Stačí se projít po legendární Croisette při západu slunce, které se koulí nad červenavým pohořím Esterel a s azurovým mořským obzorem vytváří barevné průniky jako na mistrovském plátně. Na něm spočívá Cannes jako krásná žena, svůdná a komplikovaná, s magickým tajemstvím. Prostě pravá Francouzka. Její filmový věk se počítá od roku 1946.
Lesk a denní půvab
Filmová magie čaruje ve městě dvanáct dní, obvykle v květnu. Osmdesát kroků známých hvězd po červeném koberci sledují čtyři tisíce novinářů, 250 tisíc návštěvníků. Stříbrné plátno všechny svádí k halucinujícímu snění.
Od prvních poválečných krůčků je festival něco jako továrna na sny. Pro pravdivý obrázek je potřeba zažít obojí: večerní glamour róby dlouhé tak, aby mohly olizovat chodník Croisette, provokativní a nahaté, jako kdyby se zrovna vylouply z mořské pěny, i opačnou realitu, když filmová vesnice vyprázdní své nekonečné snobství. Pak můžete na promenádě hodit do klobouku pár mincí potulným muzikantům, na plácku nedaleko paláce se přidat k seniorům při partičce pétanque nebo za deštivých dnů zapadnout do omšelého kina Olympia, jež pamatuje první slávu mladičkého Gérarda Depardieu.
Obyčejné Cannes
Pokud se otočíte zády k moři a přejdete dva tři bulváry, Cannes se promění v naprosto jiné město: s obyčejnými lidmi, maličkým starým městem Le Suquet či se sousedním trhem Forville. Na tomhle tržišti zakouším vytržení z čerstvých vůní a chutí z celé Provence. Můj oblíbený trik: vyrazit kolem poledne, kdy všichni mají už napěchované nákupní koše. Místo jednoho dostanu rovnou dva pugéty anemonek a poslední rybu úplně zdarma.
Pak se usadím na růžku v La Cave Foreville do bistra a odměním se půltuctem čerstvých ústřic Gillardeau a sklenkou rosé. A když ještě na prosluněné terase rozbalí svůj akordeon písničkář Chris, je pohoda po francouzsku dokonalá. Zbystřím, když u vedlejšího stolku zahlédnu tvář, která zrovna oběhla titulní stránky místního tisku. Arnaud Tabarec, nový laureát michelinské hvězdy restaurace Sea Sens hotelu Five, mlčky zírá do skleničky. Co dělá jeho kuchyni tak šik? „No přece čerstvé suroviny!“ prozrazuje teprve jednatřicetiletý šéfkuchař.
Kultovní safari
„Sous le soleil exactement“ zpívala Brigitte Bardot v 60. letech o tom, jak je krásný život na prosluněné Riviéře. Platí to dodnes. Mírné zimy, pozoruhodné světlo a krásné Středomoří s čepicemi zasněžených vrcholků v pozadí, palmové promenády a rozmarný šarm krajiny, která po celý rok připomíná voňavé zahrady. Právě proto je to nesmírně žádaná filmová lokace. Můžete se tu vydat na „safari“ po stopách Brigitte Bardot a Rogera Vadima, Grace Kelly, Jeana Maraise, Yvesa Montanda, J. P. Belmonda…
Dnes na společenských akcích vytlačují herecké kulty spíše topmodelky, obchodní magnáti, bývalí státníci i nové hvězdičky. Opalovat se tu můžete na stejných plážích, procházet mezi nimi, objednávat si ze stejných jídelních lístků či spát v jejich postelích… Samozřejmě, pokud na to máte. Nabízí se však i dostupná alternativa pro každého.
Festivalový bunkr
Festivalový palác, který již pamatuje 34 let, byl kvůli své trochu nešťastné architektuře raných 80. let nazýván bunkr. Díky pozdějším renovacím dostal líbivější přízvisko zaoceánský parník. Můžete si tu objednat prohlídku (5 eur) a vystoupat po triumfálním rudém koberci, skutečném dějišti blyštivého ceremoniálu. Pak se stačí usadit do rudých sedaček slavného sálu Louis Lumiere, kde „zlaté palmy padají k nohám filmového olympu“. Prostor je to ve skutečnosti ne příliš větší než pražské kino Lucerna.
Stačí ale zapojit obraznost a v duchu si promítnout třeba Hitchcockův kultovní film To Catch a Thief s Grace Kelly a Garym Grantem z roku 1955, který na Azurové pobřeží nalákal celý svět. Kdo se chce dostat ještě blíž ke hvězdám, může navštívit Allée des Stars, promenádu přímo kolem paláce, kde na 400 slavných zanechalo jako poděkování svému publiku otisky svých dlaní.
Festivalová míle
Když jsem tu poprvé procházela slavnou filmovou trasu od Festivalového paláce na východ po Croisette, měla jsem zvláštní pocit. Ta stěží půlhodinka pěší promenády, kterou vymezuje hotel Majestic, na půli cesty Carlton a jako konečná kultovní hotel Martinez, vám ve skutečnosti může zabrat odpoledne, několik dní nebo třeba i celý život. Záleží na tom, kolik chcete na hvězdné trase poznat a zažít. Stěny těchto hotelů by mohly vyprávět!
Jedna dávka luxusu
Z hotelu Majestic Barriere hned naproti Festivalovému paláci to mají pár kroků přes bulvár k triumfálnímu schodišti hvězdy, jejichž garderobu a definitivní vzhled před vstupem na červený koberec tu připravují přední pařížští návrháři. Mají k dispozici třeba apartmán o ploše 450 m2 – za 32 tisíc eur za noc! Ale kde jinde by se Catherine Deneuve a další filmové krásky měly pod paletami kouzelníků make-upu probouzet k ještě větší kráse?
