Vážné nebezpečí dozrálo na Dálném východě, kde severokorejský vůdce Kim Čong-un neřídí svou zem zrovna vybranými způsoby. Všichni teď s napětím čekají, jestli jeho slovní přestřelky s americkým prezidentem Donaldem Trumpem přerostou ve skutečný konflikt.
Severní Korea straší především své okolí vývojem atomových zbraní už léta. Testy z posledních měsíců ale svědčí o rapidním vývoji jejich jaderného programu. O tom, zda je schopná zasáhnout USA raketou s jadernou hlavicí, ale zatím panují pochyby. Washington však ví, že je to jen otázka času.
Vzájemná válečná rétorika Spojených států a KLDR se proto neustále stupňuje. Přesto není jisté, že jsou prezident Donald Trump a vůdce Kim Čong-un ochotni riskovat konflikt, který by znamenal konec diktátorského režimu, ovšem zřejmě za cenu velkých ztrát v regionu a humanitární katastrofy na severu poloostrova.
Z posledních výroků obou stran by se dalo soudit, že válka je na spadnutí. „Nepodceňujte nás. A nezkoušejte nás,“ varoval Trump severokorejskou generalitu během své listopadové cesty po Asii. „Nyní už zbývá jen otázka, kdy válka propukne. Nechceme ji, ale nebudeme se před ní schovávat,“ uvedlo počátkem prosince severokorejské ministerstvo zahraničí.
Za siláckými slovními přestřelkami se ale může skrývat vyjednávací taktika. Ambiciózním cílem Bílého domu v této hře je bezesporu denuklearizace komunistického skanzenu. Záměry Pchjongjangu jsou méně čitelné.
Podle jedné z teorií usiluje o jakousi legitimizaci svých aktivit a mezinárodní uznání, které by mu kupříkladu umožnilo volně obchodovat se světem. Horší možností je, že se Kim Čong-un cítí být povolán k opětovnému sjednocení Korejského poloostrova a testuje, jak dalece je Washington ochoten se v této záležitosti angažovat.
Není přitom vyloučené, že pro začátek má v úmyslu nahlodat víru zemí v regionu v americkou ochranu a rozložit tak transpacifické spojenectví. Přes vojenskou převahu USA není KLDR podle expertů bezzubý soupeř a případný americký preventivní útok by byl velkým hazardem.
Nejzranitelnější by přitom byly Jižní Korea a Japonsko. Je pravděpodobné, že překvapivý úder by z velké míry poškodil jaderné kapacity komunistického režimu. Stěží by je ale dokázal zlikvidovat zcela.
I kdyby však Pchjongjang už nukleární zbraně neměl k dispozici, může v odvetě na své jižní rukojmí nasadit konvenční a chemický arzenál. V hustě zalidněných jihokorejských oblastech by tak mohl způsobit velké škody.
Čína navíc dala najevo, že se v případě amerického útoku na KLDR za svého chráněnce postaví. Washington by měl zvažovat i osud milionů Severokorejců, kteří už nyní živoří kvůli snaze režimu držet se světem krok ve zbrojení.
„Pokud administrativa vážně uvažuje o preventivní vojenské akci, pak není zcela při smyslech. A pokud je za tím snaha o odstrašení, pak je pošetilá,“ uvedl pro CNN expert na Koreu Mintaro Oba, který za prezidenta Baracka Obamy působil na ministerstvu zahraničí.
Ukrajina Neklidným územím i letos zůstala východní Ukrajina, kde příměří ve skutečnosti znamená přiměřené vzájemné ostřelování. OSN v půlce prosince konstatovala, že se situace místních obyvatel s klesající teplotou a s větší intenzitou bojů zhoršila. Celkově od dubna 2014 v Donbasu padlo už více než deset tisíc lidí, z toho téměř tři tisíce civilistů. Kromě toho pozorovatelé informují o zmizelých a mučených, sexuálních napadeních a o případech omezování osobní svobody, k čemuž dochází na obou stranách frontové linie. „Nepřátelství nikdy skutečně neustalo, což tak či onak ovlivňuje každodenní život milionů lidí v konfliktní zóně i v celé zemi,“ uvedla k aktuální zprávě Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva šéfka ukrajinské mise organizace Fiona Frazerová. Izrael Na sklonku roku dal americký prezident Donald Trump nový impulz dekády trvajícímu blízkovýchodnímu konfliktu, když uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele. V zemi se v důsledku oznámení zhoršila bezpečnostní situace a mezi Gazou a židovskými městy létají rakety. Arabský svět i další státy zareagovaly pouličními a diplomatickými protesty. Spor se dostal i na půdu OSN, kde se Palestinci pro sebe pokusí získat plnohodnotné členství. Krokem Bílého domu končí éra snahy Spojených států zprostředkovat v zemi mír. Zatím ale není jasné, kdo je v roli mediátora nahradí. Evropská unie trvá na tom, že řešením sváru musí být vznik dvou států, přičemž Jeruzalém by měl být centrem obou. Venezuela Bouřlivý rok plný krvavých protivládních protestů, při kterých zemřelo přes sto dvacet lidí, má za sebou Venezuela. Politická krize přitom neskončila a dá se očekávat, že lidé strádající kvůli neschopnosti vedení ropné velmoci brzy opět dají svou nespokojenost najevo. Zatěžkávací zkouškou se příští rok stanou prezidentské volby, ze kterých současná hlava státu Nicolás Maduro nedávno vyloučila opozici. Země je přitom jen krok od bankrotu a její ropná produkce je na nejnižší úrovni za tři desítky let. Lidé umírají kvůli nedostatku léků, hladoví a půl milionu jich za poslední dva roky z Venezuely uprchlo. Není tak vyloučeno, že se stát, kde je už nyní vysoká kriminalita, v blízké budoucnosti zhroutí a zavládne naprostý chaos. |
