Zda šlo o účelový a okolnostmi vynucený kompromis, nebo o diktát zmíněné trojky, se teprve ukáže. V každém případě jde o pozoruhodný kousek, za nímž je pořádný kus zákulisní práce.
Pozice, s nimiž se jednotliví aktéři do Bruselu dostavili, nebyly totiž vůbec jednotné. Odraz politických zájmů té či oné země navíc vždy umocňují větší či menší osobní ambice. Zde je přehled postojů hlavních hráčů, jak je sepsal v předvečer summitu německý deník Die Welt.
Angela Merkelová, Německo
Kancléřka se v posledních dnech oháněla vyjádřeními, která se dala pochopit a současně děsila. Budiž jí omluvou, že kdykoli se ptala svých poradců, zda Řecko potřebuje oddlužení a nakolik by to byl riskantní počin, dostávalo se jí rozdílných odpovědí. Ve výsledku se nakonec nedozvěděla, zda protežované zapojení soukromého sektoru do druhého řeckého záchranného balíku bude věci ku prospěchu či škodě. Začala se proto chovat, jako by toto téma snad ani neexistovalo.
Začátkem týdne dala dokonce najevo, že je třeba sledovat, co si myslí partneři a co se u nich dá prosadit. Ne tak ministr financí Wolfgang Schäuble: ten rázně trval na maximální možné účasti bank a pojišťoven. Do Bruselu přesto odletěla šéfka federálního kabinetu s trumfem: po konzultacích s Barackem Obamou a setkáním se Sarkozym shodila ze stolu bankovní odvody ve prospěch řecké ekonomiky.
Nicolas Sarkozy, Francie
Velký malý prezident má oporu v hospodářském expertovi a generálním tajemníkovi elysejského paláce Xavieru Muscovi. V Bruselu se šušká, že tento jedenapadesátiletý Korsičan stojí za změkčením mechanismu sankcí za porušování Paktu stability a růstu. Je rovněž autorem nápadu, aby banky odváděly daň, jež by šla do Atén. Měl také prsty v návrhu, aby si Řekové směli zpětně a se slevou odkoupit státní dluhopisy.
Muscovou zásluhou je i to, že Paříž, na rozdíl od Berlína, našla pro tyto a další názory řadu zastánců. Patří k nim nemalá část Evropské komise, Belgie a Lucembursko.
Evangelos Venizelos, Řecko
Někdejší ministr obrany a současný ministr financí je buldočí typ. Nejen vzhledem. Evropě a Mezinárodnímu měnovému fondu pohrozil následky, které může mít restrukturalizace řeckého dluhu, chápaná jako vyhlášení bankrotu. „Každý si dobře vzpomíná na chyby, kterých se dopustila vláda prezidenta George Bushe v kauze Lehman Brothers,“ varoval v narážce na spuštění dominového efektu. Udělal to šikovně, shodují se pozorovatelé. Udeřil na strunu strachu a spojil ji s nátlakem, aby se unie a MMF zachovaly k jeho domovině blahosklonněji a nechtěly za své dodatečné finance až tak tvrdé šetření jako dosud. Naopak, řezů bylo dost – Řecko teď potřebuje prorůstový program. Lídr Evropské komise José Barroso už dal najevo, že je pro.
Jean-Claude Trichet, ECB
Měl vždy image gentlemana, který umí skrývat emoce. Na poslední tiskové konferenci ve Frankfurtu však ztratil glanc. Při dotazu, jak se dívá na pošramocenou důvěryhodnost svého ústavu, zčista jasna vypěnil před kamerami. A potvrdil, že mu a jeho podřízeným ujíždějí nervy.
Důvod je nasnadě. ECB, která podporovala periferní ekonomiky výkupy jejich obligací (což za normálních okolností nesmí), popustila bez ohledu na vyostřování krize uzdu vyšším úrokům a zvolila vůči politice konfrontační kurz. Jeho středobodem se stalo odmítání řeckého oddlužení. S podtextem, že jestli k němu dojde, nemůže centrální banka dát Aténám s e známkou „bankrot“ ani euro, Merkelová a Sarkozy mu slíbili, že na to slyší.
