Spojené království opouštějí po brexitu východní migranti. Češi zatím zůstávají
Spojené království zažívá poprvé od roku 2004, kdy došlo k dosud největšímu rozšíření EU, pokles v počtu zahraničních přistěhovalců. Podle serveru Migration Observatory, který spravuje Oxfordská univerzita, opustilo Británii během prvních tří čtvrtletí loňského roku přes milion migrantů. To je zhruba deset procent všech cizinců trvale žijících v zemi. Většina Čechů se však rozhodla na ostrovech zůstat.
Koronavirová pandemie, ekonomická nejistota po brexitu a slabý kurz libry. To jsou hlavní důvody, které přiměly řadu přistěhovalců k návratu do vlasti. Navzdory úspěšné očkovací strategii má Británie nadále jeden z nejvyšších počtů pozitivně testovaných osob na covid v Evropě. Nemocí se zde nakazily více než čtyři miliony lidí. Momentálně má země také nejvyšší nezaměstnanost za posledních pět let. Bez práce je 5,1 procenta obyvatel, skoro o tři čtvrtě milionu více než před rokem.
Nárůst byrokracie po vystoupení Spojeného království z EU zkomplikoval byznys v mnoha sektorech. „Není tu žádný profit. Každý se bojí covidu a brexitu a tak se vrací domů,“ tvrdí Razvan Ungureanu z Rumunska, který provozuje rodinný obchod se smíšeným zbožím v severoanglickém Prestonu.
Otáčí se tak dlouholetý trend, kdy do Británie pravidelně přicházely miliony migrantů, zejména z chudších států střední a východní Evropy, mezi které patří i Česko, za lepšími výdělky.
Přesto se zdá, že konkrétně Češi se na rozdíl od Poláků, Maďarů, Litevců, Bulharů či Rumunů domů zatím ve velkém měřítku nevracejí. „Navzdory brexitu i pandemii nepředpokládáme masový návrat Čechů do vlasti. Jde většinou o lidi, kteří v Británii dlouhodobě žijí, a pokud mají v pořádku dokumenty, měli by až na výjimky získat status usedlíka,“ sdělila deníku E15 Zuzana Štíchová z ministerstva zahraničí.
Posílení ambasád
Ministerstvo odhaduje, že z asi 45 tisíc českých občanů ve Spojeném království se během koronakrize vrátily do Česka jen desítky, maximálně nižší stovky lidí. Jejich přesný počet ale úřady neevidují. „I tak jsme opakovaně raději posílili personální kapacity na ambasádě v Londýně a Generálním konzulátu v Manchesteru,“ uvádí Štíchová.
O odchodu ze země nemluví ani sami expati. „Neznám nikoho, kdo by se chtěl vracet. Když chcete, práce je, životní úroveň je jiná, a hlavně kultura a přístup Britů jsou skvělé,“ uvádí Vlastimil Fiala, který od podzimu pracuje v Glasgow pro nadnárodní společnost Decathlon. „Pokud jde o brexit, cítím, že obchodní dohoda není úplně dobrá a cla se zde promítnou do konečných cen. I tak to pro mě není důvod balit kufry,“ dodává.
Najdou se však i opačné zkušenosti. „Z Británie jsem se vrátila po více než čtyřech letech na začátku pandemie, protože jsem chtěla být v této mimořádné situaci se svou rodinou,“ svěřuje se studentka historie Klára Školníková.
„Co se týká chování Britů v souvislosti s brexitem, několikrát jsem se setkala s xenofobií, což nebylo příjemné. V univerzitním prostředí se to ale naštěstí moc neděje,“ podotýká.
Britský deník Financial Times každopádně varuje, že odliv migrantů bude pravděpodobně v příštích měsících pokračovat a skutečný dopad jejich odchodu, například potenciální nedostatek pracovníků na méně kvalifikovaných pozicích, se naplno projeví až po znovuotevření ekonomiky.
Už si tolik nepolepší
Na exodus Východoevropanů ze Spojeného království upozorňoval již v prosinci také týdeník The Economist. Vedle pandemie a brexitu poukazoval na skutečnost, že migranti jsou v Británii často nuceni vykonávat levné práce, které neodpovídají jejich kvalifikaci, a rozdíl ve výši britských platů s těmi v jejich domovských státech se rok od roku snižuje.
Velká Británie byla vedle Švédska a Irska jedinou zemí EU, která před sedmnácti lety otevřela svůj pracovní trh občanům z deseti nových členských zemí. Velký příliv migrantů ale vyvolal odpor části britské veřejnosti a byl jedním z hlavních argumentů pro vystoupení Spojeného království z EU během brexitového referenda v roce 2016.