V Dubaji ve čtvrtek startuje 28. klimatický summit OSN, zvaný též COP28. Státníci, podnikatelé a ekologičtí aktivisté z bezmála 200 států zde budou minimálně do 12. prosince debatovat o tom, jak svět pokročil v boji se změnami klimatu. Letošní konference nicméně vyvolává už před začátkem velké rozpaky ať už volbou hostitelské země, neúčastí největších znečišťovatelů, nebo skutečností, že se klíčovým hráčům stále nedaří plnit sliby, k nimž se zavázali v minulých letech.
„U letošního summitu je obtížné odhadnout, jakým směrem se vydá,“ říká výzkumná pracovnice institutu Europeum Kateřina Davidová. „Současná geopolitická situace je ještě napjatější, než byla loni – k válce na Ukrajině se přidal konflikt na Blízkém východě –, což může vyjednávání komplikovat. Zároveň panuje skepse ohledně ryzosti úmyslů a odhodlanosti předsedy COP28 Sultana al-Jabera, který je ředitelem státní ropné společnosti,“ podotýká expertka.
Jenom pár dní před začátkem konference vyšlo najevo, že Spojené arabské emiráty chtějí využít nadcházejících rozhovorů k uzavírání kontraktů na prodej ropy a plynu. Dokumenty, které v pondělí zveřejnila britská stanice BBC a jejichž pravost Dubaj nepopřela, například naznačují možnost nových dodávek fosilních paliv do Číny, Německa, Egypta a do dalších států. „Musím říct, že mě to bohužel nepřekvapuje. O kredibilitě Spojených arabských emirátů jakožto pořadateli panovaly obavy ještě předtím, než byl tento skandál odhalen,“ konstatuje Davidová. Právě předsedající země přitom tradičně mívá zásadní vliv na to, zda bude summit považován za úspěšný, či nikoliv.
Kdo (ne)přijede?
Ačkoli se COP28 zúčastní řada prestižních hostů včetně britského krále Karla III., předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové nebo generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, vůdcové dvou největších znečišťovatelů planety budou pravděpodobně chybět. Americký prezident Joe Biden je podle agentury Reuters až příliš zaměstnán válkou v Izraeli a pomalu se potřebuje připravovat na svou kampaň za znovuzvolení v příštím roce. Čínský prezident Si Ťin-pching klimatické konference pravidelně vynechává už od roku 2016.
Nejvíce kritiky COP28 sklízí za to, že se jedná o další velkolepou akci, na níž si světoví lídři potřesou rukama a zavážou se k novým ambiciózním klimatickým cílům, v praxi však žádné z nich nenaplní. „Chodíme na tahle jednání a vidíme další a další sliby. Ve skutečnosti se ale nic neděje,“ postěžoval si tento měsíc pro list The Washington Post Carlos Lopes, jenž vede organizaci African Climate Foundation podporující zelenou transformaci v Africe. Vůči klimatickým summitům se dlouhodobě vymezuje i známá švédská aktivistka Greta Thunbergová.
VIDEO: Kdo jsou největší znečišťovatelé planety
Vyspělé státy se například na pařížské konferenci před osmi lety zavázaly, že každý rok věnují sto miliard dolarů, zhruba 2,2 bilionu korun, rozvojovým zemím na klimatická opatření, což dosud ani jednou nedodržely. Nejblíže tomu byly v roce 2021, kdy přispěly 89,6 miliardy dolarů. Odborníci ale mezitím dospěli k závěru, že ani požadovaných sto miliard ročně brzy nebude stačit a rozvojové ekonomiky budou kolem roku 2030 potřebovat více než třikrát tolik.
Poslední klimatické studie OSN navíc ukazují, že globální oteplování postupuje rychleji, než se očekávalo. „Již nyní jsme na oteplení o 1,2 stupně Celsia a na trajektorii k oteplení o 2,7 stupně do konce století, pokud se tempo snižování emisí skleníkových plynů razantně nezrychlí,“ varuje Davidová. Světové země v rámci Pařížské dohody z roku 2015 slíbily udržet globální růst teploty na 1,5 stupně Celsia.
Proč se přesto vyplatí summit sledovat?
Přes všechny výše zmíněné skutečnosti se summit v Dubaji podle expertů vyplatí sledovat. COP28 je jedním z mála mezinárodních fór, na nichž se potkávají i ti státníci, kteří spolu běžně nemluví. Měl by třeba dorazit zástupce Ruska. Každý rok také narůstá počet zemí, které se již dnes potýkají s dopady probíhající změny klimatu, takže tlak na velké znečišťovatele sílí.
Podle amerického deníku The New York Times se rýsuje možná dohoda o nahrazení fosilních paliv energií z obnovitelných zdrojů. Evropská unie například prosazuje plán ztrojnásobit do roku 2030 kapacitu „čisté“ energetiky, což v listopadovém společném prohlášení podpořily i Spojené státy a Čína.
S tím souhlasí i Davidová. „U fosilních paliv dochází v posledních letech k mírným posunům, kdy země debatují o jejich postupném ukončení, původně se jednalo pouze o uhlí, nyní již i o ropě a zemním plynu. Pokud by v této otázce došlo k průlomu, byl by to pro Spojené arabské emiráty obrovský úspěch,“ myslí si analytička. „Ropný průmysl, který bude na COP28 pravděpodobně také silně zastoupen, je nicméně před začátkem konference silnější než kdy dřív. Jeho zisky rychle rostou a těžba jde nahoru,“ oponuje server Politico.
Ještě zajímavější by mohla být diskuze o novém Fondu ztrát a škod. Na jeho zřízení se podařilo nalézt politickou shodu na loňské konferenci v Egyptě, což nebylo vůbec jednoduché, protože rozvinuté země tím daly vůbec poprvé najevo svou ochotu nést historickou odpovědnost za škody, které nyní klimatická změna způsobuje v zemích globálního jihu. „Kdo a kolik bude ochoten přispívat a kdo bude mít na využívání peněz nárok, však ještě domluvené není a očekává se, že to nebude lehká dohoda,“ míní Davidová. „Zatímco Evropská unie na svém závazku do fondu přispívat trvá, USA se k němu staví skepticky. Je možné, že fond nakonec bude využit jako páka k dosažení diplomatických cílů v jiných oblastech,“ dodává výzkumnice.
V neposlední řadě by mělo v Dubaji padnout rozhodnutí, kdo uspořádá klimatický summit v příštím roce. O jeho pořadatelství mělo velký zájem i Česko. Letos v dubnu ale svou kandidaturu vzdalo. „Sešlo z toho z více důvodů, ale jedním z nich byl i odpor ze strany Ruska vůči České republice,“ vysvětluje Davidová.
Česko bude na konferenci zastupovat premiér Petr Fiala (ODS) a ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Česko v minulosti přispělo do Zeleného klimatického fondu částkou 110 milionů korun, nově bychom měly v období 2024-2027 přispívat milion dolarů, tedy asi 22 milionů korun ročně. Český příspěvek patří mezi členskými státy Evropské unie k těm nejnižším,“ tvrdí analytička Romana Jungwirth Březovská z Asociace pro mezinárodní otázky a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.
