Člen výkonné rady ODS, europoslanec a místopředseda Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil už čtyři dny před konáním mimořádného summitu některé europoslance informoval, že českým zájmem není přijetí Paktu rozpočtové odpovědnosti, ale možnost vycouvat ze závazku přijmout společnou evropskou měnu. K tomu se Česká republika zavázala podpisem přístupové smlouvy v roce 2003.
V e-mailu, který redakce deníku E15 získala, Zahradil píše: „Raději než slepě následovat eurozónu a předstírat, že jsme stále připraveni do ní kdykoli vstoupit, prosazujeme více strukturovaný přístup – budoucí opt-out z našeho závazku automaticky přijmout jednotnou měnu a ponechání tohoto rozhodnutí na referendu.“ Na dotaz, zda šlo o soukromou iniciativu, či postup z pověření ODS, Zahradil vysvětlil: „Kongres i výkonná rada schválily požadavek na referendum o vstupu do eurozóny, což je – v případě negativního výsledku – de facto opt-outem.“
Zahradil adresoval e-mail polskému kolegovi Jacku SaryuszWolskimu z největší frakce Evropského parlamentu, poslaneckého klubu Evropské lidové strany, a řadě dalších europoslanců. Byla to odpověď na Saryusz-Wolskiho žádost, aby šéfové národních stranických delegací podepsali dopis pro stálého předsedu Rady EU Hermana Van Rompuye. V něm ho žádali, aby rozpočtový pakt zakotvil povinnost zvát na vrcholné summity eurozóny i ty členy EU, v jejichž zemích se neplatí eurem. Zahradil, který vede europoslanecký klub ODS, se k této iniciativě nepřipojil. Poláci nakonec svůj požadavek prosadili, Česko dalo od paktu ruce pryč. „V referendu bych hlasoval proti vstupu do eurozóny a prosazoval bych i takový oficiální postoj ODS,“ uvedl Zahradil.
Premiér Petr Nečas, který vysvětloval minulý týden svůj postoj svému kabinetu a sněmovně, je přesvědčen, že vzniklou situaci není třeba vnímat jako fatální či zlomovou: „Neměl jsem mandát říci této smlouvě ano.“ Předseda vlády také zdůrazňuje, že konečné znění dokumentu měl k dispozici na poslední chvíli. „Přece nepodepíšu něco, co přede mnou leží pět minut,“ říká nyní.
Verze smlouvy z pátku 27. ledna, tedy po projednání na úrovni vládních šerpů, však body, o něž Češi původně usilovali, v zásadě obsahovala. Šlo o to, aby země neplatící eurem byly alespoň jednou za rok zvány na schůzky eurozóny a o možnost, aby se k fiskálnímu paktu mohla kterákoli země připojit, aniž by takový krok schvalovaly státy, které už úmluvu ratifikovaly. S touto podobou textu se také na summit šlo.
