Vakcínové sobectví dál ohrožuje svět. Řešením je volný obchod | E15.cz

Vakcínové sobectví dál ohrožuje svět. Řešením je volný obchod

Zdravotní sestra očkuje ženu vakcínou proti koronaviru v očkovacím centru v budově Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Děčíně.
Zdravotní sestra očkuje ženu vakcínou proti koronaviru v očkovacím centru v budově Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Děčíně.
• 
ZDROJ: ČTK/Hájek Ondřej

Jan Žižka

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Politici ze všech koutů světa chrlí nápady, jak urychlit očkování v chudých zemích a zabránit tak šíření nových mutací koronaviru po celé zeměkouli. Bezpochyby je k tomu povzbudily také zprávy z Washingtonu. Skutečným šokem totiž byla změna postoje Spojených států – administrativa Joea Bidena otočila o 180 stupňů a vyslovila se pro dočasné uvolnění patentů na vakcíny. Část světa americkému postoji tleská, část ho považuje přinejmenším za prázdné gesto.

Přechod USA z tábora odpůrců mezi zastánce omezování duševního vlastnictví výrazně přeskupil síly na globální scéně. Uvolnění patentů loni navrhly Indie a Jižní Afrika, jimž vyslovila podporu zhruba stovka zemí – těch, pro které by podobné řešení neznamenalo žádnou ztrátu. Proti se kromě Ameriky stavěly především země jako Německo, Velká Británie, Švýcarsko, Kanada či Japonsko.

Zástupný problém

Vakcínový nacionalismus je škodlivý jak pro chudé, tak pro bohaté státy. Obrovský nepoměr mezi tempem očkování v zemích Severu a Jihu znamená, že pandemie se může šířit dál a doplatí na to také světová ekonomika. Nynější celosvětová debata o uvolnění patentů je přesto potenciálně nebezpečná – může vytvářet dojem, že duševní vlastnictví je hlavní bariéra, která brání férové distribuci vakcín či čehokoliv jiného v globálním měřítku. Je to přesně naopak – ochrana intelektuálních práv je stimulem, který pohání vývoj a inovace ve prospěch bohatých i chudých.

Skutečným problémem jsou obchodní bariéry a omezování exportu nejenom samotných vakcín, ale také množství surovin či zařízení, která jsou potřebná k jejich výrobě. Celý dodavatelský řetězec tak má v dnešní době dost slabých míst. Australský odborník Ken Heydon, jenž nyní působí na London School of Economics, vypočítává, že taková výroba vakcíny firmy Pfizer si žádá 280 různých komponent od 86 dodavatelů z 19 zemí. Potíže se týkají například nedostatečných dodávek skleněných lahviček, jednorázových filtrů nebo vaků do bioreaktorů.

Indové, které poslední vlna pandemie zasáhla zvlášť brutálně, viní z omezování exportu Američany. Sami se ale nechovají jinak. Buďme realisty. Nic jiného než snaha bránit vývozu se od politiků, kteří jsou odpovědní za očkování ve vlastní zemi, asi očekávat nedalo. Racionální politika by už dnes ale měla vycházet z jasného předpokladu, že další šíření pandemie kdekoliv na světě ohrožuje všechny země. Laici i odborníci se logicky ptají: Je nutné očkovat nejdříve teenagery ve Spojených státech nebo v západní Evropě a až pak ohrožené skupiny obyvatel na dalších kontinentech? Odpověď není jednoduchá. Jisté je, že bohaté státy si objednaly podstatně více vakcín, než budou potřebovat. Sílí tlak na využití těch přebytečných v rámci pomoci rozvojovému světu.

Co měl Biden za lubem?

Otázkou zůstává, čeho chtěli Joe Biden a hlavní obchodní vyjednávačka jeho vlády Katherine Taiová opravdu dosáhnout. Možných odpovědí je více. Washington především potřeboval vyslat do zahraničí signál, že éra Donalda Trumpa už definitivně skončila a Americe není lhostejný osud ostatních zemí. Významnou roli zřejmě hraje i soupeření s Pekingem – pokud dnes mají rozvojové země k dispozici vůbec nějaké vakcíny, často to jsou ty čínské.

Joe Biden musel zároveň reagovat na názory ve své vlastní Demokratické straně. Její progresivistické křídlo prosazuje na americké poměry radikální představy od uvolňování patentů po cenovou regulaci léků. Dalším terčem Bidenových „výstřelů“ jsou podle všeho farmaceutické firmy. Hrozba uvolnění patentů je má tlačit k tomu, aby samy přišly s lepšími řešeními, jako jsou dobrovolné dohody o poskytování licencí a přesun výroby do chudších států. Faktem je, že s nápady, jak pandemii zastavit i na chudém Jihu, nyní kromě politiků aktivně přicházejí také manažeři firem a šéfové jejich asociací. V tomto smyslu Bidenova „otočka“ snad splnila účel.

