Západ hledá cestu z ruské uranové pasti | e15.cz

Západ hledá cestu z ruské uranové pasti. Problémem je zpracování rudy

Pavla Palaščáková

Pavla Palaščáková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Západní země neustále hledají způsoby, jak snížit ruské příjmy z ropy, uhlí, zemního plynu i z dalších surovin. Jedna oblast však zatím zůstává sankcemi a regulacemi nepostižená: svět nechává Moskvu dále v klidu exportovat uran. Evropské země a Spojené státy se přitom chtějí ze závislosti na dovozu ruského paliva pro jaderné elektrárny vymanit. Velkou roli by přitom mohl sehrát Kazachstán, problém je však se zpracováním a s dopravou.

Návrh na sankcionování ruského uranového exportu se během osmi měsíců války objevil několikrát. Jeho propagátorem bylo mimo jiné Německo, které své jaderné elektrárny odstavuje a zároveň zřejmě chce ostatním zemím ukázat, že také mají ve vztahu ke Kremlu slabiny. Patrně ani Berlín, kritizovaný za silné plynové vazby na Moskvu, však nepočítal s tím, že by byl plán průchozí.

„Evropská komise to nikdy nenavrhla, protože by to mělo na některé východní členské státy, silně závislé na ruské infrastruktuře a technologiích, větší dopad než pro Rusko samotné,“ řekl minulý měsíc novinářskému týmu Investigate Europe nejmenovaný diplomatický zdroj. Největší odpor se přitom očekával z Maďarska a Bulharska.

Na palivu z Ruska jsou však stále závislé i české, slovenské a finské reaktory. V případě Česka jsou už vybráni noví dodavatelé pro Temelín, zásobovat by ho měli od roku 2024. V Dukovanech se na výběr čeká, odborníci však připouštějí, že alternativa nebude pro provoz tak vhodná jako palivo od ruské společnosti TVEL.

Rusko má velké kapacity na konverzi a obohacování uranu

Za ruský surový uran loni unijní země zaplatily přes 200 milionů eur, tvrdí zmíněný investigativní web. Import z Ruska přitom podle údajů Zásobovací agentury Euratomu (ESA) tvořil pětinu dovozu této suroviny do sedmadvacítky. Jen o něco více uranu dovezla z Nigeru a z Kazachstánu, po zhruba patnácti procentech dodaly Austrálie a Kanada.

Ruský podíl přitom nekoresponduje s produkcí země. Loni se téměř polovina světového uranu vytěžila v Kazachstánu. Ruský objem byl proti kazašskému zhruba desetinový a odpovídal pěti procentům globálně dobyté rudy. Nahradit ruský import by tak teoreticky nemělo být složité a hlavní pozornost se upírá k Astaně. Problém je však v tom, že i kazašský uran mívá silnou ruskou stopu.

Po těžbě se totiž musí zpracovat, konvertovat do plynného skupenství na hexafluorid uranu a následně obohatit. Na světě jsou přitom pouze čtyři závody na komerční konverzi uranu: ve Francii, Kanadě, Číně a v Rusku.

Posledně jmenovaná země přitom hraje největší roli, má čtyřicet procent světové konverzní infrastruktury. Podobně je na tom také v případě kapacity na obohacování uranu. Stejný problém jako EU řeší i Spojené státy, které rovněž z Ruska dovážejí uran a jsou také závislé na jeho službách v této oblasti.

Kazachstán hledá trasy, které obejdou Rusko

Už se ale objevují první náznaky, že se Západ snaží z ruské uranové pasti vymanit. Kazašská těžební společnost Kazatomprom už v srpnu zvýšila svůj cíl těžby do roku 2024 na základě očekávání většího zájmu o surovinu neruského původu.

„Pokud je potřeba nahradit celou ruskou dodávku, může to vyžadovat dodání dalších deseti tisíc tun. To je polovina naší roční produkce v Kazachstánu. Je to docela výzva, ale mohlo by to být dosažitelné, pokud budeme mít tyto požadavky předem,“ citoval Financial Times představitele společnosti Askara Batyrbajeva, aniž by bylo jasné, jak došel k tak vysokému číslu, které neodpovídá ruské produkci.  

Před několika dny se pak objevily informace, že Kazatomprom se snaží zvýšit kapacitu alternativní exportní trasy, která obchází Rusko. Jde o poměrně novou transkaspickou cestu, která vede přes Kaspické moře, Ázerbájdžán, Gruzii a Černé moře. Zatím tudy může přepravit maximálně 3500 tun uranu ročně. Zároveň zkoumá i další možnosti přepravy včetně letecké.

USA chtějí na palivo použít uran původně určený na zbraně

Francie zároveň aktuálně zvažuje rozšíření svých kapacit pro obohacování uranu. Společnost Orano, která se konverzí a obohacováním zabývá, však chce závazky od zákazníků, aby mohla příští rok učinit konečné investiční rozhodnutí.

Washington, jenž plánuje rozvoj malých modulárních reaktorů, se potýká především s problémem, kde mimo Rusko sehnat nízko obohacený uran (HALEU). „Nikdo nechce objednávat deset reaktorů bez zdroje paliva a nikdo nechce investovat do zdroje paliva bez deseti objednávek reaktorů,“ popsal  Reuters nynější začarovaný kruh Daniel Poneman, šéf amerického dodavatele jaderného paliva Centrus Energy Corp.

Aby vláda prolomila patovou situaci, hodlá využít část zásob vysoce obohaceného uranu vhodného pro výrobu jaderných zbraní. Jeho zpracování však také zabere čas.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah