Politička, která uhranula Macrona. Čtěte profil nové šéfky Evropské komise | E15.cz

Vše o realitách

Vše o realitách Vstoupit do speciálu

Politička, která uhranula Macrona. Čtěte profil nové šéfky Evropské komise

Jana Havligerová

Evropě bude vládnout Ursula von der Leyenová. Do čela Evropské komise byla zvolena většinou pouhých devíti hlasů. Stávajícího předsedu EK Jeana-Claudea Junckera by měla nahradit od listopadu, do té doby musí sestavit svůj tým. Přeje si přitom co nejvyrovnanější zastoupení mužů a žen.

Francouzský prezident Emmanuel Macron byl první, který při debatách o možných budoucích lídrech Evropské komise hodil do placu jméno německé ministryně obrany. Potkali se na leteckém veletrhu v Paříži a hovořili o stíhacím letounu, který má vyvinout Francie společně s Německem. „Německá politička uhranula Emmanuela Macrona plynnou francouzštinou i světovým rozhledem. O tři týdny později navrhl, aby stanula v čele komise,“ tvrdí novinář Daniel Goffart, reportér magazínu Focus a autor životopisu von der Leyenové.

Ta díky prvním třinácti rokům života stráveným v Belgii mluví výborně francouzsky. Na případnou absenci plynulé francouzštiny jsou vždy háklivé francouzsky mluvící členské země Unie. Mimochodem právě Macron o její bezchybné francouzštině mluvil dokonce jako o jednom z důvodů, proč je její nominace pro zemi galského kohouta velkým úspěchem. Její životopisec také zdůrazňuje: „Je to žena, která se nebojí konfliktů, má neobyčejnou energii. Také se ale ráda vidí ve světle reflektorů a místo věcných řešení se občas spoléhá na okázalá gesta“.

„Jak kůl v plotě“. Od projevu komunisty Jakeše uplynulo třicet let, připomeňte si jeho slova

Na mezinárodním poli si dlouholetá spolupracovnice kancléřky Angely Merkelové dokázala vydobýt respekt. Spekulovalo se o ní dokonce jako o možné generální tajemnici NATO nebo o nástupkyni Merkelové v čele CDU. Ani jeden z odhadů nevyšel. Uspěla ale při licitaci osmadvaceti unijních premiérů a prezidentů o rozdělení nejvyšších funkcí EU, stala se nejpřijatelnější osobou do čela Evropské komise. Kandidatura vzešlá zpoza zavřených dveří jí ovšem zavařila u poslanců Evropského parlamentu.

„Celý ten způsob hledání dohody byl velmi netransparentní. Vypadalo to jako obchodování na koňském trhu za zavřenými dveřmi. A co je navíc podle mě hodně špatné – ukázalo se, že ti velcí silní hoši na koňském trhu urvali ty nejlepší koně a na ostatní nic nezbylo. To je špatně pro atmosféru v unii a je to špatně pro budoucnost EU,“ soudí například europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer.

Senátor Dienstbier: Babiš hraje o přežití, je slabý a od Zemana se nechá vydírat

Pro velkou část evropských poslanců se Ursula von der Leyenová stala nevítaným vetřelcem, obrovskou vlnu kritiky vzedmula především u německých europoslanců zvolených za sociální demokracii (SPD). Ti ji kritizují hlavně za její působení v domácí politice, na ministerstvu obrany. Podle nich se kvůli ní rezort topí v problémech, armáda má nefunkční stíhačky a podobné problémy existují u tanků nebo bojových lodí, ale třeba také u zimního oblečení.

Jako ministryně obrany ovšem například v roce 2014 navrhla a prosadila německé dodávky zbraní a vojenské techniky iráckým Kurdům pro boj s takzvaným Islámským státem. Naopak ale odmítala výzvy k dodávkám zbraní pro Ukrajinu. Pod jejím vedením Německo zesílilo vojenskou spolupráci s Francií a německá armáda zvýšila počet vojáků, kteří řeší uprchlickou krizi.

Lagardeová je dáma na správném místě, lákání Česka do eurozóny bude silnější, říká ekonom Zahradník

Právě socialisty si Ursula von der Leyenová snažila na poslední chvíli před volbou naklonit. Hlasování v Evropském parlamentu sice bylo tajné, ale těsný výsledek – 383 hlasů pro, 327 proti – naznačuje, že se jí to tak docela nepovedlo. Prošla s odřenými zády. Své zvolení přesto považuje za hlas „pro silnou Evropu od východu na západ, od severu k jihu. Pro Evropu, která je odhodlána bojovat za vlastní budoucnost a nebojovat mezi sebou.“

Nutnost získat hlasy socialistů, a pokud možno také zelené frakce nadiktovala von der Leyenové do značné míry i její budoucí agendu. Slíbila, že prosadí první evropský klimatický zákon. Podle něj by se emise skleníkových plynů měly do roku 2030 snížit až o 55 procent. Docílit by toho chtěla mimo jiné zavedením uhlíkové daně či rozšířením systému emisních povolenek. V zákoně by mělo být zakotveno, že se Evropa v roce 2050 stane uhlíkově neutrálním světadílem. Změny by měl financovat nový a rozsáhlý investiční plán pro udržitelnou Evropu, na klima by chtěla orientovat i část práce Evropské investiční banky.

