WSJ: Berlusconiho odstavila Merkelová | E15.cz

WSJ: Berlusconiho odstavila Merkelová

Angela Merkelová
Angela Merkelová
• 
ZDROJ: ctk
Igor Záruba

Igor Záruba

Dvacátý říjen 2011. Je studený večer, od Sprévy vane ledový vítr. Ve strohých prostorách německého kancléřství, přezdívaného podle architektonické podoby „pračka“, sahá po telefonu šéfka spolkové vlády Angela Merkelová. Hovor směřuje do Kvirinálského paláce v Římě, který obývá italský prezident. Jde o delikátní záležitost, protože mezi evropskými lídry platí nepsané pravidlo, že se nebudou plést do vnitřních záležitostí.

A právě toto přikázání Merkelová porušuje – na horké lince nabádá Giorga Napolitana, že pro Itálii nastal čas na změnu. „Oceňujeme snahy o snížení vašeho zadlužení. Čekali jsme však agresivnější prorůstové reformy. Obávám se, zda byl pan Berlusconi dostatečně silný, aby je provedl,“ říká Merkelová.

Touto epizodou začíná rekonstrukce některých etap boje o záchranu eura, do níž se pustil americký deník Wall Street Journal (WSJ). Pohled do zákulisí umožnily rozhovory se dvěma tucty politiků a prostudování řady důležitých dokumentů. Text dávalo dohromady šest reportérů ve čtyřech evropských metropolích a Frankfurtu nad Mohanem.
„Německo odpovědělo na italskou hrozbu použitím své síly,“ shrnul zámořský list.

Italský problém se vyhrotil během léta, ještě před „řeckým“ summitem v Bruselu 21. července. V kulise stoupajících výnosů vládních dluhopisů zaskřípal vztah mezi Berlusconim a ministrem financí. „Tremonti si myslí, že je geniální a všichni ostatní kreténi,“ pustil si pusu na špacír Berlusconi. S dovětkem, že jeho podřízený, považovaný za garanta rozumného chování republiky, není týmový hráč.

Vyskočily spekulace, že Tremonti půjde z kola ven. Evropa povytáhla obočí, nervózní investoři znejistěli. Třetího srpna, po vážných signálech, že trh o Itálii hluboce pochybuje, vystoupil Berlusconi v parlamentu. „Evropa uznala, že má politika je přiměřená,“ pronesl vzpurně. O dva dny později měl v rukou tajný dopis z ECB. „Vaše plány na snížení schodku jsou nedostatečné,“ uvedli loučící se a nastupující šéf Jean-Claude Trichet a Mario Draghi.

Následovala rada, aby se Itálie pustila do zásadních reforem. Pokud to udělá, bude pro ni ECB intervenovat.
Tremonti se později svěřil, že jeho vláda dostala dva výhrůžné dopisy: jeden od teroristů, druhý od ECB. „Ten z banky byl horší,“ zavtipkoval. Berlusconi se nicméně podvolil a 7. srpna odfaxoval do ECB závazek, že bude reformovat a šetřit. Adresát se hned pustil se do nakupování italských bondů, úroky šly dolů.

Hádka v opeře

Zle nastalo v Římě, politická reprezentace se začala vzpouzet. Znepokojení Trichet, Draghi
a unijní prezident Herman Van Rompuy se telefonicky ozvali. Marně, Berlusconi dal 31. srpna na vědomí, že upouští od důchodové reformy.

Investoři se otočili zády, výnosy se zvedly. Vyvstala hrozba globální krize. Téma se dostalo na zářijové zasedání MMF ve Washingtonu. Evropa dostala za úkol půjčit si na svůj záchranný val od ECB. Berlín řekl NE.

Sarkozy nelenil: opustil rodící manželku a 19. října odletěl do Frankfurtu. Oficiálně šlo o Trichetovu rozlučku ve Staré opeře, neoficiálně o budoucnost eura. „Eurozónu spasí jen rozhodná pomoc ECB se státními dluhopisy,“ naléhal Francouz. Trichet zavrtěl hlavou, oba muži se na sebe rozkřičeli. „Kdykoli jsem něco udělal, vynadali mi z Německa,“ bránil se bankéř. „Jste náš přítel,“ postavila se za něj Merkelová. Vzápětí přišla zpráva, že Sarkozy má dceru. Němka otci upjatě poblahopřála, schůzka skončila.

Den poté se odehrál hovor z berlínského kancléřství do Říma. „Děkuji předem za to, co uděláte ve prospěch reforem,“ ukončila svou misi Merkelová. A Napolitano rozjel sondáž, jakou podporu by měla nová vláda po Berlusconim.

