Michael Romancov: Svět podle Trumpa a velká Evropa

Donald Trump

Donald Trump Zdroj: ctk/ap

Blížící se prezidentské volby v USA přinesou souboj Donalda Trumpa s Hillary Clintonovou. Řada pozorovatelů již přišla s názorem, že zatímco Trump bude v kampani mávat strašáky v podobě teroristů, imigrantů nebo černochů, Clintonová bude jednoduše strašit Donaldem Trumpem.

Nikdo jiný v Evropě ani ve zbytku světa nemá žádnou reálnou možnost americké volby ovlivnit. Přesto je zcela jisté, že jejich výsledek se Evropy i světa dotkne. Máme důvod k obavám?

Evropské elity většinově označují za výrazně horší možnost vítězství Donalda Trumpa, který vede svou kampaň pod heslem „Učiním Ameriku opět velkou“. Až dosud to přitom byli právě Evropané, a zdaleka se nejednalo jen o politiky z členských zemí EU, kdo tvrdil, že americké vedení je pro globální politiku potřebné a užitečné.

Svou rétorikou, ale už i některými reálnými kroky, však Trump dal najevo, že jeho představa vedení je jiná než ta, na niž jsme dosud byli zvyklí. Samozřejmě víme, že americký prezident nemůže udělat cokoli, co si zamane; existuje spousta brzd a protivah. Bez ohledu na ně se však představa proměny USA z „kapitána“ světových demokracií v „majitele týmu“, který kašle na tradici a jde mu hlavně o zisk, právem jeví jako nežádoucí a potenciálně nebezpečná.

Letos v březnu Trump sdělil, že jedním z jeho poradců pro oblast zahraniční politiky bude Carter Page. O něm agentura Bloomberg uvedla, že investuje v Rusku, má řadu kontaktů na Gazprom a velmi nelibě nese sankce, které byly na Moskvu uvaleny po anexi Krymu, neboť poškodily jeho byznys. Tento muž by prý Trumpovi měl zprostředkovat pohled na ruské zájmy v Evropě. Toto poznání by se následně mělo odrazit na prioritách americké zahraniční politiky. Přidáme-li k tomu Trumpovo vyjádření, že NATO je zbytečné a drahé a že USA budou zvažovat, kterému ze spojenců přijdou či nepřijdou na pomoc, stojíme před situací, která by nám určitě neměla být lhostejná.

Z hlediska nutnosti reagovat na probíhající změny v rozložení ekonomické a politické síly ve světě by přitom takové rozhodnutí Washingtonu vůči Evropě dávalo smysl. Mohlo by totiž vést, jak ostatně již delší dobu tvrdí Moskva, k dosažení stability. A Američané by se tím pádem mohli více a důsledněji věnovat Asii…

Představa, že budoucím americkým prezidentem bude Trump, se nám tedy může celkem právem nelíbit. Nicméně hledání a zdůrazňování jeho chyb nás daleko nedovede. Je třeba si uvědomit, že pokud se USA rozhodnou tímto způsobem postavit na první místo prosazování a ošetřování svých zájmů, pro zájmy evropské zkrátka místo nezbude. V takové situaci je nejlepší odpovědí učinit konečně (opět) velkou také Evropu.

Autor je politickým geografem