Miliardář Michael Bloomberg oznámil, že končí své snahy o zisk demokratické nominace do listopadových prezidentských voleb v USA. S odkazem na vyjádření štábu jeho kampaně to uvedla agentura Reuters.
Někdejší starosta New Yorku, který vynaložil na politickou reklamu v posledních měsících přes půl miliardy dolarů (11,4 miliardy korun), podpoří v dalších bojích bývalého viceprezidenta Joea Bidena.
Zatímco Donald Trump vidí klasickou Ameriku v roli bezohledného predátora, který si jde doma i v zahraničí za svým, Bloomberg se hlásí ke starému ideálu „amerického snu“: kdo si věří a má nápad, může, ba musí v Americe uspět: „Nezáleží na tom, kdo jsi,“ vykládal Bloomberg jako starosta NYC, „ale když si věříš a věříš i svému snu, je New York přesně místem pro tebe.“ A kdo uspěje, má pak povinnost vracet svůj úspěch ostatním, kteří takové štěstí neměli, a převzít spoluodpovědnost za problémy světa, tak jako to dělá Michael Bloomberg.
Souboj miliardářů, ke kterému nakonec nedojde, byl předem inscenován jako spor dvou Amerik, dvou stylů a přístupů k podnikání, a souboj dvou nejstarších kandidátů v historii: Bloombergovi bude příští rok 78 let, Trumpovi 74. Byla by to také bitva zlého a hodného miliardáře, přičemž ten projektovaný „hodný“, Michael Bloomberg, je se svými 53 miliardami dolarů majetku asi patnáctkrát bohatší než ten „zlý“, současný prezident-miliardář Donald Trump.
Bloombergova cesta k bohatství vyplňuje tradiční scénář amerického příběhu o zbohatnutí. Jako dítě židovského obchodníka s realitami z Bostonu studuje Bloomberg v 60. letech na elektroinženýra, pak si rozšiřuje ekonomické vzdělání na Harvardské obchodní škole a ihned začíná pracovat na Wall Street, kde zastupuje zájmy investiční banky Salomon Brothers. Trpělivé stoupání vzhůru se po letech Bloombergovi vyplatilo: vzniká společnost Bloomberg LP, která je dodnes symbolem moderní práce s informace ze světa byznysu.
Bloomberg opět trpělivě šplhá po žebříčku nejbohatších Američanů, a usazuje se v první desítce. Je miliardářem vzorovým, spoustu peněz dává na charitu, řešení problémů současného světa a osobnostní rozvoj lidí, kteří neměli v životě to štěstí. To Bloombergovi ke spokojenosti nestačí, potřebuje svět kolem sebe ovlivňovat ještě více, a tak vstupuje do politiky. Z větší části za své peníze (v každé své starostovské kampani utratil Bloomberg ze svého přes 70 milionů dolarů).
Bylo zábavné sledovat Bloombergovu politickou strategii. Jako přirozený demokrat se v době, kdy usiloval o křeslo starosty New Yorku, strategicky přimknul k republikánům. Starostou se stal dva měsíce po útoku na New York 11. září. Byl to také on, kdo se později nejvíce zasadil o výstavbu památníku a muzea na místě tragédie, dodnes se v muzeu angažuje. Bloombergovi se namístě starosty NYC tak zalíbilo, že se dokonce postaral o prodloužení svých mandátů ze dvou na tři. Opět k tomu pomohly jeho peníze, které v kampani za změnu pravidel utratil. Starostou byl ale populárním, svou image si postavil na otevřenosti vedení města a zájmu o lidi, který se mimo jiní projevil otevřením horké telefonní linky 311, přes niž obyvatelé New Yorku mohli řešit své problémy, stížnosti a žádosti.
Hodně energie Bloomberg investoval i do vzdělání. Jeden ze slibů, který se mu opravdu podařilo splnit, byl ten o zvýšení počtu dětí, jež v New Yorku absolvují první univerzitní stupeň, tedy college. „Naším cílem tady v New Yorku je zajistit, aby děti, které udělají střední školu, začaly ihned svou kariéru nebo aby šly na vysoké školy, chceme dramaticky zvýšit počet dětí, které absolvují nějakou college,“ sliboval tehdy starosta.
Bloomberg se rád chlubil tím, že mezi ním, politikem-miliardářem, a lidmi není žádná bariéra, a to navzdory tomu, že je padesátinásobným miliardářem. „Když jsem přišel do úřadu, lidi říkali, no jo, miliardář,“ vzpomínal později Bloomberg. „Jak miliardáři žijí? Co jedí? Jak spí? Dnes mě lidé vidí v metru, jak jedu nahoru Manhattanem. Pár lidí mi řekne ahoj, někteří se jen pousmějí nebo na mě kývnou. Jiní spí. Už to není téma.“ Bloomberg je také hrdý na to, že po teroristickém útoku na Manhattan v roce 2001 udržel ve městě klid, že nedošlo k nové vlně kriminality, kterou se z NYC podařilo vyhnat jeho předchůdci a dnešnímu poradci prezidenta Trumpa, Rudy Giulianimu, který byl starostou New Yorku osm let. „Jste tu v noci víc v bezpečí než v jakémkoli jiném městě světa,“ chlubil se Bloomberg a ukazoval klesající křivky statistických čísel o kriminalitě v NYC.