Propadám se do hloubky mechových koberců a melancholie nad zlatou érou filmu, když procházím hotelovými koridory jako galerií, která na fotografiích slavného pařížského studia Harcourt dokumentuje hvězdnou historii časů krásy a slávy minulé. Pozoruji šarmantního Alaina Delona při autogramiádě, chtěla bych tu potkat mladého Belmonda či Lino Venturu, kteří se tu nechali fotit v šedesátkovém kabrioletu, nebo zažít Jane Birkin při divokém večírku se Sergem Gainsbourgem… Možná ale potkám alespoň některé z dnešních návštěvníků: Nicole Kidman, Roberta de Nira či Jude Lawa.
Nakonec si dám snídani na obrovské terase hotelu, na kterou si může zajít každý, kdo má v kapse 39 eur. A posnídá v královském stylu! Výhled míří na nádherné panoráma s měňavou paletou moře a jednu z nejpůsobivějších zátok na Azurovém pobřeží. Mlčky hledím k obzoru, který křižují elegantní plachetnice, a vychutnávám si ranní „coupe de champagne“. Tak takhle se žije pár okamžiků v přepychu.
Kolébka slávy
Nasazuji si tmavé brýle, nezbytný canneský doplněk, a pokračuji vzhůru po bulváru směrem k přístavu Palm Beach. Další zastávka je totiž na místě bývalého, původního Festivalového paláce, kde právě v roce 1946 vznikl slavný filmový mítink a hvězdy stříbrného plátna hostil téměř po 40 let. Když se v roce 1983 otevřel nový palác, tento původní byl po demolici nahrazen moderním hotelem Marriot s kasinem a nudnou fasádou.
Na návštěvě u Grace
Pár kroků přes ulici a jsem u nohou legendární „Bílé dámy“ z roku 1911, fotografované paparazzi z celého světa. Řeč je o hotelu Carlton, který si zahrál i v mnoha filmech, třeba French Kiss s Meg Ryan. Bylo by jednodušší vyjmenovat těch pár výjimek, které v Carltonu noc nestrávily, než se pustit do nekonečného seznamu hvězd. Legenda legend však vypráví pohádkový příběh Grace Kelly, která tu potkala prince Rainiera během festivalu v roce 1955. Do téhle zvláštní atmosféry zanesou hosty noblesního apartmá, které nese její jméno, fotografie a kopie inventáře z její soukromé rezidence v La Turbie.
Na skleničku s Tarantinem
Ve sluneční lázni podél slavných pláží mířím až na hvězdnou konečnou – Grand Hyatt Hotel Martinez. Každý rok na jaře právě tady dosáhne festivalové vzrušení vrcholu. Když na Cannes padne večer, tisíce lidí zmateně běhají po bulváru, tlačí se do skulin podél koridorů, šplhají na pouliční lampy, aby přehlédli štafly fotografů…
V tomhle šíleném tempu se stává hotel Martinez nervovým centrem filmové galaxie. Právě pro jeho vybroušený styl art deco, intelektuální kouzlo a lehce dekadentní bar si jej oblíbili režiséři jako Woody Allen, Emir Kusturica, Pedro Almodóvar, Quentin Tarantino či David Lynch, inspirovaní nejkrásnějšími múzami filmového umění, jakými jsou Milla Jovovich, Sophie Marceau, Scarlett Johansson či Penélope Cruz.
A ještě jednou blíže ke hvězdám se návštěvník dostane ve zdejší proslulé restauraci Palme d‘Or oceněné dvěma michelinskými hvězdičkami. Jeho šéfkuchař Christian Sinicropi tu během festivalu připravuje menu navržené přesně podle oblíbených chutí prezidenta každého ročníku festivalu.
Já se ale raději zastavím na slovíčko ve zdejším baru: „No jo, Quentin Tarantino, to je sympaťák, tráví tu během festivalu hodně času. Bydlí sice v nablýskaném Carltonu, ale na snídani chodí raději k nám,“ ukazuje zdejší legenda, barman Olivier, na rozpraskané sofa v rohu u okna.
Odpočinek pro duši
Po Croisette spěchám směrem do starého přístavu, odkud každou hodinu vyplouvá přívoz na nedaleké ostrovy Îles de Lérins (zpáteční jízdenka 13 eur). Ten první, Sainte-Marguerite, vystupuje z moře jen několik stovek metrů od Croisette. Za pár minut se ocitnete v jiném světě, v neporušené přírodě, na příjemných promenádách zastíněných eukalypty a piniovými háji a lemovaných maličkými plážemi, tak akorát na romantický piknik pro dva.
Menší a ještě pár stovek metrů vzdálenější Saint-Honorat je naproti tomu ostrov klidu, spirituality a dobrého vína. Sídlí zde cisterciácké opatství, jehož mniši žijí dobrovolně a spokojeně v chudobě. V batůžku mám to nejnutnější na několik dní asketické řehole. Se zvuky večerní přírody se pomalu vytrácí signál z mého mobilu a klidový režim začíná! Na víkend nebo celý týden se tu můžete spolu s mnichy oddávat očišťující kontemplaci za 10–15 eur na den. Není tohle ten pravý ráj na zemi?
Cannes levně
Hôtel Le Mistral
K Palais des Festivals je to 50 metrů, jednu ulici od pláže a několik kroků do shoppingového ráje Rue d’Antibes. Cena za noc od 55 eur, dole skvělá restaurace Le Petit Paris. (13 rue des Belges)
Chez Vincent et Nicolas
Ve starém městě mezi Suquet a tržištěm Forville. Ochutnejte kachní foie gras, jako hlavní chod pečené telecí na šalvěji a jako dezert božský dort z listového těsta s jahodami. (90–92 rue Meynadier)
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
