Zbraně Kodaně proti Trumpovi: kontejnery, Ozempic a miliony Američanů na „dánském“ inzulínu

Šestimilionové Dánsko se v posledních týdnech dostalo kvůli Grónsku do sporu s 350milionovým Goliášem, největší ekonomikou světa s nejsilnější armádou. Přesto má malá evropská země na Spojené státy jisté páky, které by v nejzazším okamžiku mohla použít. Hlavní zbraní Kodaně je společnost Novo Nordisk, proslavená léky Ozempic a Wegovy, kterými si lidé po celém světě pomáhají k hubnutí.

A mezi nimi zřejmě i miliony Američanů. Podzimní průzkum odhalil, že léky ze skupiny GLP-1 v zemi užívá každý osmý dospělý a téměř pětina jich to už vyzkoušela celkem. Průzkumy navíc ukazují, že roste počet obyvatel země, kteří po zahájení kúry zůstávají svému léku věrní přinejmenším rok. Je tak vysoce pravděpodobné, že si dánská firma v USA vychovala dlouhodobé uživatele svých produktů.

Dánská pilulka pro ty, kteří se bojí injekcí

Společnost, která pravidelně svádí boj o evropské prvenství v hodnotě na základě tržní kapitalizace, navíc nedávno ve Spojených státech uvedla další velmi slibný výrobek, lék Wegovy v podobě pilulek. Užívá se jednou denně, je zatím jedinou takovou tabletou na trhu a navíc je podstatně levnější než injekční verze. Základní dávka vyjde samoplátce na 149 dolarů měsíčně (zhruba 3 100 korun). Injekční alternativa stojí přinejmenším 349 dolarů.

„Otevírá to nové možnosti pro více než sto milionů Američanů, žijících s obezitou,“ konstatovala firma. Novo Nordisk doufá, že jí pilulka pomůže přilákat nové spotřebitele, co se bojí jehel. A že tak znovu získá výsadní postavení v branži, které ztrácela po nástupu konkurence v podobě americké společnosti Elli Lilly a jejích taháků Mounjaro a Zepbound.

Start má zatím slibný. Odhaduje se, že jen v prvním čtvrtletí by mohla v zemi získat více než čtyři sta tisíc uživatelů. Tabletka by tak jen letos mohla firmě vynést tržby ve výši miliardy dolarů.

Výpadek inzulínu by byl větší problém

Populární léky na hubnutí jsou samozřejmě dvousečnou zbraní, dánská společnost by v případě vyhrocení sporu a zákazu podnikání v USA ztratila zásadní trh. Američané by sice přišli o účinné a pohodlné prostředky ke shazování váhy, ale i novou pilulku by nejspíš brzy nahradila Elli Lilly. Daleko závažnější by byl výpadek inzulínu, který byl výkladní skříní Novo Nordisku daleko dřív, než se proslavil s Ozempicem.

A dosud se na globální produkci této zásadní látky pro diabetiky podílí více než z poloviny. Americkému trhu s inzulínem dominují tři společnosti, dvě z toho evropské, které na něm dohromady zabírají devadesát procent. Vedle Novo Nordisku jde o francouzskou firmu Sanofi a již zmíněnou americkou Elli Lilly. Dánský producent má přitom v USA velkou výrobní základnu.

Výpadek evropských dodavatelů by nejspíš byl pro americké diabetiky kritický. V zemi se navíc dlouho řešily ceny inzulínu, které byly výrazně vyšší než například v sousední Kanadě a staly se symbolem drahé americké zdravotní péče. Tři stěžejní výrobci je v posledních letech dramaticky snížili, nedostatek inzulínu by ale nejspíš znamenal nové zdražování.

Maersk a další evropské společnosti obsluhují evropské přístavy

Zvlášť, když pacientů s diabetem v USA rychle přibývá, za poslední dekády se jejich počet zdvojnásobil. V současnosti potřebuje inzulín zhruba 8,5 milionu Američanů. Už s příchodem populárních léků na hubnutí se přitom pacienti báli, že by inzulínu mohl být brzy na trhu nedostatek, protože pro výrobce už nebude prioritou.

Spojené státy ale na Dánech a Evropě silně nezávisejí pouze na poli farmacie. Dánský Maersk je druhou největší přepravní společností na světě a jeho tržní podíl na globální námořní dopravě dosahuje čtrnácti procent. Prvenství drží švýcarská společnost MSC, na třetím místě je francouzská CMA. Následují zejména asijské firmy.

Maersk obsluhuje řadu amerických přístavů. „Pokud by jakákoli lodní společnost náhle zastavila přepravu do Spojených států nebo ze Spojených států, ostatní dopravci by byli schopni zaplnit jen nepatrnou část této mezery. Pokud by dánská vláda zakázala společnosti Maersk plavit se do amerických přístavů, americké firmy a spotřebitelé by okamžitě pocítili negativní dopad,“ napsala před časem pro magazín Foreign Policy Elisabeth Brawová z think tanku Atlantic Council.