Ruské hrozby jsou jen signály. Nedokážu si představit opětování palby, říká Mark Galeotti

Mark Galeotti

Mark Galeotti Zdroj: profimedia.cz

Mark Galeotti
Protiraketový systém S-400
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Donald Trump
6
Fotogalerie

Situace v Sýrii eskaluje poté, co ve městě Dúmá údajně došlo k použití chemických zbraní. Spojené státy informovaly o chystané vojenské intervenci, Rusko za to slíbilo odvetu. Podle odborníka na Rusko Marka Galeottiho z pražského Ústavu mezinárodních vztahů však Rusko nemá zájem konflikt nějak vyostřit.  

Do jaké míry je možné brát ruská vyjádření jako skutečnou hrozbu?

Rozhodně jde spíše o vysílání signálů než o cokoliv jiného. Rozhodně je zajímavé podívat se na první prohlášení, která vysílala ruská armáda. Ta mluvila o tom, že ozbrojené síly odpoví, když dojde k zasažení Rusů. Právě to specifické určení Ruska je v tomto zásadní, protože se nemusí vztahovat na jiné síly. Dokážu si představit, že budou bránit syrské síly sestřelením raket, ale nedokážu si představit, že by Rusové opětovali palbu a cílili na lodě nebo letadla, o čemž mluvili později.

Trump řekl, že jsou současné vztahy horší, než za Studené války. Můžeme současnou situaci srovnat například s Karibskou krizí?

Rozhodně je vždy možné, že se situace stejně jako v 60. letech zvrtne, což tehdy hrozilo. Více ale situace srovnatelná není. Na začátku Studené války proti sobě stály dvě stejně silné mocnosti, což nyní rozhodně neplatí, Rusko na západní mocnosti vojensky nemá. Ano, Rusko má rozsáhlý jaderný program, ale je v odlišném postavení.

Jak o situaci referují ruská média?

V Rusku jsem byl před třemi týdny a viděl jsem způsob, jakým o situaci informovala. Nejdříve představila ruská média možné apokalyptické scénáře, nyní však není referování vyhrocené. Je však nutné připomenout, že jsou ruská média pod velkým vlivem propagandy, Rusové tedy nedostávají všechny informace, v posledních dnech například o chemickém útoku. Je pravda, že způsob informování se změnil také po otočení Trumpovy rétoriky. Jako hlavní důvod sváru se v médiích uvádí, že Západ nemá rád Rusko.

Jsou zde nějaké vnitřní tlaky, aby ruská vláda vojensky jednala?

Ironicky jsou spíše tlaky na to, aby Rusko nijak neútočilo. V regionu nemá žádný zájem, ani Sýrii, ani Asada. Nemá důvod, aby v Sýrii pomáhalo, například stavělo silnice, když si je Rusko musí postavit především u sebe doma. Rusko již není velmoc. Ano, vysílá vlastní síly, ale jde mu především o geopolitickou konkurenci ve světě. Právě konfliktní oblasti mohou být využity jako prověření západní vůle, kam až může zajít.

Je to tedy srovnatelné s působením Ruska na hranicích s Ukrajinou?

Tam je situace odlišná. Ukrajina byla historicky vždy pod vlivem ruských mocností, Rusko jí tak nemohlo nechat přibližovat stále více k Evropě. Součástí Putinovy strategie je zachovat vliv v postsovětských zemích, výjimkou jsou ty pobaltské. Snaží se o to ale například v Gruzii a dalších regionech.

Jaký vliv může mít na vztahy situace kolem ruského exagenta Skripala a jeho dcery?

Západní země rozhodně nereagovaly jen na otrávení jednoho bývalého ruského agenta. Už se ale stalo mnoho podobných událostí, Západ proto musel nakreslit tlustou čáru za tím, co se doposud dělo a ukázat tím Rusku, že se to nemá dít.

Samozřejmě je možné, že situace v Sýrii vyeskaluje. Západ ale potřebuje ukázat, že Asadovi neprojde to, co se v zemi děje, včetně používání chemických zbraní. A že Rusko nemůže Asada bránit bez následných konsekvencí.