Evropa je zneklidněna rekordy, na které se v některých zemích šplhají velkoobchodní ceny elektřiny. Nevyzpytatelné zůstávají ceny zemního plynu. Řada unijních představitelů proto hovoří o jejich zastropování a o tržních reformách. Nemají valnou naději, že se rychle podaří vyřešit samy příčiny potíží, kterých je celá řada. EU hledá nejen náhradu za ruský plyn, ale také za uhlí, což před blížící se zimou působí problémy hlavně Polsku. Ceny elektřiny žene vzhůru i pokračující odstávka francouzských reaktorů. Velké škody napáchala také vlna veder, která postihla nejen hydroelektrárny.
Rusové škrtí dodávky plynu, zásobníky se přesto plní
Závislost na ruském plynu a jeho omezené dodávky jsou hlavními příčinami evropských obav z nedostatku energií a enormních nákladů na ně. Minulý týden velkoobchodní ceny zemního plynu pro evropský trh přesáhly 340 eur za megawatthodinu a drahá surovina táhne nahoru i cenu elektřiny. Začátek tohoto týdne přinesl naději na jisté uklidnění situace, protože cena plynu ve virtuálním obchodním uzlu TTF v Nizozemsku klesla pod 300 eur.
Důvodem bylo německé oznámení, že se před chladným ročním obdobím daří plnit plynové zásobníky rychleji, než bylo v plánu. Už na počátku září by mohly být na 85 procentech kapacity, což byl původně říjnový cíl. Zásoby suroviny v zemi s největší skladovací kapacitou ve střední a západní Evropě se daří shromažďovat navzdory tomu, že ruský Gazprom neustále vytváří nejistotu týkající se dodávek do Evropy.
Proč stále rostou ceny energií?
Naposledy uvedl, že klíčový plynovod Nord Stream 1 (NS1), který po dně Baltu přivádí surovinu do Německa, bude uzavřen od 31. srpna do 2. září. Po skončení údržby by měl plyn rourami opět proudit na pouhých dvacet procent kapacity. Podobně jako v době plánované odstávky v červenci však panují obavy, že by Moskva mohla počátkem září oznámit nemožnost obnovy toku kvůli technickým potížím.
V průměru byly evropské zásobníky už v půlce srpna na úrovni odpovídající loňskému 1. říjnu, tedy ze tří čtvrtin plné. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi však byly poměrně značné. Zatímco Portugalsko a Polsko měly v podstatě plné stavy a Švédsko překročilo devadesát procent kapacity, Lotyšsko, Bulharsko a Rakousko se tehdy nedostaly ani na šedesát procent.
Není navíc jisté, nakolik plné zásobníky zemím přes zimu vystačí. Bude to záviset na počasí a na alternativních dodávkách především zkapalněného plynu. Evropa neustále hledá nové způsoby, jak získat více neruské suroviny. Hovoří se například o potenciálním importu LNG z Kanady. Francie je zřejmě před uzavřením dohody o zvýšení dodávek s Alžírskem. Norsko na druhé straně v září významně omezí přívod plynu do evropských zemí kvůli plánovaným i odloženým údržbám nalezišť.
Mezitím se objevily zprávy, že Rusko spaluje nezvyklé množství plynu, které by jinak zřejmě posílalo NS1 do Evropy. Vědci mají obavy, že takové množství uhlíkových emisí může urychlit tání ledovců v Arktidě.
Francouzské reaktory kvůli technických potížím stále stojí
Další významnou příčinou energetických potíží je obří výpadek francouzských jaderných zdrojů, které se za normálních okolností podílejí na produkci elektřiny v zemi ze sedmdesáti procent. V současnosti není v chodu 32 reaktorů z celkových 56. Stojí kvůli údržbě a technickým potížím, především prasklinám a korozi.
Některé bloky navíc v létě ohrožoval nízký stav k chlazení potřebných řek a jejich vysoká teplota. Aby se vláda v Paříži vyhnula dalším odstávkám, upravila dočasně pravidla pro provoz elektráren, což pobouřilo ekology. „Nechápu, jak mohou udržet reaktory v chodu, i když to bude mít katastrofální dopad na ekosystém,“ rozčiloval se v půlce srpna podle Deutsche Welle aktivista Jean-Pierre Delfau.
Francouzská firma EDF už v květnu snížila odhad výroby z jádra na letošek na 280 až 300 terawatthodin. Před pár dny odsunula restart některých reaktorů na listopad až leden a uvedla, že dodrží spodní hranici plánu. Pro srovnání, loni bylo v zemi vyrobeno díky jaderné energii 361 terawatthodin a Francie byla významným exportérem elektrické energie. Pro letošek se počítá s tím, že bude čistým dovozcem.
Na Evropu dopadá i německé odstavování jádra. Tyto zdroje v zemi ještě loni generovaly 13 procent elektrického proudu, nyní zbývají v provozu pouze tři a jejich osud je stále nejasný. V půlce srpna se objevily informace o tom, že by mohly zůstat činné i po letošním prosinci, ministr hospodářství Robert Habeck však tyto spekulace následně popřel.
