Státy jako Nizozemsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko daly naopak najevo, že se také vydají finskou cestou, třebaže s ní nesouhlasí. „Ale když oni, tak my taky,“ znělo jejich krédo.
Analytici odhadli, že řecký vklad pro Finy by činil zhruba 1,4 miliardy eur. Původně se mluvilo o ručení nemovitostmi a podnikovými podíly, přednost dostala hotovost. „Všichni přece dopředu věděli, že je to pro nás limit a podmínka. Pokusili jsme se problém vyřešit a udělali jsme to spolu s řeckou stranou,“ obhajoval postup své administrativy na dotazy agentury Bloomberg premiér Katainen. „Je to dobře fungující technické řešení. Ovšem pokud není tento model průchozí, budeme se muset pokusit, vymyslet nějaký jiný,“ připustil.
Odpůrci této taktiky, kterou přitom povoluje výklad závěrečného usnesení mimořádného summitu eurozóny z 21. července, zdůrazňují především obavu, že když budou Atény shánět půjčky, aby dostaly půjčeno, tlak neustojí a zkrachují. „Není ospravedlnitelné, aby se taková úmluva stala předpokladem pro úvěry ve výši 109 miliard eur,“ řekla Bloombergu například španělská ministryně financí Elena Salgadová. Dodala, že kompromisem by mohly být dobrovolné garance. „My sami nic takového nechceme,“ zdůraznila.
Proti tlaku z Helsinek se vyslovila i Evropská komise. Z jejího pohledu jde o přehnané chování. A ratingová agentura Moody’s to říká natvrdo: „Je to štěpení eurozóny.“
Madrid má limit
Španělská vláda se dohodla s opozicí na stropu pro půjčování ve veřejném sektoru. Jejich krok je v souladu s tříbodovým plánem Francie a Berlína na řešení dluhové krize. K úmluvě došlo v parlamentu, kde vysvětloval premiér José Luis Zapatero další úsporný program ve výši pěti miliard eur. Dluhový strop by se měl dostat dostat do národní ústavy ještě před listopadovými parlamentními volbami, žádné číslo nezaznělo.
