Pákistánská ekonomika, která se chystala pod taktovkou nové administrativy Naváze Šarífa na ozdravnou kůru, tak dostala ránu.
Mnozí experti v této souvislosti připomínají ničivé záplavy z roku 2010. Ty zasáhly mimo jiné Balúčistán, jejž poničila i nedávná zemětřesení. Hospodářský růst, který v předchozích letech dosahoval až šesti procent, tehdy zpomalil na tři procenta.
Zemědělskému sektoru, v němž pracují bezmála dvě třetiny lidí, trvalo dlouho, než se plně zotavil. Ceny některých základních potravin, jako je mléko, proto prudce vzrostly, což přidusilo koupěschopnost domácností. Stejně tak s dopady katastrofy dlouho zápasili i vývozci textilu, ovoce a obilí.
Chudoba a nespokojenost
I teď se čeká, že obnova poničených oblastí zkomplikuje pokusy o restart pákistánské ekonomiky. Patří totiž mezi nejzaostalejší v zemi, a i proto v nich do značné míry vládnou separatisté a bezpráví. To potvrdil útok na vládní helikoptéry, které se krátce po zemětřesení pokusily zmapovat škody.
Platí přitom, že čím déle budou lidé žít bez „jídla, vody a přístřeší ve čtyřicetistupňových vedrech“, jak situaci popsal Haji Ali, tím větší bude nespokojenost s Islámábádem a tím vyšší bude pravděpodobnost ozbrojených výpadů.
Nejistota odrazuje investory
Právě bezpečností situace jak ve vzdálenějších regionech, tak i ve velkých městech, kam migranti z venkova často neúspěšně přicházejí hledat štěstí nebo si vybít frustrace, je přitom jedním z problémů, které zahraniční investoři dlouhodobě řadí mezi největší problémy Pákistánu.
Neschopnost řešit situace, jako jsou zářijová zemětřesení, tento problém podle expertů jen prohlubují. Navíc jak naznačuje studie Světové banky, situace se nejspíš bude horšit. „Jižní Asie je obvzlášť zranitelná, protože leží na nejaktivnějších kontinentálních šelfech, její pobřeží stojí v cestách cyklonů a řeky se často rozvodňují,“ varuje banka s tím, že od roku 1971 postihlo region tisíc katastrof a jejich počet narůstá.
Přírodní neštěstí přitom často zanechají svou ničivou stopu i na chatrné infrastruktuře, která dlouhodobě nezvládá nabídnout soukromému sektoru stabilní podloží, o něž by se mohl opřít.
Podle agentury AFP teď země zažívá nejhorší energetickou krizi ve své moderní historii, což v praxi znamená až dvacetihodinové výpadky v dodávkách elektřiny každý den. Právě to se premiér Šaríf chtěl pokusit řešit tím, že v následujících třech letech nabídne energetické firmy společně s aerolinkami, železárnami anebo třeba státní ropnou společností soukromému kapitálu.
Otázkou je, zda se načrtnutý jízdní řád podaří dodržet. Záměr zprivatizovat pětatřicet státních společností totiž narazil na tvrdý odpor opozice. A potřeba nasměrovat alespoň část energie státního aparátu na rekonstrukci poničených oblastí může plány vlády také zkomplikovat.
Nevyužitý potenciál
Jak ale signalizuje Obchodní a průmyslová komora zahraničních investorů, firmy z ciziny snaze Šarífa prodat státní podíly v klíčových pákistánských podnicích fandí. Navíc navzdory všem problémům bude zřejmě kapitál do země nadále přicházet. Cílempřitom bude zejména sektor spotřebního zboží, energetiku a telekomunikace, předpovídá prezident Komory Kimihide Ando.
„Někteří členové komory do Pákistánu pravidelně ročně zainvestují 50 až 100 milionů dolarů, protože tu navzdory všem problémům vidí příležitosti,“ říká Ando. Dodává nicméně, že země v posledních několika dekádách prováhala mnoho příležitostí. Stále ještě má ale na čem stavět. Je však načase, aby si svůj potenciál uvědomila a začala s ním pracovat.
Autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
