Ministr vnitra Jerzy Miller, který polskou komisi vedl, už dříve řekl, že výsledky vyšetřování budou pro Poláky tvrdé a bolestné, protože se budou zabývat problémy jako „lidské selhání a nedbalost“.
Polská zpráva sice obsahuje zjištění, že osvětlení na letišti v západoruském Smolensku nebylo plně funkční a vedoucí letového provozu dával špatné příkazy posádce stroje, ale poukazuje i na závažné chyby posádky. Ta se podle zprávy na let připravila nedostatečně a ve spěchu, příprava navíc neodpovídala všem bezpečnostním požadavkům. Posádka Tu-154 navíc kvůli nedostatečnému školení a tréninku ignorovala systém TAWS, který varuje, že se stroj blíží k zemi.
Komise tvrdí, že posádka nebyla pod tlakem
Zpráva hovoří o nedostatcích u 36. pluku polského dopravního letectva, jehož piloti přepravují nejdůležitější osoby v zemi. Pluk měl vzhledem k počtu příslušníků mnoho povinností a propustil řadu zkušených pilotů, na jejichž místo nastoupili nezkušení a mladí lidé. Komise mimo jiné zjistila, že navigátor havarovaného stroje měl malé zkušenosti a kvůli předchozímu letu nebyl dostatečně odpočatý. Nedostatečně zkušený prý byl rovněž hlavní pilot.
Video se simulací pravděpodobného průběhu pádu polského speciálu
Polská komise tvrdí, že posádka nebyla pod tlakem vrcholných představitelů Polska přítomných na palubě. Také zjistila, že v okamžiku, kdy stroj zavadil o strom, se piloti nepokoušeli přistát. Chtěli údajně kolem letiště jen proletět, aby zjistili, zda se mohou o přistání pokusit.
Při smolenské havárii loni v dubnu zahynuli spolu s prezidentem Kaczyńskim také jeho manželka a dalších 94 lidí. Delegace cestovala do Smolenska, aby v nedaleké Katyni uctila památku tisíců Poláků, jež tam v roce 1940 povraždila tajná sovětská policie NKVD.
Zkázou airbusu Air France byla pádová rychlost
Zprávu o příčinách civilní letecké katastrofy dnes zveřejnili také francouzští vyšetřovatelé. Při letu z Ria de Janeira do Paříže se 1. června 2009 do Atlantického oceánu zřítil Airbus A 330 společnosti Air France. Při neštěstí zahynulo všech 228 lidí na palubě.
Vyšetřování tragédie s využitím dat z černých skříněk ukázalo, že se airbus zřítil z výšky větší než deset kilometrů poté, co dosáhl příliš velkého úhlu náběhu a kriticky se snížila rychlost letu. Při zhruba stodvacetikilometrové rychlosti letadlo ztratilo vztlak a došlo k pádu. Ten, až do nárazu na hladinu v přibližně dvousetkilomterové rychlosti, trval tři a půl minuty. Během nich se kapitán letadla snažil snížit úhel náběhu a zvýšit tak dopřednou rychlost stroje, ale už to nestihl.
Ve zprávě se uvádí, že piloti nesprávně reagovali na dva hlavní momenty posledních minut letu: na ztrátu indikátorů rychlosti, na kterou nebyli cvičeni, a na náhlé klesání stroje.Zpráva obsahuje deset nových bezpečnostních doporučení včetně důkladnějšího tréninku manuálního řízení stroje za letu ve velkých výškách.
Experti doporučují, aby piloti více trénovali ruční řízení letadel a nespoléhali jen na autopilota, protože pak mnohdy nemají vypěstované potřebné reflexy nutné k rychlé reakci v obtížné situaci. Piloti dokonce postrádají i vědomosti o tom, jak se letoun chová při pádové rychlosti během strmého stoupání ve větších výškách, kde je řidší vzduch a tudíž menší vztlak.
