Vše teď bude záležet na dvojici Angela Merkelová – Nicolas Sarkozy. „Když uspějí, nadělí Evropě santaclausovskou kurzovní horečku. Rozhodné jednání je přikázáním doby,“ zdůrazňuje ekonom mnichovské UniCredit Nikolaus Keis.
Možnosti jsou dvě: unie se společnou rozpočtovou politikou, nebo „najmutí“ ECB. „Tah na fiskální unii Německo dlouhodobě neudrží,“ prorokuje analytik Commerzbank Christoph Weil. Spolu s dalšími kolegy tak nepřímo naznačuje, kudy vede cesta. Přes plnou moc pro centrální dohled ve Frankfurtu nad Mohanem.
Rušný minulý týden potvrdil tušené: pokud je někdo nositelem naděje a má v rukou reálnou sílu, jsou to centrální banky. Jejich koordinovaná akce podtrhla, že jde o akceschopné instituce. To se nedá říci o politických špičkách Evropské unie, připomíná deník Handelsblatt – Angela Mekelová, Nicolas Sarkozy či José Barroso se sice snaží, ale netáhnou za jeden provaz. Naopak, jejich zájmy se rozcházejí, protože jsou dané různými cíli.
„Od doby, kdy vyšli Řekové s pravdou ven a rozpoutali vřavu, která může vyústit v rozpad měnové unie, je s utvářením politiky – jako posláním každého politika – amen. Od té doby jsou Merkelová, Sarkozy a Barroso ve vleku finančních trhů. Nekonají, jen reagují,“ píše list několik dní před klíčovým summitem, svolaným na tento čtvrtek a pátek.
Mor a cholera Angely Merkelové
Šéfka spolkového kabinetu všeobecně platí za nejmocnější ženu kontinentu, do této role ji staví velikost a síla německé ekonomiky. Značné finanční zdroje, jež má Německo k dispozici, potřebuje však federace pro vlastní růst, ne aby je rozdávala na požádání. Dva vážně myšlené recepty na dluhovou krizi jsou proto pro Berlín nepřijatelné. Představa, že by Evropská centrální banka (ECB) vykupovala bez omezení státní dluhopisy problémových zemí, budí v Němcích hrůzu z inflace.
Druhý návrh, emise společných evropských obligací, je severním sousedům rovněž silně proti srsti. Už snaha o posílení zápůjční kapacity fondu finanční stability vyvolala nevoli na ulici stejně jako ve Spolkovém sněmu. Představa, že by se dluhy v euroklubu měly ještě „zespolečenštit“, je proto už příliš. Nemluvě o tom, že by společné bondy prodražily vyššími úroky (v porovnání se stávajícími Bunds) obsluhu německých dluhů. „Nákupy ECB nebo eurobondy, to je pro Merkelovou volba mezi morem a cholerou,“ míní už nějakou dobu německý tisk.
Třetí cesta může teoreticky spočívat v tvrdém šetření ohrožených zemí a konsolidaci jejich rozpočtů. Jenže k tomu je nutný hospodářský rozmach a dostatek času. S obojím je Evropa na štíru.
Sarkozyho hrad z písku
Malému velkému muži z Elysejského paláce jde o všechno. Musí zabránit úderu ze strany ratingových agentur, menší americká společnost Egan-Jones to už udělala. Kdyby totéž zopakoval někdo z trojice Moody’s, S&P a Fitch, byla by to rána jak pro Paříž, tak pro eurozónu – Francie, jako evropská dvojka a jeden z hlavních garantů stability, by vypadla ze hry.
Společné eurobondy mezitím Sarkozy na nátlak Merkelové vzdal. Teď by uvítal, kdyby vyšel scénář s neomezeným angažmá ECB. Zabil by dvě mouchy jednou ranou: tlak trhů by výrazně klesl a Francie by se dostala z ratingového svěráku.
Potíž je v tom, že Berlín to vidí jinak. Kompromisem je stabilizační unie, kterou chtějí představit obě velmoci právě na summitu: země s eurem by měly dvakrát ročně předložit v Bruselu národní rozpočty a upravit je, budou-li obsahovat příliš velké deficity. „Ještě raději by ale Sarkozy zavedl Společnou evropskou měnovou a finanční politiku,“ upozorňují analytici.
To by však vyžadovalo změnu smluv o EU a národních ústav, neboť by šlo o přenos kompetencí na unii. To by byl za současné situace příliš odvážný a riskantní počin, duo „Merkozy“ se tudíž musí pro začátek spokojit s úpravou protokolů, které jsou přílohami primárního práva.
