Počet uprchlíků dramaticky roste. Svět si s tím neví rady | E15.cz

Svět neví, co s uprchlíky. Celé jedno „Německo“ přežívá bez jasné budoucnosti

Pavla Palaščáková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Více než procento světové populace žije v současnosti mimo svůj domov v důsledku konfliktu či perzekuce. Počet vysídlených či uprchlých lidí dramaticky narůstá. Mimo jiné i proto, že se jich v posledních letech mnohem méně může vrátit do svých domovů. Mnozí zůstávají bezprizorní celé roky i dekády a mezinárodní společenství neví, co si s nimi počít.

OSN odhaduje, že v polovině letošního roku se počet lidí, kteří přežívají mimo své domovy, přehoupl přes osmdesát milionů. Za uplynulou dekádu se tak téměř zdvojnásobil. Více než polovina z nich uprchla do jiné části své vlasti. Jen za rok 2019 přitom toto číslo stouplo zhruba o devět milionů. Mohly za to mimo jiné konflikty v Jemenu a Sýrii, ale také exodus Venezuelanů, kteří už nechtěli snášet útlak a špatné hospodářské podmínky ve své zemi.

Velkým problémem je, že si mnozí běženci příliš nepolepšili. Osmdesát procent z nich žije v zemích nebo na územích, které čelí potravinové nejistotě. Čtyři z deseti uprchlíků navíc bydlí v táborech, které mají být krátkodobým řešením, ale často zůstávají trvalým. Další potíží je, že významně ubývá lidí, kteří se každý rok mohou navrátit domů. Zatímco v devadesátých letech to bylo v průměru 1,5 milionu, v uplynulém desetiletí necelých 400 tisíc. Za první polovinu letoška se dostalo domů pouze sto tisíc běženců.

„Přestože OSN prosazuje pomoc lidem při hledání trvalých řešení – návratů domů, integrace do nové hostitelské komunity či země, nebo přesídlení do třetí země, drtivá většina z nich zůstává v nejistotě,“ uvádí ve své analýze pro magazín Foreign Policy Shelly Culbertsonová, která se zabývá nucenou migrací a poválečnou stabilizací na Blízkém východě. Podotýká, že migrační zátěž je navíc velmi nespravedlivá. Největšímu náporu uprchlíků čelí hrstka zemí, z nichž některé mají dost potíží samy o sobě.

Dodatečné břemeno působí obrovský tlak na energetickou infrastrukturu, bydlení, školství a zdravotnictví. Často není silách v těchto států nabídnout běžencům solidní budoucnost. Typickým příkladem je Libanon, který hostí zhruba 1,5 milionů Syřanů, nejvíce uprchlíků na světě na počet obyvatel. V očích mnohých Libanonců se s rostoucími hospodářskými problémy země stali příživníky, kteří zatěžují veřejné služby. Olej do ohně ještě přilívali někteří politici, kteří varovali, že sousedé berou místním práci, zůstanou už v zemi natrvalo, zvrátí demografický vývoj a změní kulturu země.

Situaci ještě zhoršil koronavirus a Syřané v Libanonu si tak stěžují, jak se jejich život v zemi během let zhoršil. „Byla tu práce pro mě, mého manžela a mé děti. Na trhu jsme dostali levně zeleninu, všechno jídlo bylo cenově dostupné,“ líčila v létě stanici France24 Ajša, která uprchla před konfliktem před osmi lety. „Po koronaviru už jídlo nemáme. Jdete koupit nějaké produkty, ale vrátíte se, protože na to nemáte,“ dodala.

Je jasné, že v takových podmínkách mají děti běženců značně ztíženou budoucnost. Odhaduje se, že více než polovina z nich nechodí do školy, dívky často končí v raném věku v manželstvích.

Culbertsonová míní, že pomoci by kupříkladu mohlo, kdyby dárci poskytovali peníze národním vládám hostitelských zemí na zkvalitnění existujících služeb místo nadnárodním organizacím na budování paralelních. Pak by byla i větší naděje, že běženci získají lepší podmínky, například pracovní povolení, a budou tak v nové lokalitě platit daně. Řada států na různých kontinentech by podle expertky mohla přijmout více uprchlíků. Nejefektivnějším řešením by však byly ukončení současných a prevence potenciálních konfliktů.

V posledních letech však budí stále větší pozornost studie a varování, že v budoucnu by hlavním hybatelem migrace nemusely být války, ale klimatické změny. Jejich autoři pracují s předpokladem, že se v důsledku oteplování budou zvedat hladiny moří a z některých míst se stanou neúrodné pouště. Klimatičtí experti kupříkladu odhadují, že jen ve Spojených státech může do konce století opustit své domovy třináct milionů obyvatel pobřeží. Takové přesuny by vyvolaly velký příliv obyvatel do „bezpečných“ měst.

„Povede to k tlaku na bydlení a pravděpodobně dokonce vyústí v bezdomovectví mezi lidmi, kteří budou nepřímo vytlačováni stěhujícími se,“ řekl Bloombergu odborník na problematiku z Harvardovy univerzity Jesse Keenan. Je přitom jasné, že v rozvojových zemích by naplnění katastrofických scénářů působilo ještě mnohem větší potíže včetně dramatického nárůstu pokusů o ilegální migraci do bohatých částí světa.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.