, potřebného do baterií. Asijská velmoc produkuje 91 procent grafitu a dodává světu 98 procent finálně upraveného materiálu. „Výrobci automobilů jsou nyní v prekérní situaci, protože do západního grafitu se neinvestovalo,“ řekl Reuters Mark Thompson, šéf australského výrobce anod Talga, který chce spustit těžbu ve Švédsku a v dubnu získal klíčovou část povolení.
„Všechny automobilky se nyní snaží vyrozumět, jak získávat materiály pro baterie na úrovni těžby,“ citovala agentura Brenta Nykoliationa ze společnosti NextSource Materials. Směřují především na Mosambik a Madagaskar.
Odborníci však míní, že asijská velmoc bude ještě dlouhé roky dominovat zpracování grafitu. Čínská nadvláda komplikuje americkým automobilkám přístup k daňovým úlevám, jelikož IRA stanovuje relativně přísná pravidla pro původ surovin.
