Účast přesahující padesát procent se ovšem neočekává. Nedosažení dostatečného počtu hlasujících by ostatně nebylo v historii italských referend výjimkou. Za posledních dvacet let se více než polovina voličů dostavila jen k jednomu ze šesti lidových hlasování.
Proti hlasování vyvolaného radami italských oblastí (administrativní obdoby českých krajů, některé ovšem mají větší autonomní statut – pozn. red.) se postavil i předseda levicové vlády Matteo Renzi. Jeho kabinet kvůli tomu navíc nespojil referendum s nadcházejícími červnovými regionálními volbami s vysokou volební účastí, ve kterých se volí starostové všech velkých italských měst.
Voliče by ovšem mohla k hlasování mobilizovat nedávná aféra, kvůli které na konci března odstoupila ministryně hospodářského rozvoje Federica Guidiová. Její partner investující do energetických projektů na jihu Itálie se totiž zapletl do korupčního skandálu. Levicová italská vláda tak musí v současné době čelit obviněním z přílišné blízkosti s domácím energetickým sektorem, píše server Financial Times.
Proti plánu
Omezení těžby by se Renziho kabinetu nehodilo. Národní energetická strategie totiž počítá se zdvojnásobením těžby, aby se snížila italská energetická závislost na zahraničních zdrojích. Devět desetin spotřeby plynu i ropy se do země dováží. Hlavním problémem ovšem je, že v případě zemního plynu je diverzita zdrojů malá – tři čtvrtiny spotřeby pokrývá import z Ruska, Alžírska a Libye. Ruský dovoz tvoří skoro polovinu plynu přitékajícího nebo připlouvajícího do země.
Zemní plyn je pro italskou výrobu elektřiny hodně důležitý. Země totiž v referendech z let 1987 a 2011 odmítla další využívání jaderné energetiky, ze které se v celé Evropské unii tvoří třetina elektřiny. Italové se rozdíl snaží dohnat pomocí obnovitelných zdrojů, které vykrývají čtyři desetiny italské spotřeby.
Čtvrté největší zásoby
Itálie má s prokázanými 85 miliony tun ropy a 53 miliardami kubických metrů plynu čtvrté největší zásoby těchto dvou komodit v Evropské unii. Při zachování současného tempa těžby by tyto rezervy stačily ještě na 43 let v případě ropy a 21 u zemního plynu.
Italská vláda uděluje energetickým společnostem licence na třicet let. V současné době je u pobřeží zakázaný průzkum nových ložisek, ale těžba pokračuje. Energetické společnosti varují v případě jejího zastavení před propouštěním a snížením italské energetické nezávislosti. Příznivci zastavení těžby naopak argumentují ochranou před ropnými úniky a zvýšením atraktivity pro turisty.
