Dolnosaský výsledek tuto skepsi trochu koriguje. Otázka ale zůstává stejná – jaké jsou šance Angely Merkelové na čtvrté funkční období? Klíčovým slovem je migrace. Konkrétně postoj, jaký k ní zastává kancléřka i její rivalové. Politika vůči imigrantům dominovala zemské debatě v Meklenbursku i komunální v Dolním Sasku. A není pochyb, že stěžejní bude také příští rok u „velkých“ voleb do Bundestagu.
Je předmětem sporu mezi sesterskými uskupeními CSU a CDU. Šéf CSU Horst Seehofer je celou kariéru tělem i duší hlavně Bavor, ale časy se mohou měnit. Seehofer stojí v čele největší, bohaté a velmi konzervativní německé země. Spravuje území, které zažilo důsledky „Willkommenskultur“ na vlastní kůži. V Bavorsku se cítí jako ryba ve vodě, tak proč to nezkusit i na spolkové úrovni?
Seehofer celostátní politiku zná, byl dvakrát spolkovým ministrem. A kancléřku za její „otevřenou náruč“ tvrdě peskuje. Ohání se rizikem propadu CDU/CSU – a myslí na sebe. Bavorské zemské volby budou až v roce 2018 a verdikt ze spolkových voleb může hodně napovědět. Co na tom, že žádný z bavorských premiérů ještě na post kancléře nedosáhl. Nic nemusí platit věčně.
Tím se ale dostáváme k „faktoru Merkel“ a zpět k otázce z úvodu. Německá společnost, z níž se dávno vytratila hra na pravici a levici (vystřídalo ji dělení na standardní a extremistické síly), je polarizována. Ve federálních průzkumech vede CDU před SPD. V průzkumech popularity bývá Merkelová výše než Seehofer, ovšem obsazuje obvykle až místa za svými ministry financí a zahraničí.
Televize ZDF má jasno: migrační politika dělá člověka. Merkelové v tomto směru podle průzkumů fandí 44 procent občanů, opak si myslí 52 procent. Seehofer má tento poměr 45:45. Podle hlasů zevnitř CDU/CSU je na tom ovšem Merkelová o dost lépe. V praxi je celkem zjevné, že kancléřčini voliči jsou rozdělení napůl. Novinkou ovšem je, že ji ona nesouhlasící polovina žádá, aby vyslyšela přání CSU.
Třeba na zastropování počtu přijatých běženců na 200 tisíc ročně. Aby Merkelová změnila kurz sama od sebe, na to je prý pozdě. Zní to jako skrytá výzva k odchodu a v zásadě to tak je. Jedinými důvody, proč v CDU dosud nevypukla otevřená revolta, jsou úcta k zásluhám Angely Merkelové a také prostý fakt, že strana na její místo nemá nikoho po ruce. I tak ale platí, že pod tak silným tlakem zvenčí i z vlastních řad německá kancléřka dosud nebyla.
