V Íránu ani po dvou týdnech neutichly demonstrace proti vládě a policii. Aktivisté tvrdí, že během nich přišla o život už více než stovka lidí, a požadují větší podporu Západu v boji s režimem. Zemi se mezitím patrně vzdaluje jaderná dohoda se Spojenými státy, která by jí umožnila nastartovat ropný export a nahrazovat v Evropě ruskou surovinu. Washington naopak minulý týden uvalil nové sankce na čínské firmy, které Teheránu pomáhají s ropou obchodovat.
Írán zažívá nejvážnější bouře od roku 2019. Nastaly po smrti dvaadvacetileté Kurdky, která přišla o život v půlce září poté, co ji zadržela mravnostní policie. Úřady tvrdí, že zemřela na infarkt, ale lidé jim nevěří a od té doby protestují ve velkých městech proti policejní brutalitě. Projevům nespokojenosti dominují ženy bouřící se proti zahalování a dalšímu útlaku náboženského režimu, jehož pád požadují.
Prezident Ebráhím Raísí pohrozil, že chaos nebude akceptovat. „S účastníky nepokojů se musí jednat rozhodně, to je požadavek lidu,“ pohrozil před pár dny. Před destabilizací země varoval v neděli také šéf íránského parlamentu Mohammad Bagher Kalibaf, podle něhož bezpečnostní síly musejí udržet v zemi pořádek. „Vytvoření chaosu v ulicích oslabuje sociální integritu, ohrožuje ekonomiku a zároveň zvyšuje tlak a sankce ze strany nepřítele,“ prohlásil.
Režim řeší nástupnictví po Chameneím
Podobná vyjádření svědčí o nervozitě režimu. Zasvěcené zdroje tvrdí, že schopnost režimu vypořádat se s protesty je narušena nejistotou kolem nástupnictví po duchovním vůdci ajatolláhovi Alím Chameneím. Nepokoje totiž vypukly v době spekulací o ajatolláhových vážných zdravotních obtížích. Uvnitř režimu už propukl složitý boj o moc, kvůli němuž zřejmě nepanuje dostatečná shoda a jednota nezbytná k potlačení protestů.
„Mocenské zápasy způsobily zmatek uvnitř vedení. Prohlubující se trhlina je to poslední, co potřebujeme, když se země zmítá ve zmatku. Hlavním problémem je přežití Islámské republiky,“ citovala agentura Reuters nejmenovaný zdroj z íránského režimu hlásící se k tvrdé linii. „Část establishmentu se obává, že použití tvrdší síly tentokrát může zatlačit Islámskou republiku do bodu, odkud není návratu,“ přiblížil agentuře atmosféru v Teheránu rovněž anonymně bývalý vládní představitel.
Režim se jako obvykle uchyluje k obviňování Západu z podpory demonstrantů a podněcování bouří. Reakce je však tentokrát jiná, podotýká The New York Times. Zatímco v roce 2009 se někdejší americký prezident Barack Obama zdráhal podpořit íránské protesty, aby nebyl obviněn z vměšování a osnování spiknutí proti Teheránu, nynější šéf Bílého domu Joe Biden se demonstrantů veřejně zastal.
Nová jaderná dohoda vázne
Washington už také uvalil sankce na šest členů íránské mravnostní policie a několik příslušníků bezpečnostních složek. Další postihy v souvislosti se zásahy proti demonstrantům mohou v nejbližší době přijít z Evropy. Sankce na unijní úrovni chce prosazovat německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.
Množí se také názory, že Bidenovo vyjednávání o obnově dohody o íránském jaderném programu z roku 2015 se dostalo do slepé uličky, a tak se Bílý dům po osmnácti měsících rozhodl přitvrdit a dostat Teherán k jednacímu stolu nátlakem. Minulý týden uvalil sankce na čínské firmy, které pomáhají obcházet západní omezení vývozu íránské ropy. Washington uvedl, že postihy dopadnou na síť obchodů s petrochemickými výrobky za stovky milionů dolarů.
„Pokud by Íránci přišli s věrohodnou nabídkou, myslím si, že USA by byly ochotné jednat,“ řekl nedávno listu The Wall Sreet Journal Henry Rome z poradenské firmy Eurasia Group. „Ale nezdá se mi, že by se Spojené státy snažily uzavřít dohodu vzhledem k současnému politickému prostředí,“ dodal s narážkou na rostoucí domácí nepopularitu jednání a blížící se volby do Kongresu.
Výměna ropných zákazníků s Ruskem
Od zmíněné dohody odstoupil v roce 2018 exprezident Donald Trump a následně znovu uvalil sankce na íránský ropný export. Bidenova snaha o novou úmluvu vzbuzovala dvojí naději. Pro Teherán na obnovu lukrativního vývozu, pro některé západní země na nalezení možné alternativy k ruské ropě. Teherán v dosažení dohody viděl zejména cestu na jihoevropský trh po prosincovém náběhu embarga na surovinu z Ruska. A to i proto že íránská ropa je velmi podobná ruské ropě typu Urals.
Perská chuť dostat se znovu do Evropy souvisí i s tím, že zájem asijských kupců riskovat složitý a často maskovaný obchod s Teheránem klesá kvůli tomu, že jim teď Moskva nabízí výrazné slevy. Íránský ropný export v důsledku toho klesl ze zhruba milionu barelů denně na 750 tisíc, uvedl Bloomberg s odkazem na důvěryhodné zdroje z branže.
Celkově nyní země se čtvrtými největšími prokázanými ropnými rezervami produkuje 2,8 milionu barelů denně. Její těžební kapacita však podle oficiálních údajů činí čtyři miliony a dala by se zvýšit na 5,7 milionu barelů.
Váznoucí rozhovory o dohodě nahrávají snaze Saúdské Arábie zvýšit ceny ropy, jež klesají kvůli slabší poptávce v Číně a obavě z globálního ekonomického útlumu. Zatímco na začátku války na Ukrajině vystoupaly nad 125 dolarů za barel, nyní se pohybují pod devadesáti dolary. Proslýchá se proto, že skupina těžařů OPEC+ bude ve středu jednat o snížení produkce o milion barelů denně. Tak razantní propad by mohl surovinu citelně zdražit a přispět k prohloubení energetické krize.
