Pablo Escobar v dobách rozmachu svého impéria na začátku osmdesátých let minulého století navezl do své soukromé zoo u vesnice Doradal, kde měl jeden ze svých rančů, čtyři hrochy. Koupil je tehdy v Kalifornské zoo. Po Escobarově smrti se však nikdo hrochy nepokusil odchytit a vzhledem k tomu, že tamní prostředí tlustokožcům výjimečně přálo, jejich populace se až nebezpečně rozrostla.
„Je jich tu asi 35 a jde o jediné volně žijící stádo hrochů mimo Afriku,“ shrnul místní veterinář Jairo Leon Henao, podle kterého tlustokožci v Kolumbii nemají přirozeného predátora, takže jejich počty nejspíš dál porostou.
Hacienda Napoles
Z pohledu populace tlustokožců jde možná o dobrou zprávu, místní obyvatele však již tolik netěší. „Boří ploty a znečišťují vodu, kálí všude možně,“ citovala agentura AFP některé ze stížností. A pokud se rozzuří, mohou představovat mnohem vážnější riziko, a to nejen pro obyvatelstvo, ale i místní faunu. Hroši okupují zatím jen oblast jezera u Escobarovy haciendy Napoles, často se však prý zatoulají i do hustěji osídlených oblastí až 150 kilometrů od jezera.
Místní úřady nyní řeší, jak s hrochy naložit. Vzhledem k tomu, že průměrná doba dožití se u nich pohybuje kolem 60 let, bude muset jít o dlouhodobě udržitelné výdhodisko. Jednou z variant je prý kastrace, veterinářům se však podařilo odchytit zatím jen čtyři samce. Zatím nejvíce používaným přístupem tak zůstává oprava stávajících plotů a vršení kamenných valů. Do obrany před hrochy je zapojena také místní environmentální agentura, jejíž činnost je významně financována z Escobarovi zabavených peněz.