Na druhé straně si americký prezident vysloužil i silnou kritiku. Týdeník The Economist ve svém názorovém článku označil jeho podporu uvolnění patentů v lepším případě za prázdné gesto a v tom horším za pouhý cynismus. I mnozí zastánci omezení práv duševního vlastnictví ostatně uznávají, že dosáhnout reálných výsledků je během na velmi dlouhou trať po dobu mnoha měsíců či let – včetně složitého formálního schvalování takového postupu ve Světové obchodní organizaci, a hlavně časově náročného technologického transferu. Jednat je třeba mnohem rychleji, uvolnit pro rozvojové země již vyráběné vakcíny a odstranit úzká hrdla v dodavatelských řetězcích. Dlouhodobě největším světovým výrobcem různých vakcín je paradoxně právě Indie, která by v ideálním případě měla zásobovat nejen vlastní obyvatele, ale mnoho dalších zemí.

Skeptická Evropa

Mnozí evropští politici – včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona – v reakci na Bidenův postoj trochu poťouchle vyzývali Spojené státy i Velkou Británii, aby si spíše vzaly příklad z Evropské unie, která už dnes vakcíny exportuje. To ovšem vyplývá ze skutečnosti, že v Evropě vyrábí vakcíny řada nadnárodních farmaceutických společností. A tento vývoz z velké části směřuje zase do bohatých států.

Američané a Britové se aspoň mohou pochlubit tím, že patří k největším finančním donátorům iniciativy Covax, jež má zajistit právě očkování v chudých zemích. Důležité ale je, aby tyto státy měly reálný přístup k samotným vakcínám, které si prozatím u farmaceutických firem právě vzhledem ke své finanční síle přednostně zajistily bohaté země.

Na úskalí uvolňování patentů pak věcně upozornila třeba německá kancléřka Angela Merkelová, která je v úzkém kontaktu s německou společností BioNTech. Právě díky ní – a její spolupráci s americkým Pfizerem – má dnes svět k dispozici jednu z nejúčinnějších vakcín nového typu mRNA. „Nevěřím, že uvolnění patentů je řešením, které zpřístupní vakcíny více lidem,“ prohlásila kancléřka. Upozornila, že pokud by se do výroby vakcín pustily firmy s nedostatečnými zkušenostmi, hrozilo by, že celý proces nebude pod náležitou kontrolou. „Vidím tady více rizik než nadějí,“ zdůraznila Merkelová.

Faktem je, že vybudovat potřebnou infrastrukturu a získat odborníky na výrobu vakcín není vůbec jednoduché. V případě vakcín nového typu mRNA to může být nemožné – kromě specialistů, kteří pracují pro jejich současné výrobce, žádní další na trhu fakticky nejsou. Velkým rizikem by v případě uvolnění patentů bylo ještě závažnější narušení dodavatelských řetězců. Dodávky surovin a komponent pro výrobu vakcín by mohly být přesměrovány od fungujících továren držitelů patentů k výrobcům, u nichž nebude jasné, zda zajistí potřebnou produktivitu a kvalitu.

Jak zapojit firmy

V politických debatách o vhodných řešeních se snad postupně rýsuje konsenzus, že bez zapojení zkušených výrobců vakcín to zjevně nepůjde. Pouhé spoléhání na dobrou vůli farmaceutických společností však může být ošemetné. Spor se určitě dál povede o to, jakým způsobem je motivovat. A k čemu vlastně? Možností je více – investovat do vlastní výroby v rozvojových zemích, vytvářet společné podniky, poskytovat licence a technologický transfer, jehož podmínkou by byla striktní kontrola kvality výroby.

Vhodným příkladem z minulosti může být v Česku často zmiňovaná farmaceutická společnost Gilead Sciences, která vyrábí antivirotika na základě patentů chemika Antonína Holého. Firmu Gilead nikdo nenutil, aby se vzdala globálních patentových práv. Nijak jí to nebránilo v poskytnutí licenčních práv na výrobu léků proti AIDS a know-how výrobcům generik v Indii a v dalších zemích.

Stávající systém ochrany patentů má řadu slabin. Farmaceutické firmy dosahují svých zisků také díky veřejné podpoře a diskuze o tom, zda by veřejnost neměla z těchto zisků více profitovat, je tedy namístě. To ale nic nemění na skutečnosti, že práva duševního vlastnictví zůstanou tahounem inovací. A jestli pandemie vyslala nějaký opravdu jasný vzkaz, spočívá v tom, že svět potřebuje více, nikoliv méně mezinárodní spolupráce a volného obchodu.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video