Polští poslanci v těchto týdnech projednávají vládní návrh zákona, podle kterého se veřejnoprávní média stanou národními. Jejich programová skladba by podle návrhu měla „kultivovat národní tradici a vlastenecké hodnoty“. Právě velký tlak jednobarevného kabinetu konzervativní strany Právy a spravedlnost určila organizace Reportéři bez hranic za hlavní důvod, proč se Polsko v Indexu mediální svobody propadlo o 29 pozic, nejvíce ze všech zemí světa.
Už na začátku roku prezident Andrzej Duda podepsal zákon, na základě kterého může vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu vybírat ministr financí. Centrem zájmu vládnoucí strany Právo a spravedlnost je zejména TVP, která je polskou nejsledovanější televizí. Právě tenhle typ média je podle výzkumné agentury TNS Polska stále hlavním zdrojem informací pro 71 procent Poláků.
A představitelům Práva a spravedlnosti se nelíbilo, jakým způsobem o nich TVP informovala za minulé vlády. „Často jsme byli svědky subjektivních názorů než objektivního zpravodajství,“ prohlásila prezidentova poradkyně Malgorzata Sadurská. Vláda rychle obměnila ředitele televize, rádia i tiskové agentury. Následně z veřejnoprávních médií dobrovolně či nedobrovolně odešlo 135 novinářů.
Povaha zpravodajství se razantně změnila. Studie Varšavské univerzity sociálních a humanitních věd ukázala, že opoziční názory nedostávají tolik prostoru a vysílání není nestranné. „Právo a spravedlnost zdevastovalo veřejnoprávní média. Stal se z nich nástroj nestoudné vládní propagandy,“ tvrdí Polská společnost novinářů, sdružuje propuštěné pracovníky těchto médií.
„TVP je plná jazyku propagandy jako za nejhorších časů komunistické vlády,“ řekl listu Telegraph známý polský novinář Seweryn Blumzstajn, který působil už v polském samizdatu sedmdesátých let.
Situace se opakuje
Problém je v tom, že i vláda Donalda Tuska na média tlačila. Podle nahrávky z roku 2014 zveřejněné minulý měsíc se jeden ze spolupracovníků tehdejšího premiéra stěžoval nejbohatšímu muži Polska Janu Kulczykovi na způsob, jakým o premiérovi píše bulvární list Fakt. Miliardář slíbil, že stížnost posune majiteli deníku. Dlouholetý šéfredaktor Faktu o dva měsíce později ve své funkci skončil.
„Převládající praktiky jsou zahanbující. Bohužel je tohle naše politická kultura“ myslí si profesor mediálních studií Tomasz Gackowski. „Je to situace, která se neustále opakuje,“ dodává akademik. „Představitelé současné vlády pracovníky z veřejnoprávních médií odstranili za drastických okolností,“ říká bývalý šéf tiskové agentury PAP Krzysztof Czabanski, který je nyní náměstkem ministra kultury.
Ve srovnání s Tuskovou vládou ovšem existují rozdíly – minulá vláda totiž měnila jen vedení veřejnoprávních médií, současné personální změny jsou mnohem rozsáhlejší. A nejenže ty chce měnit na státní, ale chce zasahovat i do soukromé sféry. Právo a spravedlnost podle svého programu chce omezit zahraniční vlastnictví médií ze současných tří čtvrtin na jednu.
Konkrétní způsob, jak toho dosáhnout, vládní strana zatím nepředstavila. Představitelé soukromých médií ovšem už změnu pociťují. Pro-opoziční média Gazeta Wyborcza, Newsweek a Polityka byly zakázány v soudních budovách a na mnoho ministerstvech, jejich náklad se snížil o deset tisíc.
Státní podniky navíc v těchto médiích ukončují reklamní smlouvy. Inzerce je přitom v poslední době klíčovou složkou mediálních příjmů. Například státní pojišťovna PZU v únoru vyměnila inzerci v deníku Gazeta Wyborcza s prodaným nákladem 190 tisíc za Gazetu Polsku, které se průměrné prodá 21 tisíc výtisků. Je ovšem silně provládní a vede ji bratranec Jaroslawa Kaczynského.
Vláda spřátelená média z veřejných prostředků dotuje i přímo. Poslala například 26 milionů zlotých (158 milionů korun) do fondu Tadeusze Rydzyka, který vede katolické rádio Maryja. To bylo obviňované z antisemitismu a islamofobie. Kritizoval ho i Vatikán, podle kterého poškozuje církev. „Berou to tak, že jste buď s nimi, nebo proti nim,“ řekl listu Financial Times zdroj z vedení jednoho z největších soukromých mediálních domů.