Češi mají osmý nejsilnější cestovní pas. Nejsvobodněji mohou hranice překračovat Japonci

Podporu socialistů se snažila získat hlavně přísliby ze sociální oblasti. Jako předsedkyně Evropské komise hodlá podpořit vznik právního rámce, který by umožnil prosazení spravedlivé minimální mzdy na celoevropské úrovni. „Každý, kdo pracuje na plný úvazek, by měl mít právo na minimální mzdu, která mu zajistí slušný život,“ razí Leyenová. S dodatkem, že je přitom nutné respektovat rozdíly pracovního trhu v členských zemích unie.

Velkou pozornost chce věnovat také migraci. Je podle ní potřeba výrazně posílit Evropskou pobřežní a pohraniční stráž, a to až na deset tisíc lidí nejpozději do roku 2024. Přestože si je vědoma, jak tvrdí, že debaty o migraci a azylové politice členské země EU výrazně rozdělují, hodlá předložit návrh reformyunijních pravidel týkajících se právě této oblasti. Neboť je podle ní nutné zachraňovat lidi na moři a zlepšovat situaci uprchlíků, třeba ve spolupráci s OSN, ale také rozbíjet sítě převaděčů a bojovat s organizovaným zločinem: „Potřebujeme empatii i rozhodnou akci, je potřeba podívat se na to, jak můžeme překonat naše rozdílné pohledy,“ je přesvědčená příští šéfka EK. S tím, že cílem je zachovat volný pohyb uvnitř Unie.

Zemanův konec v politice bude mrzet i jeho zatvrzelé odpůrce, říká profesor Oskar Krejčí

Politička také slibuje, že se bude zasazovat o silnější roli Evropského parlamentu v unijním zákonodárném procesu. Zmínila se i o možnosti, že europarlament by napříště mohl mít právo zákony iniciovat. To má v současnosti v naprosté většině oblastí Evropská komise.

Ursula von der Leyenová pochází z politicky aktivní rodiny. Její otec Ernst Albrecht byl významný politik Křesťanskodemokratické unie a dlouholetý ministerský předseda spolkové země Dolní Sasko, funkci zastával v letech 1976–1990. Ona sama se ale politice začala opravdu aktivně věnovat až v roce 1999, v jednačtyřiceti letech. Její kariéru ovšem političtí komentátoři označují za zářnou. Matka sedmi dětí například v roli ministryně pro rodinu od základu zreformovala rodinnou politiku v Německu. Pilířem jejích reforem byly masivní investice v řádu miliard eur do jeslí a školek, budov i do zajištění kvalitních vychovatelů.

Ostravský primátor Macura: Chci od Babiše vysvětlení, možná v ANO skončím

Dlouhá léta se držela v popředí žebříčku popularity německých politiků a platila za jednu z favoritek na nástupnictví Angely Merkelové. Nedokázala si však vybudovat mocenskou základnu ve vlastní straně, a především ji oslabily roky v čele ministerstva obrany. Od okamžiku, kdy se ujala ministerstva obrany, se v podstatě v domácí politice začala topit v problémech a její hvězda pohasínala. S tímhle postem pochopitelně končí.

Ursula von der Leyenová studovala ekonomii v Göttingenu a v Münsteru a poté na Londýnské škole pro ekonomii. Následně vystudovala medicínu v Hannoveru a stala se gynekoložkou. Dlouho se věnovala jen dětem, v letech 1992 až 1996 žila celá rodina v USA, kde její manžel pracoval na Stanfordově univerzitě. Po návratu do Německa začala pracovat jako asistentka na lékařské fakultě v Hannoveru v oddělení epidemiologie, sociálního lékařství a zdravotního systému.

Členkou CDU je od roku 1990, od roku 2010 je také místopředsedkyní křesťanských demokratů a platí za dlouholetou věrnou spojenkyni dosavadní kancléřky Angely Merkelové. Za čtrnáct let vystřídala v jejích vládách hned tři ministerstva. Stejně dobře jako německy hovoří francouzsky a dobře mluví i anglicky.

Ursula Von Der Leyenová (60)
• Narodila se v Ixelles, vlastně na předměstí Bruselu, kde její otec pracoval pro Evropské společenství. V Belgii žila do svých třinácti let.
• Politickou kariéru začala v roce 2003 jako členka parlamentu Dolního Saska, působila jako saská ministryně pro sociální záležitosti, ženy, rodinu a zdraví.
• Do německého Spolkového sněmu byla zvolena o šest let později a současně získala místo ve vládě.
• V kabinetu dosavadní kancléřky vystřídala hned tři ministerstva – rodiny, práce a obrany.
• Na předsedkyni Evropské komise ji Evropská rada navrhla 2. července 2019.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!