Hasan, který se mimo jiné podílel na vyšetřování smrti někdejšího premiéra Rafíka Harírího, zemřel v pátek po pumovém útoku. Mnozí Libanonci jsou přesvědčeni o tom, že za jeho smrtí stojí Damašek. Nejsou však jednotní v názoru na to, zda jde o ojedinělou odvetnou akci nebo začátek rozsáhlejších aktivit s cílem přelít násilí do Libanonu. „Existuje pravděpodobnost, že je to start nové periody, ve které uvidíme více vražd, bombových útoků a dalších problémů,“ řekl agentuře Reuters specialista na Sýrii Sarkis Naúm.
Libanonská společnost se přitom neshoduje v podpoře stran syrského konfliktu. Sunnité, mezi které patřil i Hasan, většinou stojí za rebely, zatímco šíité jsou provládní. Nedělní pohřeb generála, kterého se účastnily tisícovky lidí, vyústil ve střety mezi těmito tábory. Zemřelo při nich už několik lidí.
„Poslední hodiny ukázaly bez všech pochybností, že země prochází kritickým obdobím. Stupeň napětí v některých regionech se dostává do bezpříkladné úrovně,“ uvedla armáda ve svém stanovisku. Opozice požaduje rezignaci vlády premiéra Nadžíba Míkátího s tvrzením, že je příliš nakloněný syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi. Má totiž s jeho rodinou osobní vztahy. V kabinetu jsou navíc zastoupeni představitelé hnutí Hizballáh, které rovněž podporuje Asada. Předseda vlády nabídl svůj odchod, prezident Michel Sulajmán to ale odmítl s tím, že je potřeba čas na jednání o cestě z politické krize.
USA mezitím uvedly, že Bejrútu pomohou s vyšetřováním atentátu. Představitelé pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN vydali prohlášení, v němž vyzvali k ukončení sektářského násilí.
Země, kterou neustále sráží politická nestabilita
Libanon je věčnou obětí zájmů okolních zemí, které ho používají jako hřiště pro řešení vzájemných konfliktů. Obyvatelé malého státu s dobrými podmínkami pro turistický ruch mívali stejný životní standard jako někteří Evropané. Pak ale přišla občanská válka v roce 1975. Až po jejímž skončení šel Libanon v devadesátých letech minulého století hospodářsky výrazně nahoru. Klid k růstu ale i poté poznamenaly potyčky Hizballáhu s Izraelem a atentát na bývalého premiéra Rafíka Harírího v roce 2005.
Kvůli neustálému napětí opustila zemi řada odborníků, i když někteří se opět vrátili. V porovnání s řadou dalších států v regionu má totiž Libanon vysokou úroveň vzdělávání. Platí to například pro medicínu, Bejrút někdy bývá označován za nemocnici boháčů z Blízkého východu. Hospodářství, které je výrazně tržně orientované a stát do něj zasahuje jen minimálně, šlo v posledních letech přesto nahoru hlavně díky bankovnictví, turistice a dalším službám. Banky totiž mají dobrou reputaci, nepoznamenala ji ani finanční krize. HDP rostl až do uplynulého roku průměrným ročním tempem 7,7 procenta. To se však loni zlomilo a letos se nečeká větší růst než 1,2 procenta.
Země má navíc velký dluh a stále se potýká s rozpočtovými deficity. Její zaostalá infrastruktura by přitom potřebovala další finanční injekce. Odborníci upozorňují na to, že současné události výhledy Libanonu velmi poškodily. „V příštích několika měsících uvidíme recesi, snížení zahraničních investic a žádnou turistiku,“ varuje ekonom Louis Hobeika „Exploze zasáhla srdce libanonské ekonomiky,“ dodal.