Sucho vyřadilo ze hry řadu vodních zdrojů
Vlna veder způsobila vážné problémy také hydroelektrárnám. Některé evropské řeky jsou v nejhorší kondici za celé dekády a s nimi i vodní nádrže. Kupříkladu španělské přehrady jsou na sklonku léta na nejnižší úrovni za tři desítky let. Produkce elektřiny z vody se na španělském mixu běžně podílí šestnácti procenty, ale výkon vodních elektráren se v posledním roce snížil takřka o polovinu. Výhled další výroby přitom zůstává poměrně nepříznivý.
V Portugalsku vodní zdroje vyrobily v červenci pouze zhruba čtvrtinu elektřiny v porovnání se sedmým měsícem minulého roku. V Itálii se řeka Pád v důsledku nedostatku sněhu a deště dostala do nejhoršího stavu za sedmdesát let.
„Zažíváme situaci, která v naší průmyslové historii nemá obdoby,“ uvedl podle serveru Politico Francesco Fornari ze společnosti Enel, jež spravuje více než pět stovek vodních elektráren. Produkce z nich podle něj letos nedosahuje ani poloviny loňské úrovně.
Ve Francii, zemi s největším instalovaným výkonem hydroelektráren, se produkce v první polovině roku meziročně snížila podle EDF přibližně o čtvrtinu. S problémy s výrobou z vody se přitom potýkají i na severu. Norsko, kde se z vody vyrábí kolem devadesáti procent elektrického proudu a část ho jde na export, zápasí s nejnižší úrovní hladin nádrží za čtvrt století.
Důvodem je nejen sucho, ale také zvýšená produkce elektřiny v reakci na vysoké ceny energií. Norská vláda se však obává, že za těchto okolností bude problém nádrže naplnit, a tak připravuje regulační mechanismus, který v kritických obdobích upřednostní doplnění vody před výrobou elektrického proudu a jeho vývozem.
Evropa hledá náhradu za ruské uhlí, Poláci na ně stojí fronty
Uhelné elektrárny v důsledku nedostatku jiných zdrojů zažívají v Evropě v poslední době renesanci, některé země tak dočasně přehodnocují dekarbonizační plány. Asociace Euracoal očekává, že by jejich podíl na energetickém mixu unie letos mohl vzrůst nad pětinu z loňských patnácti procent.
Jenže v srpnu začal platit zákaz dovozu uhlí z Ruska, země na starém kontinentu na něm přitom byly z velké míry závislé. Válčící stát do EU dodával téměř sedmdesát procent spotřeby uhlí v tepelných elektrárnách. Starý kontinent se proto nyní snaží zvýšit dovoz z Austrálie, Kolumbie či z Jižní Afriky.
Odborníci přitom předpokládají, že evropské země budou čelit vysokým cenám kvůli náročnosti přepravy i konkurenci ze strany zemí, jako jsou Indie a Jižní Korea. Situaci může ještě zhoršit extrémní vedro v Číně, které výrazně dopadlo na tamní hydroelektárny a Peking kvůli tomu zvyšuje těžbu i dovoz uhlí.
Ceny suroviny na evropských trzích jsou nyní zhruba na trojnásobku loňské úrovně. Už tehdy byl přitom černý nerost poměrně drahý. Experti očekávají, že ceny uhlí by se po ruském výpadku mohly držet vysoko dlouhé roky. Evropské sucho, hlavně nízký stav Rýna, navíc komplikuje přepravu nerostu do německých elektráren. Sklady v evropských přístavech se tak plní, protože komoditu není možné posílat dál.
Vláda v Berlíně proto už na železnici upřednostnila přepravu uhlí. Je tak možné, že osobní vlaky budou nabírat zpoždění. „Je jasné, že každý má zájem na tom, abychom měli stabilní dodávky energie,“ komentoval opatření ministr dopravy Volker Wissing.
V nejsložitější situaci je však uhelná velmoc Polsko, kde se surovina využívá k vytápění zhruba třetiny domů. Vláda v posledních týdnech čelila kritice, že nedokázala zajistit dostatečné zásoby, přestože byla tahounem protiruských sankcí. Agentura Reuters informovala o tom, že mnozí lidé čekají celé dny a noci před doly, aby nakoupili tuny uhlí pro celé rodiny. Doly přitom nabízejí omezené množství zboží, mimo jiné v obavě z jeho dalšího přeprodeje.
„Je to mimo představivost, lidé spí ve svých autech. Pamatuji si komunistické časy, ale nenapadlo mě, že bychom se mohli vrátit k něčemu ještě horšímu,“ popsal situaci sedmapadesátiletý Artur. Doly přitom za normálních okolností většinu produkce prodávají do elektráren, jen zlomek jednotlivcům, a tak jim chybí logistika pro zajištění efektivního prodeje domácnostem.
