Hesla se závanem třetí říše. AfD má přesto nakročeno k první zemské vládě

Zabránit „vymírání německého národa“ či „propagaci pochybných sexuálních zálib na školách“, zavést pracovní povinnost pro přistěhovalce nebo obnovit výměnné pobyty školáků v Rusku. To jsou výňatky z návrhu programu Alternativy pro Německo (AfD) v Sasku-Anhaltsku, kde má strana podle průzkumů poprvé šanci sestavit vládu, navzdory dlouhodobé politické izolaci. 

Volby ve východoněmecké spolkové zemi se uskuteční až v září, podpora kolem 40 procent voličů a zároveň radikalita programových tezí AfD však už nyní vzbuzují pozornost německých i zahraničních médií. Například týdeník Politico v nedávné reportáži upozornil na stoupající hvězdu regionálního šéfa strany Ulricha Siegmunda. 

Politické klima a vysoká obliba AfD v Sasku-Anhaltsku působí jako varování před dalším vzestupem strany v celém Německu. Strana, která dostala od civilní kontrarozvědky oficiální přívlastek „pravicově extremistická“, těží z nespokojenosti Němců frustrovaných dlouhodobou ekonomickou stagnací a nezvládnutou migrační politikou. Spolková vládní koalice v čele s kancléřem Friedrichem Merzem zaostává v prosazování reforem, což AfD dále posouvá do politického mainstreamu – navzdory programu, jenž by v zemi s nacistickou minulostí ještě nedávno působil jako nepřijatelný. 

Socioložka, zabývající se extremismem, Beate Küpperová v rozhovoru pro stanici Deutschlandfunk uvedla, že se strana stále více normalizuje a legitimizuje ve společnosti. Pomáhá k tomu i jisté polidšťování v očích voličů, které zosobňuje na sociálních sítích velmi populární a charismatický kandidát AfD na sasko-anhaltského premiéra Siegmund. 

Politický vývoj v Sasku-Anhaltsku má specifický význam také pro český byznys. Jednou z největších chemických firem v této spolkové zemi je společnost SKW Stickstoffwerke Piesteritz, významný výrobce hnojiv z koncernu Agrofert, který je historicky spjatý s premiérem Andrejem Babišem. Velcí zaměstnavatelé a regionální vlády v Německu tradičně spolupracují na dotačních a sociálních programech. 

AfD patří do stejné politické rodiny jako česká SPD současného předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, obě strany zasedají v Evropském parlamentu ve frakci Evropa suverénních národů. Okamura na konci ledna vystoupil na akci saské AfD v Drážďanech. Stranu pochválil, že „se nebojí říkat věci otevřeně a hájit zájmy vlastních občanů“. 

Nebývalá šance na úspěch

Tradiční demokratické strany jako křesťanští demokraté (CDU), sociální demokraté (SPD) nebo Zelení v průzkumech v Sasku-Anhaltsku za AfD čím dál více zaostávají, pořád se však drží zásady, že s extremisty nechtějí vůbec spolupracovat. Vstřícnější postoj naznačilo pouze konzervativně levicové Spojenectví Sahry Wagenknechtové (BSW).   

Jako reálný povolební scénář se tak nabízí menšinová vláda AfD tolerovaná BSW. Pokud by se do tamního zemského sněmu BSW a další menší subjekty nedostaly, mohla by AfD podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung získat v zemském sněmu nadpoloviční počet mandátů a vládnout sama. To by byl pro stranu bezprecedentní úspěch. Zemská vláda AfD by mohla například měnit vzdělávací a kulturní politiku Saska-Anhaltska nebo zasahovat do fungování policie. Díky účasti na vládě by strana také poprvé získala zastoupení ve Spolkové radě, jež plní funkci celostátní horní parlamentní komory. 

Sasko-Anhaltsko přitom není úplnou výjimkou. Dokládají to předvolební průzkumy z ostatních spolkových zemí, v nichž v letošním „supervolebním“ roce půjdou voliči k urnám. AfD válcuje konkurenci i ve východoněmeckém Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde má podporu kolem 35 procent voličů. Oproti minulým volbám extremisté citelně posilují rovněž v západoněmeckém Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku nebo v multikulturním a liberálním Berlíně. 

Obavy a sliby

Jedním z hnacích motorů úspěchu AfD je strach z dopadů migrace, v loňském roce posílený několika teroristickými útoky. V prosincovém průzkumu agentury Ipsos uvedlo 31 procent dotázaných, že se bojí migrace, čímž se přistěhovalectví zařadilo mezi pět hlavních obav Němců. AfD toho využívá i v Sasku-Anhaltsku a slibuje tam „ofenzivu deportací“. Tvrdý postup vůči cizincům by však podle deníku Handelsblatt mohl být protiústavní. 

Na první příčce žebříčku Ipsosu se umisťuje strach z chudoby a sociální nerovnosti. AfD tomu vychází vstříc se sliby levnějších energií – díky dalšímu využívání uhelných elektráren či návratu k jaderné energii. O něčem takovém přitom jednotlivé spolkové země nemohou samy rozhodovat. 

Pravicoví populisté zároveň těží z frustrace řady východních Němců z přetrvávajících propastí mezi východem a západem. Stále existují citelné rozdíly v možnostech výdělku ve srovnání se západem, zastoupení Němců z východu na vedoucích postech ve státních institucích nebo vládních kabinetech je velmi nízké. Východoněmečtí voliči také slyší na slovník připomínající časy komunistické diktatury. AfD tak spolkovou vládu neváhá přirovnat k „diktatuře SED“ (vládnoucí Jednotná socialistická strana Německa v bývalé NDR). Někteří politici zase hlásají, že soudy a úřady používají „metody Stasi“ (tajná policie NDR), když se strana opakovaně ocitá v jejich hledáčku kvůli podezření z pravicového extremismu. 

Blíže k Moskvě

Samostatnou kapitolou je proruská orientace AfD. Podle některých odborníků je Německo hlavním cílem Ruska v Evropě na poli hybridní války. Tamní ministerstvo zahraničí například v roce 2024 odhalilo rozsáhlou proruskou dezinformační kampaň, kdy přes 50 tisíc falešných účtů dokázalo za měsíc šířit miliony příspěvků s proruskými narativy, jež podkopávaly důvěru v unijní a státní instituce, rozdmýchávaly strach z migrace nebo zpochybňovaly solidaritu s Ukrajinou. To jsou typická témata AfD. 

Různí představitelé strany několikrát zpochybňovali nacistickou minulost země. Jedním z nich je bývalá jednička na kandidátce strany ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 Maximilian Krah (AfD), podle nějž „ne všichni příslušníci SS byli zločinci“. Na veřejnost také před dvěma lety unikly informace o konspirační schůzce strany o plánech na takzvanou remigraci, tedy masovou deportaci osob s přistěhovaleckými kořeny, včetně německých občanů.