Saunders přezkoumal ekonomické dopady u deseti olympiád mezi lety 1964 a 2008. Zjistil, že HDP pořadatelské země má tendenci růst v období před zahájením olympiády, ale „olympijský efekt“ přestává působit před začátkem her a potom už ekonomický přínos slábne.
Předolympijské odbdobí je logicky ekonomicky nejpřínostnější z toho důvodu, že je nutné investovat do infrastruktury, sportovišť, vznikají pracovní místa.
Růst HDP hostitelských zemí v době konání olympiády
Stejně jako ostatní pořadatelské země chtějí i Angličané získat díky olympiádě dodatečné příjmy z očekávaného přílivu zahraničních turistů nejen v Londýně, ale v celé Británii. Jenže i tenhle efekt je podle Stewartové diskutabilní.
Své pochybnosti dokládá případem Austrálie, kde sice došlo v roce 2000 v době konání olympiády ke krátkodobému nárůstu turistů o 16 procent, jenže tři roky poté návštěvnost klesala. Všichni, kdo plánovali navštívit Austrálii pravděpodobně spojili svou cestu s olympiádou a v dalším období už mnoho dalších zájemců nebylo.
Saunders svůj výzkum uzavírá tím, že olympijské hry v Londýně mohou být velkou zábavou, ale rozhodně nemohou být nástrojem hospodářské politiky.
