Severosyrská provincie Idlib je poslední částí Sýrie, do níž se ještě nepodařilo proniknout syrské armádě. Vojsku prezidenta Bašára Asada mohou nečekaně pomoci radikálové, kteří tuto provinci ovládají, protože mezi nimi panují neshody a stále se prohlubují.
Asad přišel o kontrolu nad lidnatým Idlibem před třemi lety a boj o tuto oblast u turecké hranice bude krvavý. Soustředily se tam tisíce radikálů, z provincií Halab (Aleppo), Homs nebo z předměstí Damašku tam přesídlily desítky tisíc civilistů. Několik měsíců tam ale narůstá napětí mezi bojovníky věrnými vůdci Al-Káidy Ajmánu Zavahrímu a umírněnějšími.
Mnohé radikály překvapily listopadové útoky příslušníků skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a napětí zašlo tak daleko, že Zavahrí jejího vůdce abú Muhammada Goláního (Džavláního) obvinil ze zrady. Golání nařídil zatknout několik lidí z protitábora. Je o něm známo, že se sbližuje s Tureckem, které podobně jako Rusko nebo Írán usiluje o ukončení syrského konfliktu.
HTS byla donedávna v Sýrii na vzestupu - porazila své potenciální odpůrce v Idlibu a její hlavní soupeř, organizace Islámský stát (IS), je mimo hru. Mezi těmi, které nechal Golání zatknout, byl Jordánec Samí Urajbí, který patřil v minulosti ke špičkám Al-Káidy v Sýrii, i bývalý velitel z jižní Sýrie Ajád Túbásí, švagr někdejšího vůdce Al-Káidy v Iráku abú Músy Zarkávího.
Na zatčené se dotazovali prominentní duchovní a zadržení kritizoval odpůrce HTS a jeden z velitelů Al-Káidy v Sýrii Hamám Šámí. Několik dní na to začaly tvrdé boje mezi HTS a Džund al-Maláhim, který se od HTS oddělil v říjnu a má blízko k zadrženým. Jeden z opozičních aktivistů, který žije v Idlibu na území ovládaném HTS, agentuře AP řekl, že panují obavy, že se rozpoutá otevřená válka mezi oběma stranami.
Jennifer Cafarellaová z washingtonského institutu pro studium válek uvedla, že radikálové v Sýrii prožívají vůbec nejhorší období vzájemného boje od roku 2013, kdy se IS rozešel s tehdejší frontou An-Nusra. Ta se později přejmenovala na Frontu dobytí Sýrie a za jejího pokračovatele se nyní podle AP považuje skupina HTS.
Urajbí i Túbásí byli propuštěni až potom, co dvě nejsilnější ozbrojená křídla HTS pohrozila, že přestanou bojovat proti Asadově armádě.
Bývalá An-Nusra přerušila svazky s mezinárodní teroristickou sítí a ve snaze posílit vlastní řady sestavila koalici několika bojových skupin, které jsou nyní známy jako HTS. Podařilo se jí porazit většinu soupeřů na územích, která měla pod kontrolou.
Ahmad Hamádí býval plukovníkem syrské armády a byl mezi prvními dezertéry. Podle něj je HTS přijímána spíše na severu Sýrie, kde radikálnější složky Al-Káidy nejsou vítány. Mnoho nynějších členů HTS jsou bývalí bojovníci Syrské svobodné armády, která bývala hlavní bojovou silou proti Asadovi.
Cafarellaová soudí, že Golání loni požádal Zavahrího, aby mu dal v Sýrii volnou ruku, ale že se mu v dohodnutém termínu nepodařilo dospět ke kýženému výsledku, takže Zavahrí teď chce kontrolu zpět.
Situaci mezi radikály v Sýrii určuje dlouhodobá rivalita mezi domácími členy, považovanými za umírněnější, a zahraničními bojovníky, kteří se upínají k radikálovi Zavahrímu. K tomuto rozkolu přispělo Turecko, když vyslalo své vojáky na sever Sýrie, do oblastí kontrolovaných lidmi ze skupiny HTS. Část HTS s intervencí souhlasila, ale cizinci v jejích řadách jsou proti.
