Evropský parlament a státy sedmadvacítky jsou podle světových agentur blízko uzavření předběžné dohody ohledně takzvaného uhlíkového cla. Nástroj označovaný jako CBAM má zabránit tomu, aby firmy, které vyrábějí na území Evropské unie a musejí zde platit za emisní povolenky, nebyly znevýhodněny před podniky z mimounijních zemí, kde jsou klimatické regulace volnější. Podle expertů mechanismus dopadne hlavně na ruské firmy.
Evropští zákonodárci by měli v blízké době představit klíčové detaily nové směrnice zavádějící uhlíkové clo včetně toho, na jaké produkty se bude vztahovat. Původně mělo jít především o elektřinu, hnojiva, výrobky z oceli, cementu a hliníku. Parlamentní vyjednavači nyní chtějí seznam rozšířit ještě o vodík či produkty z plastů. Případnou dohodu musejí schválit europoslanci i vlády všech zemí Evropské unie. Nástroj má začít fungovat od roku 2026.
„Pokud dojde k přijetí daného mechanismu, bude to vůbec poprvé, kdy se evropská klimatická politika dotkne i států, které nejsou členy Evropské unie,“ podotýká výzkumná pracovnice Institutu pro evropskou politiku Europeum Kateřina Davidová.
Elektromobilita: Jaké jsou plány EU a světa?
V praxi to bude vypadat tak, že si exportéři do Evropské unie budou kupovat osvědčení o emisích skleníkových plynů odpovídající ceně uhlíku, která by byla zaplacena v případě, že by se na výrobu daného zboží použila pravidla stanovování ceny uhlíku platná v unii. „Pokud však dovozce z neunijní země doloží, že již příslušnou částku za emise skleníkových plynů, které vznikly při výrobě zboží, zaplatil ve třetí zemi, může si odpovídající náklady v plné výši odečíst,“ vysvětluje analytik České spořitelny Radek Novák.
Kromě toho, že se tímto krokem vyrovnají podmínky na trhu, má směrnice zároveň motivovat vlády mimounijních zemí, aby zavedly své vlastní systémy na zpoplatnění uhlíku a zahraniční firmy budou tlačeny k rychlejší dekarbonizaci svých výrobních procesů.
Příkladem mohou být státy západního Balkánu, které exportují do unie elektrickou energii. „Tato elektřina často pochází z uhelných elektráren, její výrobci ale za vypouštěný uhlík nic neplatí. V prostředí, kdy se v Evropské unii chceme elektřiny z uhlí zbavit, jsou tito výrobci vlastně motivováni špinavou elektrickou energii do Evropy exportovat, protože mají nižší výrobní náklady než jejich unijní konkurenti. CBAM by tenhle problém odstranil,“ popisuje analytik Asociace pro mezinárodní otázky Jan Svoboda.
Podle expertů bude však zásadní, aby Evropská unie sladila nástroj s pravidly Světové obchodní organizace. „CBAM by měl nahradit povolenky zdarma, které evropský průmysl získává na pokrytí části svých emisí skleníkových plynů. Oba mechanismy slouží k ochraně evropských firem před konkurencí ze zahraničí, a pokud by existovaly souběžně, bylo by to v rozporu s pravidly volného obchodu,“ konstatuje Davidová.
„Zároveň bude důležité mluvit se státy, které budou uhlíkovým clem zasaženy, aby bylo zřejmé, že Evropské unii nejde o zvýhodnění jejích firem, ale o posunutí a urychlení klimatických ambicí,“ myslí si Svoboda.
Je také velkou neznámou, jak na CBAM zareagují státy, jako je Rusko, Čína nebo Indie, a jestli se nebudou snažit placení uhlíkového cla obcházet. „Pokusy podvádět určitě vzniknou, a to i proto že se jedná o nový, dosud ve světě nepříliš vyzkoušený nástroj,“ míní Novák. „Na druhou stranu Evropská komise spolu s členskými státy jej bude průběžně vyhodnocovat a nastavovat tak, aby sloužil evropským zájmům,“ doplňuje.
Moskva a Peking se už dříve vyjádřily, že CBAM jde proti pravidlům Světové obchodní organizace, a označily ho za obchodní protekcionismus. „Právě Rusko by mělo být uhlíkovým clem dotčeno nejvíce, připadá na něj 16,7 procenta veškerého dovozu, na který se má CBAM vztahovat,“ upozorňuje Svoboda. Další v pořadí jsou Čína, Velká Británie a Turecko.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
