Nepříjemné chování ze strany nadřízených nebo kolegů, nevhodné narážky nebo sexuální obtěžování. To jsou situace, které by měli mít zaměstnanci možnost bezpečně nahlásit díky zákonu o ochraně oznamovatelů. Podle průzkumu personální firmy Up Česká republika se s nějakou formou šikany nebo diskriminace setká třicet procent pracovníků tuzemských firem. Část z nich čelí jednorázovým prohřeškům, přibližně šestnáct procent lidí ale musí nepříjemné situace snášet opakovaně.
Zákon o takzvaném whistleblowingu vstoupil v platnost loni v srpnu. Nejprve se týkal společností s více než 250 zaměstnanci, od prosince už platí i pro menší firmy, které zaměstnávají více než 50 lidí. Agentura Behavio pak v říjnu 2023 provedla výzkum pro nevládní organizaci Oživení, v němž se ptala i na to, jestli a jak se neetické nebo nezákonné chování proměnilo oproti roku 2020. Z odpovědí vyplynulo, že se s ním sice zaměstnanci setkávají méně než dřív, ochota případy hlásit se ale příliš nezměnila.
Práskač, udavač, bonzák
„Předpokladem pro naplnění cílů zákona je důvěra lidí v ochranu a určené kanály. Podle výsledků průzkumu to ale vypadá, že se stal pravý opak,“ říká Šárka Zvěřina Trunkátová, předsedkyně Oživení, spolku sdružujícího analytiky a advokáty, kteří chtějí bojovat proti korupci. Po třech letech debaty podle ní o zákoně lidé buď nevědí, nebo mu nevěří. „Namísto aby se skepse nebo strach snižovaly, průzkum ukazuje značný nárůst těchto obav – z 58 na 72 procent.“
„Někdy se jedná o jednorázové prohřešky, ale výjimkou nejsou ani opakované projevy diskriminace nebo šikany,“ říká Stéphane Nicoletti, generální ředitel společnosti Up. Souhlasí s tím, že nízký počet nahlášení spíše svědčí o nízkém povědomí zaměstnanců o možnosti situace nahlásit, část z nich se stále bojí případných následků.
Průzkum agentury Behavio současně ukázal, že ačkoliv zaměstnanci lépe rozumějí anglickému pojmu whistleblower, roste počet těch, ve kterých vyvolává negativní emoce. Při hledání českého významu slova třetina z nich stále volí pojmy jako práskač, udavač nebo bonzák. „Pokud to zaměstnavatel myslí vážně, musí oznamovatelům zajistit skutečně bezpečné prostředí a jednoduchou cestu. Oznámení by například mělo být možné snadno podat nejen přes počítač, ale i prostřednictvím mobilní aplikace,“ říká Nicoletti.
Všichni jsou asi spokojení
„Vzhledem k tomu, že máme v mnoha směrech otevřenou firemní kulturu, nevidíme u whistleblowingu meziroční nárůst,“ komentuje situaci za UniCredit Bank mluvčí Pavel Plocek. Další podrobnosti ale banka sdělovat nechce. Pro nahlášení nepřijatelného chování má zřízenou telefonní linku nebo speciální e-mailovou adresu. Spolupracuje také s platformou SpeakUp, která umožňuje nahlásit nepříjemné situace anonymně a online.
Náborová společnost ManpowerGroup s novým zákonem upravila proces, jakým mohou lidé nevhodné chování nahlašovat. „Jednalo se především o zřízení odkazu na našich webových stránkách, kde je popsán postup pro oznamovatele, jmenování osoby odpovědné za řešení případných oznámení a o zřízení e-mailové schránky určené pro řešení incidentů,“ vysvětluje pro e15 manažer náboru a marketingu Jiří Halbrštát.
Ani ManpowerGroup, ani její klienti ale ve většině případů zvýšené množství stížností neevidují. „Podněty přes tento nástroj chodily i v minulosti jen velmi výjimečně a po medializaci této problematiky jsme nezaznamenali žádnou stížnost nebo pokus o zneužití tohoto institutu,“ doplňuje Halbrštát.
Mladí řeší gender, starší věk
Nástroje pro whistleblowing mohou firmy kromě řešení konkrétních situací otevřít i pro obecnější problémy firemní politiky. „Zatímco oznamovací systém je spíše poslední instance, dobří zaměstnavatelé se snaží zaměřovat i na prevenci. V posledním roce tak registrujeme rekordní zájem o různé formy průběžného měření spokojenosti zaměstnanců,“ říká Nicoletti.
Zatímco starší zaměstnanci nejčastěji nahlašují situace, kdy se cítí znevýhodnění kvůli svému věku, mladší pracovníci jsou citliví na sexistické vtipy nebo rozdíly v odměňování. „Za posledních 15 let se situace ve férovém odměňováni zlepšila, ale ostatní země EU se s tímto problémem vypořádávají mnohem rychleji,“ hodnotí situaci v českých firmách ředitelka organizace Business and Professional Women ČR Lenka Šťastná. „Proto zůstáváme na zadních příčkách v mezinárodních srovnáních.“
