Libanonci dávají najevo, že je neuspokojily ústupky kabinetu Saada Harírího. Pokračují v protestech a požadují jeho rezignaci. Prezident Michel Aún včera demonstrantům slíbil dialog.
V Libanonu už přes týden trvají masové protesty, jimiž lidé vyjadřují nespokojenost se svou životní úrovní a korupcí. Vláda ohlásila opatření, která mají pomoci chudým, snížit platy politikům, a upustila od zavádění nových daní. Protestujícím to nestačí, volají po odchodu „staré politické gardy“ a technokratické vládě, která zemi dovede k novým volbám. Není tak jisté, zda situaci zklidní prezidentův příslib boje proti korupci a hlubokých reforem.
„Potřebujeme zcela nový systém, úplně od základů. Bylo to velmi špatných třicet let,“ řekl pro The New York Times sedmačtyřicetiletý obchodník s auty Omar. V zemi v roce 1990 skončila občanská válka a někteří politici z té doby jsou stále u moci.
Libanon patří mezi nejzadluženější země světa, jeho veřejný dluh dosáhl 150 procent HDP. Vláda ve snaze dát do pořádku finance a vyrovnat se s hospodářskými potížemi, k nimž přispěl i příliv 1,5 milionu syrských uprchlíků, zavedla řadu úsporných opatření. Stát nezvládá zajišťovat služby, nezaměstnanost je vysoká, prohlubuje se sociální nerovnost. Tři tisíce nejbohatších Libanonců, mezi které patří řada politiků, vydělávají stejně jako chudší polovina populace šestimilionové země.
Demonstranti upozorňují na to, že je nespokojenost s vládnoucí elitou spojuje přes rozdílnou náboženskou příslušnost. I proto zaznívají hlasy, že by se moci v přechodné fázi po pádu současné vlády mohla chopit armáda. „Mám ve vojsko důvěru. Je to jediná instituce, kde se nestarají, zda jste křesťan nebo muslim,“ vysvětlil svůj postoj al-Džazíře osmatřicetiletý veterán Hagop. Armáda je jednou z mála respektovaných institucí, její obraz by ale mohly poškodit zásahy proti demonstrantům.
