Turisté, odejděte? Pro Santorini či Mallorku by odliv návštěvníků znamenal ekonomický kolaps
Obyvatelé populárních dovolenkových destinací, především v jižní a západní Evropě, si čím dál tím hlasitěji stěžují na nekonečné přívaly turistů, kteří komplikují místním každodenní životy a jejichž množství stoupá v době po covidové pandemii na nové rekordy. Světová organizace cestovního ruchu odhaduje, že letos vyrazí do zahraničí přes jeden a půl miliardy lidí, nejvíce v historii. Některá města se proto už začala náporu dovolenkářů aktivně bránit, jiná k omezení masového turismu vybízejí. Mnohým z nich by přitom konec či výraznější pokles cestovního ruchu přinesl vážné hospodářské problémy.
„Turismus ničí naše vinice,“ postěžoval si v nedávném rozhovoru s agenturou Bloomberg Matthew Argyros, majitel malého vinařství na řeckém ostrově Santorini. Nadměrný počet návštěvníků podle něj zcela zabíjí byznys, kterému se jeho rodina věnuje více než 120 let. Rozrůstající se hotelové rezorty ho připravují o vodu a pracovní sílu. Tím, že na ostrově zabírají čím dál tím větší prostor, navíc raketově zdražuje zemědělská půda. „Pokud proti tomu úřady nijak nezasáhnou, produkce vína na Santorini klesne v roce 2041 na nulu,“ varují i ostatní místní vinaři.
„Letošní rok bude pro Santorini velmi špatný. Nemůžeme pronajmout už ani jednu postel navíc,“ přidává se santorinský starosta Nikos Zorzos. Na ostrov, který má kolem 15 tisíc stálých obyvatel, má během tohoto léta zavítat až 3,4 milionu turistů. „A to přestože náš úřad už od roku 2012 žádá vládu v Athénách, aby s tím něco udělala,“ lamentuje Zorzos. Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis v červnu připustil, že se země potýká s „overturismem“, a slíbil nápravu. Jeho kabinet plánuje například omezit množství výletních lodí plujících k nejoblíbenějším ostrovům. Pravidlo ale začne platit zřejmě až v příštím roce.
Ostrov Santorini bývá obecně často uváděn jako typický příklad místa zničeného masovým turismem. Záběry na obří davy lidí, kteří se selfie tyčemi a mobilními telefony v rukou zcela zaplnili kdysi idylické uličky malého středomořského městečka, se pravidelně objevují v médiích po celém světě. Přitom právě Santorini by bez peněz od zahraničních cestovatelů přežívalo jen obtížně.
Turistický ruch zajišťuje ostrovu přes devadesát procent veškerých příjmů a zaměstnává asi tři čtvrtiny místních obyvatel. V podstatě jen díky němu se dříve jedna z nejchudších oblastí Evropy, kde byla teprve v roce 1974 zavedena elektřina, začala v posledních desetiletích hospodářsky zvedat.
Koneckonců to, jak by si Santorini vedlo bez návštěvníků, ukázala nedávná pandemie, kdy byl vstup na ostrov nerezidentům dočasně zakázán a zdejší hotely, obchody a restaurace přežily jen díky úsporám z dřívějších let. Za covidu se mimochodem nedařilo ani zmiňovaným producentům vína, kteří nápoj primárně vyvážejí z ostrova do ciziny a v době celosvětových lockdownů ho zkrátka neměl kdo nakupovat.
Turismus představuje důležitý zdroj příjmů i pro celé Řecko. V loňském roce tvořil skoro pětinu řeckého HDP a jedná se o jedno z mála podnikatelských odvětví, které v zemi od dluhové krize v roce 2009 stabilně roste (samozřejmě s výjimkou pandemického období). Athény tudíž musejí k omezování cestovatelů přistupovat nanejvýš opatrně.
V podobné situaci jsou i další evropské země, například Španělsko. V Barceloně, na Kanárských a Baleárských ostrovech letos vypukly proti nadměrnému množství turistů bouřlivé protesty. Také španělské úřady již přistoupily k určitým opatřením. Barcelona se mimo jiné rozhodla nechat odstranit z navigační aplikace Google Mapy trasu autobusové linky 116, která vede poblíž proslulého Güellova parku. Na Mallorce zase nařídily takzvaným party lodím, aby se držely minimálně jednu námořní míli (1,85 kilometru) od vybraných lokalit. Podle odborníků však může mít takový přístup pro španělskou ekonomiku devastující následky, protože dovolenkáři prostě začnou jezdit jinam.
„Tyto protesty pravděpodobně uspějí a přinesou v budoucnu pokles cestovního ruchu, protože turisté se obecně vyhýbají lokalitám, kde probíhají občanské nepokoje nebo tam vládne politická nestabilita,“ upozorňuje Amanda Belarminová, expertka na turismus a chování spotřebitelů z University of Nevada v Las Vegas. „Na rozdíl od přírodních katastrof, kdy se dá očekávat, že lidé prostě přijedou příště, se už v tomto případě nemusejí vrátit nikdy, ani když protesty skončí, protože se v místě nebudou cítit vítaní,“ dodává Belarminová. Částečný odliv zahraničních návštěvníků ostatně šlo na největším z Baleárských ostrovů pozorovat už letos v létě.
Na příjmech z cestovního ruchu závisí asi devatenáct procent španělského hospodářství. Konkrétně na Mallorce je to však až 35 procent a přibližně třetina obyvatel ostrova pracuje v pohostinství a dalších službách navázaných na turismus. Dlouhodobý výpadek těchto příjmů by tedy pro místní nebyl zanedbatelný.
Odborníci se shodují, že masový turismus určitě přináší řadě regionů potíže, prosté volání po tom, aby cestovatelé zůstali doma, nicméně pro ně není východisko, pokud tyto regiony současně neplánují masově zchudnout. „Řešením by bylo ve spolupráci se samosprávami dosáhnout toho, aby se ten největší letní nápor cestovatelů rozložil do ostatních měsíců v roce,“ navrhuje šéf poradenské agentury The PC Agency Paul Charles.
Rozmělňování turistického náporu již funguje třeba ve Spojených státech, kde si návštěvu některých nejkrásnějších vyhlídek v národních parcích musíte zarezervovat dlouhé měsíce dopředu. Další možností může být kvalitní marketing, jenž bude odlákávat turisty z nejznámějších atrakcí na nějaké jiné. O tento přístup se v postcovidových letech pokouší například Praha. „Stále vyvíjíme nové turistické trasy, které vedou mimo historické centrum, aby návštěvník poznal i jiné části metropole,“ popisuje Klára Janderová ze společnosti Prague City Tourism.
