Zastropovat ceny elektřiny na evropské úrovni, korigovat unijní plány přechodu na obnovitelné zdroje a šetřit. Tak se dá ve stručnosti shrnout většinový pohled energetických expertů, kteří v anketě deníku E15 odpovídali na pět níže uvedených otázek k současnému růstu cen energií. A výkon vlády? V bezprecedentní situaci podle nich dělá, co může. I když by mohla více pomáhat firmám, a hlavně pracovat rychleji. Před vydáním ankety ale vláda přece jen ujistila, že evropské řešení vysokých cen buď nahradí, nebo doplní tak, aby byly pro domácnosti a firmy přijatelné.
1. Pomohlo by evropské oddělení ceny plynu od elektřiny (dotování plynových elektráren), jak navrhuje ministr průmyslu Jozef Síkela? Je šance to na evropské úrovni prosadit?
2. Má jít Česko vlastní cestou zastropování cen, nebo počkat, zda se podaří dojednat společné evropské řešení?
3. Jak by mohla ona správná česká cesta vypadat?
4. Co mohou v současné situaci dělat podniky?
5. Jak si v řešení energetické krize vede vláda?
Michal Macenauer, EGÚ Brno
Michal Macenauer, ředitel strategie energetické poradenské společnosti EGÚ Brno. | ČTK
1. Dotování ceny plynu pro výrobu elektřiny by mělo velmi pravděpodobně pozitivní dopad. Odhadujeme, že ušetřené náklady za elektřinu by mohly být čtyř- až sedminásobkem nákladů na ono dotování/stropování ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny.
2. Prvořadé je řešení na úrovni EU. Například dotování ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny jen v Česku by nemělo smysl, tedy pokud bychom neoslabili možnost mezistátní výměny. To se, doufám, nestane, protože Česko je závislé na dodávkách zemního plynu a ropy ze zahraničí a v případě nouze budeme potřebovat solidární dodávky, k nimž by nebyla v případě jednostranného vyčleňování země na poli elektřiny ochota. Stát by měl ale vytvořit záchranný program pro firmy. V tuto chvíli už je nutné postupovat selektivně a pomáhat těm ohroženějším energeticky náročným provozům, a naopak méně nebo vůbec sektoru služeb. Pomoc domácnostem pak může být kombinací mírné plošné podpory a selektivní vyšší podpory sociálně slabším či energeticky nyní znevýhodněným. Selektivní systém však bude mimořádně administrativně náročný a v daném čase nemusí být vůbec realizovatelný.
3. Musí to být kombinace vícero opatření. Krom toho, co se všude diskutuje, důrazně doporučuji politikům soustředit se na co největší tlak na změnu ekologicko-energetické politiky. Zcela dominantní vliv na zdražení zemního plynu má v tuto chvíli ruské vydírání. Nesouhlasím však s těmi, kteří účelově zamlčují příspěvek nereálných požadavků na rychlou dekarbonizaci ze strany EU. Ten vedl ke zvyšování závislosti na zemním plynu (jen mezi roky 2015 a 2021 se zvýšil podíl elektřiny z plynu v EU z devíti na 17 procent), ke zvyšování ceny vlivem nepredikovatelně drahé povolenky na emisi CO2, k obrovskému podfinancování zdrojů elektřiny a k minimalizaci investic do nedotovaných zdrojů elektřiny vzhledem k naprosté nepředvídatelnosti rentability takové investice. To celé se plně projeví, až opadne problém se zemním plynem.
4. Téměř nic, protože všechny podniky už jsou v režimu maximálních energetických úspor. Mohou jen omezovat výrobu a čekat. Vysoké ceny energií povedou k přesunu průmyslu za hranice EU a krom jiného i k budování ještě větší závislosti na dodávkách zboží. V tuto chvíli se hraje jen o to, jak závažný onen přesun bude.
5. Mnoho věcí udělala velmi dobře, především v oblasti pomoci s LNG infrastrukturou. Úsporný tarif byl v době, kdy se o něm začalo uvažovat, jednou z alternativ. Nyní se zdá už překonaný. Vládě vytýkám, že se soustředí jen na domácnosti a klade malý důraz na pomoc výrobní sféře. V této situaci je třeba hledat kompromis napříč celou ekonomikou – pravidelně svolávat vhodně složenou širší poradní skupinu, která ke kompromisům dojde. Rozhodně doporučuji zlepšit komunikaci.
Petr Kusý, Energetický regulační úřad
1. Je to jedna z cest, která se zaměřuje na příčinu problému, tj. na tvorbu ceny na trhu, a má podle mého názoru nejvyšší reálný potenciál snížit cenu elektřiny na určitou úroveň. Je však otázka, jestli tato úroveň bude dostatečná a zda nebude potřeba dále pokračovat na domácí půdě. Každopádně jde o návrh, který podporuje řada energetiků a ekonomů. Jestliže by Evropská komise byla proti, je nutné, aby předložila alternativu.
