Zatímco státní dluh i dluh domácností jsou v poměru k HDP na 22 a 40 procentech, celkové zadlužení ekonomiky již dosáhlo 246 procenty problematické úrovně. Čína by měla přejít z růstu taženého investicemi k růstu taženému spotřebou, což ale trvá roky.
Od začátku roku 2016 se většina indikátorů v Číně zlepšuje. HDP dosáhl vládou cílených 6,7 procenta, mírně oživil průmysl a prodeje domů rostou více než 20procentním tempem. Indexy nákupních manažerů se v srpnu všechny poprvé od roku 2014 dostaly nad hranici expanze. Podařil se tedy raketový přechod na spotřební ekonomiku?
Ne docela. Od začátku roku se rozjelo další kolo monetárního i fiskálního stimulu, kterým vláda nahradila soukromé investice. Deficit centrálního rozpočtu se zdvojnásobil a objem půjček centrální banky státním komerčním bankám poskočil z 200 miliard dolarů na 600 miliard. Úrokové sazby byly sníženy skoro o dva procentní body, což vedlo k růstu prodeje domů a snížení jejich zásoby. Naproti tomu růst maloobchodních tržeb nezrychluje a drží se lehce přes 10 procent.
V Číně tedy probíhá přesun dluhu ze soukromého sektoru na státní banky, což brání finanční krizi. K tomu vláda zajišťuje pokračování investic a celkové zadlužení se dále zvyšuje. Hypoteční trh je podporován uvolněnou monetární politikou a lze očekávat nastartování rezidenční výstavby. Výsledkem je cyklické oživení, které ale není podpořeno strukturálním zlepšením. Vypadá to tedy, že Čína spíše než k dlouhodobému nastartování růstu míří k japonsko-evropskému stagnačnímu scénáři.
Autor je analytikem České spořitelny