Bloomberg je vyznavačem kultu práce. Ve všech vzpomínkách na své dětství, ve kterých vystupuje jeho otec nebo matka, se k němu otevřeně hlásí. „Můj otec pracoval neustále,“ vzpomíná nový kandidát na prezidenta USA, a svůj vzor má pořád před očima, protože ani on prostě bez práce nemůže být, přestože by klidně mohl ležet na Floridě a hrát golf. Ještě k jednomu rodinnému kořenu, který zásadním způsobem ovlivňuje jeho život, se Bloomberg rád přiznává. „Věřím v judaismus. Byl jsem vychován jako Žid, jsem šťastný a hrdý, že můžu být jedním z nich.“
O Bloombergově kandidatuře na prezidenta se mluvilo už v předchozí kampani, tehdy nakonec podpořil demokratku Hillary Clintonovou, snad na přání Baracka Obamy, jemuž je Bloomberg velmi blízko; snad skutečně věřil, že Clintonová má největší šanci porazit Trumpa. "Když jdu za volební plentu, dívám se na jména kandidátů, ne na označení strany,“ začal tehdy Bloomberg v projevu na podporu Hillary, který běžel v hlavním vysílacím čase na amerických televizích, možná aby zkraje vysvětlil, proč tak snadno lavíruje mezi stranami. „Jsou chvíle, kdy s Hillary Clintonovou nesouhlasím. Ale řeknu vám, ať už jsou naše neshody jakékoliv, přišel jsem sem, abych řekl: Musíme je nechat stranou pro dobro naší země. Musíme se sjednotit kolem této kandidátky, která může porazit toho nebezpečného demagoga.“
Podívejte se na přehled vyzyvatelů Donalda Trumpa >>>
V boji proti „tomu demagogovi“, který se stal 45. americkým prezidentem, Bloomberg prakticky nepřestal po celé tři roky, kdy Trump vládne Americe. Ve veřejných vystoupeních kritizuje Trumpa za špatnou hospodářskou politiku, především za celní omezení. Bloomberg byl vždy zastánce volného obchodu, z něhož také profitovaly jeho firmy. „Chápu, že prezident byznysmen může mít jistou přitažlivost,“ prohlásil například v médiích, „ale Trumpovo prezidentské podnikání je praktická katastrofa.“
Po odchodu z postu newyorského starosty na konci roku 2013 se Michael Bloomberg vrátil do čela své společnosti jako výkonný ředitel, stal se ale také speciálním poradcem generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna pro otázky měst a klimatických změn. Není tedy divu, že se od počátku tvrdě stavěl proti banalizaci klimatické hrozby ze strany prezidentského kandidáta a později prezidenta Donalda Trumpa. Když pak Trump rozhodl o tom, že Spojené státy vystoupí z Pařížské klimatické smlouvy a nebudou ji dodržovat, byl Bloomberg jedním z těch, kdo podpořil akci velkých amerických měst, která se postavila proti Trumpovi a slíbila, že pařížské dohody budou dodržovat.
Bloomberg loni zaplatil 4,5 milionu dolarů, které měly USA vydat jako poplatek za účast v pařížských dohodách, a to přesto, že Trump ze smlouvy vystoupil. „Amerika se k něčemu zavázala, a když to není vláda schopna dodržet, je odpovědnost na nás všech,“ vysvětlil tehdy a pokračoval velmi osobním moralistním tónem. „Prezident musí naslouchat druhým a pak změní svůj názor. Lidé, kteří nemění názor, nejsou moc chytří. A o Trumpovi se ví, že mění názor. Měl by změnit názor a říct: podívejte, tady je opravdu vážný problém. Amerika je jeho součástí a je také součástí jeho řešení. Měli bychom do toho vstoupit a pomoci světu zastavit možnou katastrofu.“
Vůči Trumpovi se vymezoval věcně, nikdy se neopíral o ideologii, nýbrž o analýzu věcí. V bitvě o demokratickou nominaci ho tato jistá stranická neutralita mohla oslabit, i když je to člověk, který podporuje právo na potrat či sňatky párů stejného pohlaví. V jedné věci ale mohl oslovit všechny: v otázkách ekonomických, které podle Bloomberga nemají se stranictvím nic společného. V tom byl a zůstává idealista.
„Lidé nemají důvěru v to, že politici ve Washingtonu, z obou stran politické scény, jsou schopni se spojit a pokusit se udělat něco dobrého pro ekonomiku,“ prohlásil poněkud rezignovaně před lety.
