Jak napsala agentura Reuters, náboženské pokání provázené sebetrýzněním provozuje v rámci pobožnosti během předvelikonočního týdne mnoho filipínských věřících. Katoličtí biskupové je od toho sice odrazují, ale věřící jsou všeobecně přesvědčeni, že je podobné rituály očistí od hříchů, vyléčí z nemocí a splní jejich přání.
„Činím toto pokání ze svobodné vůle, protože věřím, že mi bůh uleví od nemoci,“ svěřila se ve městě Mabalcat agentuře Reuters Corazon Cabigtingová, pomocnice v domácnosti a jediná žena v procesí asi 50 mužů nesoucích na zádech dřevěné kříže.
Stejně jako muži si oblékla i ona vínově červené roucho a zakryla si tvář závojem, který jí na hlavě držela trnová koruna z ostnatého drátu. A stejně jako oni vlekla třicetikilogramový kříž, s nímž se na každých 500 metrech zastavovala v improvizovaných kapličkách u cesty.
„Kněží nám často říkají, že bychom tohle neměli dělat,“ řekl Melvin Pangilinan, organizátor každoročního postního rituálu. „Ale tohle je naše tradice po celá desetiletí a my ji ctíme.“
V nedalekém městě Angeles jsou na tělech věřících, kteří kráčejí bosi po ulicích, vidět krvavé šrámy od opakovaného bičování, jímž si, jak věří, mohou zajistit odpuštění vlastních hříchů. Rituál zahajují pevným uvázáním provazu kolem paží a nohou, a také pořezáním zad, aby pod šlehy biče krvácela. Poté pod palčivě zářícím sluncem chodí čtyři až pět hodin.
Podle Carlita Santose, pastora z nedalekého metodistického kostela, není možné tuto praktiku snadno vymýtit, protože je v místní kultuře hluboce zakořeněná. „Je snadné věřící požádat, aby to nedělali, ale kvůli kultuře a tradici to ne vždy funguje,“ řekl.
Katolické náboženství praktikuje více než 80 procent Filipínců.