2. To není otázka pro regulátora, ale pro politiky. Dotaz by navíc měl znít trochu jinak. Jakékoli zastropování totiž přesune náklady na jiné subjekty včetně státního rozpočtu. Co se unijních vztahů týče, těch se to naopak dotknout vůbec nemusí. Zavedení cenového stropu může působit i lokálně.
3. Vlastní česká cesta by se měla zaměřovat výhradně na česká specifika naší energetiky, neměla by evropské řešení přebíjet, ale doplňovat. Musí zahrnovat únosnost cen pro průmysl a domácnosti a zranitelné spotřebitele. Jejich struktura je v evropských zemích různá. A musíme říct jasně, jaké náklady na to chceme obětovat a po jak dlouhou dobu.
4. Řada z nich už na tom dávno pracuje a nečeká, že jim někdo pomůže. Investují zejména do úspor a v delším horizontu do soběstačnosti. Pokud je však situace takto kritická a trh podléhá panice, bude nějaký zásah zřejmě nutný. Jinak by podnikům nezbývalo než náklady promítnout do cen, což by mělo lavinový efekt.
5. Není férové kritizovat vládu za situace, která tu nikdy nebyla a pere se s ní téměř celá Evropa i mimoevropské země. Opakovaně jsme nabízeli svou pomocnou ruku jako ústřední orgán státní správy a jsem rád, že naše pomoc byla konečně přijata. Kdybych si měl přece jen rýpnout, klíčová je dobře nastavená legislativa. Zákon se stále soustředí na regulaci monopolů, ale nové technologie nebo ochranu spotřebitele řeší záplaty, které dávno nestačí. V tomto ale zaspalo několik vlád v řadě, po zcela novém energetickém zákonu se volá už přes deset let.
Jiří Matoušek, Centropol
Jiří Matoušek, člen představenstva společnosti Centropol | Centropol
1. Zastropování cen zemního plynu pro výrobu elektřiny dává smysl. Je to v rámci možností nákladově efektivní řešení, protože bude potřeba financovat „pouze“ rozdíl skutečné nákladové ceny a korigované ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny. Tento zásah ale ovlivní cenu elektřiny na velkoobchodním trhu plošně, protože cenu na burze určuje nejdražší zdroj výroby elektřiny, kterým je právě zemní plyn. Cena zemního plynu 250 eur za megawatthodinu definuje ve stávajícím cenovém modelu cenu elektřiny minimálně na 536 eur. Z jedné megawatthodiny zemního plynu se totiž vyrobí půl megawatthodiny elektřiny, ke které je potřeba ještě přidat cenu emisní povolenky a další vlivy (panika, očekávání, spekulace). Při stanovení cenového stropu plynu například na 125 eurech bude stát elektřina 286 eur. Pokud by opatření trvalo jeden rok a vycházeli bychom z toho, že se v Česku vyrobí osm procent elektřiny ze zemního plynu, dosáhnou celkové náklady pro Česko při dotaci 100 eur na MWh zemního plynu 33,96 miliardy korun. Spolu s tím by se měla také řízeně omezit výroba elektřiny ze zemního plynu a nahradit výrobou z jiných zdrojů, zejména z uhelných elektráren.
2. Smysl dává usilovat nejprve o společné řešení, které zmírní následky a koriguje cenu elektřiny na únosnou úroveň někde kolem 250 eur za megawatthodinu. Spolu s tím je potřeba, aby na národních úrovních probíhala pomoc domácnostem i firmám. Následně máme společně přistoupit k revizi klimatických cílů, definovat vhodný energetický mix postavený na stabilních zdrojích, jimiž jsou jaderné a uhelné elektrárny, a promyšleně, nikoli ideologicky dále budovat obnovitelné zdroje. Zrušit stávající systém obchodování s emisními povolenkami a redefinovat fungování společné energetické burzy, která pracuje s modelem smíchání všech zdrojů výroby elektřiny se stanovením ceny podle nejdražšího z nich. Dále zamezit obchodování s elektřinou všem, kteří nemají licenci na dodávky. Součástí změn by měla být i definice minimální soběstačnosti národních států ve výrobě elektřiny a simulace krizových scénářů pro případ neoptimálního výkonu obnovitelných zdrojů. Pokud společné evropské řešení nebude možné, pak je naší povinností přijmout řešení národní.
3. Uzavření dohody s výrobci elektřiny je správná česká cesta. Může se stanovit maximální cena elektřiny s dodávkou v Česku pro určité období a podle nákladovosti a minimální ziskovosti. Bude to ale znamenat, že se vláda musí dohodnout s výrobci. Správným řešením je oboustranně výhodná spolupráce, proto by bylo vhodné, aby vláda rovnou počítala se zásadním prodloužením provozu uhelných elektráren. Bez nich se stejně v zimních měsících neobejdeme. Výrobcům také nelze nařídit, aby prodávali elektřinu všem dodavatelům bez ohledu na riziko. To lze řešit státními garancemi výrobcům pro všechny dodavatele, lépe ale garancemi jen za dodavatele prověřené. Dodavatelů elektřiny se zákaznickou bází nad sto tisíc odběrných míst je pouze šest.
