Ruský internetový podnikatel Pavel Durov byl letos zařazen serverem Politico mezi 28 nejmocnějších osobností Evropy. Americký web mu zároveň přidělil první místo v kategorii takzvaných narušitelů, tedy mezi lidmi, kteří úspěšně podkopávají moc jiných. Jeho jméno stále není na Západě příliš známé, Durovem vyvinuté platformy a technologie ale čím dál tím více zasahují do politického života po celém světě. A zásadně ovlivnily i mnoho klíčových událostí v roce 2020. Kdo je Pavel Durov?
Šestatřicetiletý Pavel Durov je někdy označován za ruského Zuckerberga. Se spoluzakladatelem a šéfem Facebooku ho pojí nejen stejný rok narození, ale i to, že oba vlastním úsilím dosáhli na ohromné bohatství a moc ve velmi mladém věku. Podle časopisu Forbes je Durov aktuálně 565. nejbohatším člověkem světa s majetkem ve výši 3,4 miliardy dolarů, přibližně 73,4 miliardy korun. Vlastní tedy téměř o miliardu dolarů více než třeba americký prezident Donald Trump.
Durov navíc zbohatl v zemi, kde je to s podnikáním nepochybně o něco složitější než ve Spojených státech. A dosavadní vývoj naznačuje, že do budoucna vliv tohoto kontroverzního muže ještě výrazně poroste. Jeho úspěchy každopádně úzce souvisejí s diskuzí o svobodě vyjadřování na internetu a zda by měla být omezována čím dál tím větší moc digitálních médií.
Nebojí se provokovat
Rodák z Petrohradu založil v roce 2006, tedy ve svých dvaadvaceti letech, sociální síť VK, v podstatě ruskou imitaci Facebooku. Na jejím budování se podílel i Pavlův starší bratr – matematik a programátor Nikolaj Durov. VK, chcete-li VKontaktě, se během několika málo let stala nejoblíbenější digitální komunikační platformou v Rusku. V současné době má asi 600 milionů stálých uživatelů a je čtrnáctou nejnavštěvovanější webovou stránkou na světě.
Provozování populární sociální sítě ovšem záhy přivedlo bratry Durovovy do konfliktu s ruskou vládou. Durov odmítal z webu odstraňovat obsah, který Moskva považovala za problematický, například blogy ruských opozičních politiků v čele s Alexejem Navalným. Mladý podnikatel se také nebál Kreml otevřeně provokovat. Třeba když po jedné z vládních výzev na smazání nepohodlného obsahu zveřejnil na Twitteru fotografii psa s vyplazeným jazykem.
K definitivnímu rozkolu Durova s mateřskou zemí došlo v roce 2014. Podnikatel byl donucen prodat VK akcionářům s vazbami na Vladimira Putina a spolu s bratrem odešel z Ruska. Tím ale jeho válka s Moskvou neskončila, spíše naopak. Durov získal za poplatek 250 tisíc dolarů občanství malého karibského státu Svatý Kryštof a Nevis. Vedle toho se neustále stěhuje z místa na místo a prakticky nikdy v posledních letech nevystupuje na veřejnosti. Tím pádem je pro jakoukoliv mocnost velice obtížné jeho aktivity omezovat.
Aplikace, která jde proti proudu
Durov následně vytvořil komunikační platformu Telegram, která je jakousi kombinací Facebooku a WhatsAppu. Telegram je populární zejména v rusky a arabsky mluvících zemích a letos v dubnu dosáhl na 400 milionů uživatelů. To je sice pořád méně, než kolik má dvoumiliardový WhatsApp, jeho uživatelská základna se ovšem rychle rozrůstá, a to i do západních států. Význam Telegramu nicméně spočívá v jiném a podstatnějším ohledu.
V době, kdy platformy, jako je Facebook, YouTube a Twitter, čelí čím dál tím většímu tlaku ze strany politiků, soudů i části veřejnosti, aby korigovaly svůj obsah a potíraly dezinformace, Telegram jde přesně opačným směrem a poskytuje prostor k vyjadřování komukoliv. A vzhledem k nečitelnému zázemí majitele služby je platforma takřka nepostižitelná.
Zaměstnanci Telegramu provozují server z neznámých lokalit. Kanceláře si pronajímají prostřednictvím jiných firem. Sociální síť také neshromažďuje data svých uživatelů. Aspoň to tedy tvrdí. „Různé vlády se snaží přijít na to, jak se s Telegramem vypořádat. Avšak vzhledem k tomu, že aplikace nevydělává žádné peníze, je mnohem těžší ji regulovat,“ píše server Politico.
Boj proti Telegramu v létě 2020 vzdalo i Rusko, kde byla platforma oficiálně dva roky zakázaná. Vláda totiž zjistila, že ji přes veškerou snahu nedokáže zcela zablokovat a síť používají nejen miliony občanů, ale i některé státní instituce, které jejím prostřednictvím třeba informovaly veřejnost o šíření koronaviru. „Telegram jsem používal a používat ho budu nadále,“ přiznal dokonce Alexej Volin, náměstek ruského ministra pro komunikaci.
Platforma pro revolucionáře i dezinformátory
Telegram je v současné době vyhledávaným komunikačním nástrojem především mezi revolucionáři a umlčovanými opozičními politiky. Platformu hojně využívá vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. Ta jejím prostřednictvím organizovala z exilu letošní protesty v Bělorusku, jež málem sesadily autoritářského prezidenta Alexandra Lukašenka.
Svoboda slova na Telegramu má nicméně i temnou stranu. Na platformu se hromadně stěhují rovněž všemožní extremisté, autoři dezinformací a konspiračních teorií, kterým vadí snaha mainstreamových médií odstraňovat z veřejné debaty jejich nenávistné a manipulativní komentáře. Ti zase přes Telegram svolávali demonstrace proti antikoronavirovým vakcínám nebo proti nošení roušek.
Podle serveru Politico je tento trend důkazem, že mazání zavádějících zpráv na internetu vede pouze k tomu, že si dezinformátoři najdou jiné médium, jehož obsah regulovat takřka nejde.
Kam až to Pavel Durov se svým extrémním pojetím svobody slova může dotáhnout, se možná dozvíme již v nadcházejícím roce. Evropský soud pro lidská práva by mohl v příštích měsících rozhodnout o Durovově stížnosti na ruskou vládu, jež po podnikateli dlouhodobě požaduje přístup k šifrovaným zprávám na Telegramu. Rozhodnutí soudu možná vytvoří precedens k tomu, jak se budou k aplikaci v budoucnu stavět ostatní světové vlády.
Jak Durova „oslavil“ server Politico, si můžete pustit zde.
