V jihoamerické Guyaně se můžete projít po stezce mezi korunami stromů nebo proletět vyhlídkovým letadlem nad jedním z nejkrásnějších vodopádů světa. Tropickou přírodu ale nenávratně ničí zlatokopové a pytláci.
Guyana nepatří mezi nejnavštěvovanější cestovatelské destinace a už vůbec ne mezi turistické cíle klientů běžných cestovních kanceláří. V povědomí mnoha lidí figuruje jako nebezpečná země plná korupce, kriminality a tropických nemocí.
K pozitivnímu obrazu země nepřispěl ani neslavně proslulý projekt „reverenda Jonese“ zakončený největší masovou sebevraždou moderní historie. Přes to všechno ale stojí za to Guyanu navštívit a zažít ji na vlastní kůži. Jedna z příjezdových tras vede pozemní cestou z Brazílie přes hraniční přechod Bonfim–Lethem. Dále ve vnitrozemí, nedaleko geografického středu země, lze objevovat prales netradičně ze stezky v korunách stromů.
Ta se jmenuje Iwokrama Canopy Walkway. Vedle chodníčků zavěšených vysoko ve stromovém patře se tu nachází i „jungle resort“, tedy poměrně luxusní ubytování nabízející všechny vymoženosti civilizovaného světa uprostřed deštného pralesa. Není nejlevnější.
Například noc tady stojí 360 dolarů za dvojlůžkový pokoj v chatce. Dvě hamaky jednoduše zavěšené na stromě vyjdou na 150 dolarů na noc. Vstup na samotné lanové mosty stojí dalších 50 dolarů za dvojici. A k tomu navrch platíte ještě další poplatky za pobyt.
Zkrátka pralesní drahota. Mikrobusy na trase do hlavního města Georgetownu projíždějí kolem této atrakce každý den kolem páté ranní. Lze tedy přijet autokarem a ušetříte za nocleh. Tento příklad ovšem ukazuje, jak Guyana obecně není moc připravená na nezávislé cestování. Infrastrukturu lze přirovnat například k Africe, kde turista zaplatí za průvodce, ubytování a jídlo často mnohem více nežli ve vyspělých zemích.
Na internetu lze v guyanském pralese dohledat jen hrstku ubytovacích zařízení. A pokud už je najdete, tak se jedná o ony luxusní resorty.
Plavba za tři metry dlouhou rybou
Alternativou může být skromnější ubytování na říčním ostrově na řece Essequibo poblíž jílovité silnice Lethem–Georgetown. Jedinou možností, jak přejet tuto tropickou řeku s průtokem srovnatelným s Rýnem, je přívoz. Ten dokáže převézt i nákladní auta. A přímo u tohoto přívozu se nachází stánek s občerstvením, který provozuje šarmantní dáma středního věku Michelle.
Té patří i onen říční ostrov, kde lze strávit pár dní netradičního odpočinku mimo civilizaci. Na ostrově se nachází několik chatek, krásný trávník, leguáni, palmy a mangovníky, takže vlastně vše, co od světa člověk potřebuje. Kajmani se drží dále po proudu, a tak se při koupání v blízkých peřejích musí dávat pozor jen na říční rejnoky zahrabané v písčitém dně. Michelle, mimochodem velmi schopná obchodnice, pronajímá i člun s motorem a s průvodcem. Lze tak vyplout s pocitem dávných objevitelů do vnitrozemí Guyany. Stezek, jak je známe z Česka, v pralese moc není. Cestovatel je odkázán na pozorování fauny z bezpečí řeky.
V jihoamerické Guyaně se můžete projít po stezce mezi korunami stromů nebo proletět vyhlídkovým letadlem nad jedním z nejkrásnějších vodopádů světa. Tropickou přírodu ale nenávratně ničí zlatokopové a pytláci.
Jediný udržovaný trek na Turtle Mountain je považován za soukromý a přístupný je výhradně pro klientelu resortů Iwokrama. Přesto lze při plavbě po řece spatřit indiánské petroglyfy anebo arapaimu – jednu z největších sladkovodních ryb na světě, dorůstající neskutečné délky až tří metrů.
Nad zeleným oceánem
Mezi hlavní lákadla v Guyaně patří Kaieteurské vodopády. Za letenku v ceně od 130 dolarů dostanete možnost spatřit nejen jedny z nejimpozantnějších vodopádů na světě, ale i „zelený oceán“, který se dole rozprostírá po celém obzoru. Je dechberoucí vidět ten nekonečný prales, který je bohužel, podobně jako jinde na světě, mýcen pro rychlé zisky.
Kromě vzácných dřevin je ale nyní fenoménem ilegální těžba diamantů a zlatokopectví, které v celém regionu dorůstá do hrozivých rozměrů zlatých horeček předminulého století.
Vodopád samotný je ale úchvatný i v období sucha a pilot jej dvakrát přelétne, aby si ho mohlo vyfotit všech pět pasažérů na každé straně letadla. Po přistání je čas v okolí vodopádu na fotografování i návštěvu džungle
Lepší jsou soukromá muzea
I metropole Georgetown má svá lákadla. Za návštěvu stojí zejména katedrála svatého Jiří, jeden z nejvyšších dřevěných chrámů na světě. Stabroek market je budova tržnice s podprůměrným interiérem, zato s unikátními věžními hodinami, které jinde na světě neuvidíte.
V okolí trhu je lepší, stejně jako na všech místech s vysokou koncentrací lidí, být radši ostražitý. Zvýšená bezpečnostní opatření jsou patrná i z opevněné budovy britské ambasády, která si nedobytností nezadá s tou v Bagdádu. V Georgetownu se nachází i Národní muzeum, které lze přirovnat k českým muzeím v okresních městech. Jiné expozice jsou proto často vedeny i soukromými provozovateli přímo v jejich obývacích pokojích.
To je třeba příklad Guyanese heritage museum pár kilometrů od Georgetownu na západ. Na jednodenní výlet je jako stvořené městečko Parica na dolním toku řeky Essequibo, kde lze půjčit člun a vyjet na prohlídku vnitrozemí. Divokých zvířat ale v Guyaně v posledních letech ubylo i kvůli zmíněným zlatokopům a také pytlákům, kteří přicházejí především z hlavního města.
Je proto čím dál těžší divoká zvířata spatřit ve volné přírodě. Snad se podaří smutný trend zastavit dřív, než bude příliš pozdě. Pro samotnou Guyanu i pro její obyvatele.
Autor je spolupracovník redakce