4. Pro zmírnění dopadů jsou zde energetické úspory a optimalizace výroby. Firmy budou ale bojovat o přežití, proto bych doporučil neodkládat nákup elektřiny na příští rok, pokud i vysoká cena elektřiny firmám umožní přežít rok 2023 a zachovat výrobu. Naopak bych nedoporučil spoléhat se na možnou regulaci cen. To se týká i státní správy a samosprávy.
5. Intenzivně pracuje na modelech stabilizace i pomoci. Měla ale začít výrazně dříve. Navrhuji zanechat veškeré kritiky vlády, zapomenout na to, zda jsme volili pravou, anebo levou rukou, a táhnout za jeden provaz.
Blahoslav Němeček, EY
Blahoslav Němeček | E15 Eduard Erben
1. Toto opatření řeší jen část problému. Pokud nepoteče plyn Nord Streamem 1, bude se v Evropě, a hlavně v Německu pálit mnohem více černého uhlí, které se už dnes prodává za extrémní ceny a může se stát posledním zdrojem na německém, tedy i středoevropském trhu vedoucím opět k extrémně vysokým cenám elektřiny. Konsenzus na evropské úrovni by byl pravděpodobnější, pokud by se k dotacím provozu plynových elektráren použily evropské peníze.
2. Ano, není na co čekat. Je třeba mít připravené řešení, které může fungovat buď samo o sobě, nebo být komplementární k evropskému. Takové varianty existují a vůbec nemusejí znamenat ohrožení solidarity napříč unií. Nemá-li se rozložit ekonomika a destabilizovat politický systém, je třeba konat.
3. Pokusím se to vyjádřit velmi zjednodušeně. Řešení spatřuji ve vytvoření lokálního českého denního trhu s cenovým stropem reflektujícím náklady domácího palivového mixu, kde by se primárně uspokojovaly potřeby českých zákazníků. Na tento trh by povinně musela směřovat veškerá volná výrobní kapacita. To by umožnilo zastropovat na přijatelné úrovni i ceny pro koncové zákazníky. Jakékoli přebytky by pak mohly být přes standardní platformy exportovány do okolních trhů.
Co obnáší české předsednictví v Radě EU a proč je důležité:
Co obnáší české předsednictví v Radě EU a proč je důležité?
• Videohub
4. Podniky by měly oprášit všechna doporučení z dřívějších energetických auditů a zaměřit se na úspory. Ukazuje se, že celá řada opatření, která při dřívějších cenách energií nedávala smysl, má nyní velmi krátkou dobu návratnosti a na řadu opatření lze čerpat investiční dotace od státu.
5. Vláda si velmi dobře uvědomuje, že je třeba rychle konat, a to je dobře. Nyní je důležité se na okamžik zastavit a z katalogu diskutovaných opatření vybrat taková, která do sebe budou zapadat. Pokud například vláda přikročí ke stanovení cenových stropů na elektřinu pro koncové zákazníky, nedává příliš smysl rozházet neadresně miliardy formou „sociálního tarifu“.
Petr Paukner, Carbounion
Petr Paukner Carbounion | E15 Michael Tomeš
1. Oddělení ceny plynu od elektřiny jistě bude mít svůj efekt. Ale nelze očekávat, že jedno rozhodnutí změní vše, zvláště proto, že řada opatření s sebou nese obrovskou díru do rozpočtu. Musí se změnit systém CO2 povolenek, aby se nepřidělovaly spekulantům, ale pouze těm, kteří s nimi mají bezprostředně co do činění. A je také nutné, aby se některá opatření týkající se životního prostředí na limitovanou dobu zrušila. To by umožnilo vyrábět více elektřiny z klasických uhelných zdrojů, protože nejdůležitější je zajistit dostatek elektřiny za pokud možno nejnižší cenu a s využitím vlastních národních zdrojů. To je ale krátkodobé řešení, nikoli dlouhodobé, v Evropě by však pomohlo.
2. Jednoznačně pléduji pro řešení na evropské úrovni. Má to i ten efekt, že váha výroby elektřiny z plynu je u různých zemí různá, například vysoký podíl v Německu, malý u nás a třeba v Polsku. Tím se spotřeba plynu pořád drží na vysoké úrovni. Právě spotřeba plynu bude hrát velkou roli v jeho cenách. Proto je třeba vytvořit systém, který by motivoval jak domácnosti, tak průmyslové výrobce ke snižování spotřeby. Samozřejmě jen tam, kde to jde. Navíc energeticky náročné výroby by měly být v Evropě postupně utlumovány a přesunovány tam, kde je cena energií nižší.
3. Samostatná cesta Česka v zastropování energií je špatná cesta. Kdo to zaplatí, pokud se trhy budou vyvíjet dle poptávky a nabídky? Šlo by o náklady ve stovkách miliard v závislosti na délce zastropování.
5. To ukáže čas a fakt, zda bude schopna všechna opatření uvést v život. Varuji však před samostatnou českou cestou. Lokální patriotismus není namístě, je to amatérské řešení.