Barrosovy růžky
Portugalský konzervativec zatím v krizi relativně boduje a chová se na první pohled bezkonfliktně. Skutečnost je jiná. Čím více odmítá Merkelová euroobligace, o to vehementněji za ně Barroso kope. „Evropské instituce nemají dostatečný respekt,“ zní jeho krédo. Oporu má v lídrovi euroskupiny, lucemburském premiérovi Jeanu-Claudu Junckerovi, který je na tom s pocitem ztráty vlivu asi podobně. Tím spíše, že eurobondy byly de facto jeho nápadem.
Sílu a oprávnění, aby společné obligace prosadil, první mezi komisaři nemá. Obranná zeď Německa a Francie je příliš silná a řečmi typu „komise je hospodářskou vládou unie“ ji Brusel nezbourá. Ťafka z Berlína na sebe ostatně nenechala dlouho čekat. „Hospodářská vláda může vzejít jen z volby legitimních států a předsedů vlád,“ vzkázala mu Merkelová v narážce na fakt, že je komise grémiem jmenovaných, ne zvolených úředníků.
Jednoho vydatného spojence přesto Barroso má, je jím čas. „Čím déle potrvá krize a tlak trhů, tím větší bude pravděpodobnost, že si Brusel přisvojí více moci. „Za předpokladu, že projekt společné měny nepůjde záhy do kolen,“ podotýkají experti.
Centrální banky v akci
srpen 2007
Problémy na hypotéčních a úvěrových trzích přerostly do internetového bankovnictví. FED a ECB byly donuceny pustit do oběhu dodatečnou hotovost.
12. prosince 2007
Centrální banky pěti nejdůležitějších měnových zón podnikly společnou akci proti vysušení likvidity.
15. září 2008
Velké centrální banky otevřely po pádu investiční banky Lehman Brothers finanční kohoutky, aby udržely obchodování s penězi.
8. října 2008
Hlavní centrální banky koordinovaně snížily úrokové sazby.
4. prosince 2008
ECB srazila hlavní sazbu o tři čtvrtiny procentního bodu na 2,5 procenta. Šlo o největší pokles od zavedení eura.
16. prosince 2008
Fed dosáhl dna, stáhl hlavní úrokovou sazbu do rekordně nízkého rozpětí 0 až 0,25 procenta.
18. března 2009
Šéf Fedu Ben Bernanke oznámil výkup státních dluhopisů v objemu 300 miliard dolarů a posílení kapacity programů na podporu kreditních trhů a bank na bilion dolarů.
7. března 2009
ECB snížila hlavní sazbu na jedno procento.
24. června 2009
Stejný ústav nabídl bankám v eurozóně celoroční přístup k hotovosti, více než tisíc bank si v prvním kole zažádalo o 442 miliard eur. O týden později začíná ECB s nákupy dlužních úpisů na sekundárním trhu.
19. února 2010
Fed zvedl sazbu na 24hodinové zápůjčky z 0,5 na 0,75 procenta. Poprvé od vypuknutí krize zdražil půjčování peněz.
25. března 2010
Šéf ECB Jean-Claude Trichet vyhlásil, že centrální banka měnové unie bude uznávat i po roce 2010 obligace zemí s ratingem horším než A. Šlo o úlitbu Řecku.
10. května 2010
ECB sdělila, že chce být silně aktivní na veřejných a soukromých úvěrových trzích. Porušila tabu, že bondy může získávat výhradně na sekundárním trhu, ne v přímém kontaktu s vládami.
10. srpna 2010
Fed reagoval na chabé hospodářské oživení a špatnou situaci na trhu práce v USA usnesením, že hotovost získanou ze splatnosti převzatých hypotečních papírů použije na nákup dluhopisů.
5. října 2010
Japonská centrální banka snížila hlavní úrokovou sazbu na nulu a založila 60miliardový fond pro nákup cenných papírů a pumpování peněz do ekonomiky.
3. listopadu 2010
Fed odstartoval nákup státních bondů za 600 miliard dolarů do první poloviny roku 2011. Staré papíry se rozhodl nahradit novými, což mělo zvýšit palebnou sílu až na 900 miliard dolarů.
18. března 2011
Nejdůležitější centrální banky zasáhly na devizových trzích ve prospěch Japonska, postiženého zemětřesením, tsunami a jadernou pohromou.
8. srpna 2011
ECB se pustila do nákupů španělských a italských dluhopisů.
9. srpna 2011
Fed uvedl, že nechá hlavní sazbu kvůli chabé konjunktuře minimálně další dva roky na nule.
30. listopadu 2011
ECB, Fed a centrální banky Kanady, Japonska, Velké Británie a Švýcarska se pustily do společné akce s cílem umožnit bankám snadnější přístup k dolaru. Měnovou politiku uvolnila i Čína, které slevila z požadavku na minimální kapitálové rezervy tamních peněžních ústavů.
Pramen: Handelsblatt