Poslední nabídka

Do toho „zazlobilo“ Řecko. 21. října inspektoři EU a MMF sdělili, že Atény budou potřebovat přes 140 miliard do roku 2020, jestliže mu věřitelé neodpustí šedesát procent dluhů. Tedy daleko více, než se dohodlo v červenci. Po hozené rukavici sáhla opět Merkelová.

Na druhém z narychlo svolaných summitů během čtyř dní se 23. října udobřila se Sarkozym. Před zástupce světové bankovní asociace (IIF) předstoupili jako partneři s požadavkem padesátiprocentního řeckého oddlužení. „Je to poslední nabídka,“ uvedla Merkelová a předala návrh úmluvy. Bankéři kývli, trhy si oddechly.

Klid vydržel týden. Premiér Jorgos Papandreu 31. října oznámil, že vyhlásí o nařízených úsporách a způsobu záchrany referendum. Úroky zamířily nahoru, Řek do Cannes na vrcholnou schůzku G20. „Otázka zní, zda chcete zůstat v euru, či nikoli,“ upozornila ho Merkelová. Tabu padlo.

Vyhrála španělská ministryně financí Elena Salgado, která se vsadila, že všelidové hlasování v Řecku nebude. Dostala láhev kvalitního vína. Prohrál Papandreu, proti němuž se vzbouřil ministr financí Evangelos Venizelos a členové vlastní strany. Opustil úřad, v němž ho nahradil nestraník Lukas Papadimos.

Oběť číslo 2

Na Cannes nerad zavzpomíná i Silvio Berlusconi, na něhož se politici vrhli po Papandreovi. „Po dlouhých diskuzích padl do postele, dokud ho nevzbudili asistenti,“ zní očité svědectví. Už ve Francii muselo znít Italovi v uších Napolitanovo poněkud záhadné prohlášení, že musí ověřit kondici italských politických sil. Pár dní po návratu domů ztratil Berlusconi parlamentní většinu, 12. listopadu po podepsání reformních zákonů a sedmnácti letech na scéně rezignoval. Nahradil ho uznávaný bývalý eurokomisař Mario Monti.

„Tlak paní Merkelové umožnil nástup proreformních lídrů, jež si přála. Ona a pan Sarkozy nasměrovali eurozónu do německé přísnosti, usilující o vyrovnaný rozpočet a snižování dluhů. Investoři, s ohledem na tento recept, však zůstávají ve střehu. Italské úroky jsou stále vysoké. A Evropa i nadále hledá peníze,“ uzavřel story Wall Street Journal.

Mocní proti mocným: pohled za zavřené dveře

Smolné italské léto

- Jean-Claude Trichet a Mario Draghi (oba ECB) tlačí na Itálii, aby se pustila do dlouhodobě udržitelných strukturálních reforem

- 5. srpna 2011 Evropská centrální banka zasílá Italům dopis s doporučeními, jak čelit nepřízni investorů

- Italský premiér Silvio Berlusconi souhlasí s klíčovými reformami, ale záhy od svých slibů upouští

Riziko Papandreu

- Jorgos Papandreu otevírá prostor pro řecké referendum a případné odmítnutí úsporných opatření a záchranných akcí

- 31. října 2011 řecký premiér, jehož popularita se ocitla na sestupu, oznamuje, že chce uspořádat referendum o dalším osudu své země

- Sarkozy a Merkelová naléhají na Papandrea, aby Řekové nešli hlasovat. Následně navrhují, aby se plebiscit soustředil na Řeky a jejich setrvání v eurozóně

Italské menu

- Merkelová, Sarkozy a Christine Lagardeová (MMF) nutí Itálii, aby si vzala od fondu preventivní půjčku

- 3. listopadu 2011 skupina ekonomicky nejdůležitějších zemí světa G20 rokuje v Cannes o řešení italského problému

- Řím vzdoruje. Ministr financí Giulio Tremonti varuje, že případný zásah udělá z Itálie následovníka Řecka

Addio, Jorgosi

- Papandreu se ocitá mezi mlýnskými kameny v podobě požadavků EU na výdajové škrty a představ svých socialistických spolustraníků

- 9. listopadu 2011 řecký premiér vyklízí pole, na jeho místo přichází exbankéř ECB Lukas Papadimos

- Papadimos nemá stranické vazby a zábrany a čeká se od něj, že podpoří v létě dohodnutá záchranná opatření EU a MMF

Arrive derci, Silvio

- Nezřídka bizarní Berlusconi získává nálepku nekontrolovatelného politika, který nemá potřebu pustit se do reforem

- 12. listopadu 2011 Berlusconi podléhá nátlaku a odstupuje, odchází i Tremonti, na jejich posty míří Mario Monti

- Nový italský premiér a šéf finančního rezortu je Berlusconiho pravým opakem. Evropa ho dobře zná jako spolehlivého evropského komisaře

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.