Dnes začne již dvakrát odložený sjezd německé Křesťanskodemokratické unie (CDU), který se kvůli pandemii poprvé v historii uskuteční v digitální formě. V jeho závěru si více než tisícovka delegátů zvolí nového předsedu. Ten nahradí ve vedení strany Annegret Krampovou-Karrenbauerovou. Co je však ještě důležitější, zajistí si velmi silnou pozici pro podzimní kandidaturu na německého spolkového kancléře po Angele Merkelové. Vítěz sobotního hlasování tak už za několik měsíců může stanout také v čele největší ekonomiky Evropské unie.
Armin Laschet (59) – sázka na jistotu
Patrně největším favoritem je současný předseda vlády Severního Porýní-Vestfálska. Laschet je spojencem Merkelové a obhájcem její migrační politiky. V případě jeho vítězství lze počítat s tím, že jak CDU, tak případně celé Německo budou pokračovat ve stejném politickém kurzu. Měl by nadále budovat evropskou integraci a ochraňovat odkaz Merkelové. Laschet řídí od června 2017 nejlidnatější spolkovou zemi, díky čemuž disponuje významnou mocenskou základnou.
Laschetovu kandidaturu podpořil také veřejností oblíbený federální ministr zdravotnictví Jens Spahn, o němž se ještě nedávno mluvilo jako o dalším potenciálním šéfovi strany a který se ještě pořád může Laschetovi postavit v zářijovém souboji o křeslo kancléře.
Nevýhodou Lascheta určitě je, že Severní Porýní-Vestfálsko bylo těžce zasaženo koronavirovou pandemií, což ministerskému předsedovi na popularitě nepřidalo. Panují rovněž obavy, aby nedopadl stejně jako Krampová-Karrenbauerová. Politička, již si Merkelová osobně vybrala za svoji nástupkyni, nezvládla přechod z regionální politiky na tu federální a sama se rozhodla odstoupit.
Friedrich Merz (65) – šance na změnu
Nejstarší z kandidátů je dlouholetým rivalem a kritikem Merkelové a sám se stylizuje do podoby muže, který by mohl nabourat dosavadní stranický směr. „CDU musí vystoupit ze stínu Angely Merkelové,“ uvedl v komentáři pro týdeník Der Spiegel. Na šéfa CDU tento politik již v minulosti kandidoval, ale bez úspěchu. Je vynikajícím řečníkem. Těší se podpoře mladých křesťanských demokratů a konzervativního křídla strany. Bývalý právník a europoslanec je však znevýhodněn tím, že aktuálně nemá žádnou politickou funkci.
Ačkoli je Merz velkým zastáncem NATO a Evropské unie, jako německý lídr by se soustředil více na národní než celoevropské zájmy a zpřísnil by kontrolu nad tím, kde a za co jsou v Evropě utráceny německé peníze. Jako jediný otevřeně prohlásil, že v případě svého vítězství ve stranických volbách, bude určitě usilovat i o úřad spolkového kancléře.
Norbert Röttgen (55) – kandidát kompromisu
Röttgen byl dlouho pokládán spíše za kandidáta do počtu, jeho preference jsou dlouhodobě nižší než u Merze a Lascheta, klidně však může překvapit právě proto, že ztělesňuje jakýsi ideologický kompromis mezi dvěma hlavními favority. Röttgen byl v minulosti oblíbencem Merkelové a v letech 2009 až 2012 zastával v její vládě pozici ministra životního prostředí. Od roku 2014 je šéfem zahraničního výboru spolkového sněmu.
V posledních letech se nicméně tento politik stal v CDU tak trochu stranickým rebelem. Protestoval například proti výstavbě ruského plynovodu v Baltském moři Nord Stream 2 a kritizoval rovněž toleranci německé kancléřky vůči čínské telekomunikační společnosti Huawei. Jistě by tak přinesl do strany nějaké změny, avšak ne tak razantní jako Merz. Nedávno spustil velmi výraznou mediální kampaň, která by mohla jeho šance na výhru zvýšit. Minimálně by mohl vymazat jednoho ze svých soupeřů a postoupit do druhého kola.
