Doznívající pandemie covidu byla největší krizí v historii samostatné České republiky. Poslední data ukazují, že pandemie spíše ustupuje, což nám dává příležitost položit si otázku, jak by se měly dál rozvíjet klíčové oblasti českého zdravotnictví. Zda myslíme na budoucnost. Zda víme, kam zdravotnická péče směřuje a jaká je vize. Na konferenci, pořádané webem INFO.cz ve spolupráci s E15, o tom diskutovali Jan Růžička, Bohuslav Svoboda, Andrea Daňková, Milan Kubek, Miloslav Ludvík, Vlastimil Válek a další.
Je řada témat, o která by se dalo na konferenci o zdravotnictví povídat hodiny. Digitalizace, telemedicína, spoluúčast pacientů, robustnost systému zdravotnických zařízení. Na to všechno se v živé a místy hodně konfrontační diskusi předních ekonomů, právníků a lékařů pořádanou deníkem e15 a webovým portálem INFO dostalo. Jedno téma ale silně rezonovalo ze všech úhlů pohledu a táhlo se konferencí jako červená nit. Zveřejňování dat a srovnání kvality péče jednotlivých zařízení, ke kterému by měli pacienti přístup, je bolavým místem zdravotnictvím a pravděpodobně ještě dlouho bude.
Nechme pacienty hlasovat nohama
Proč by měl být pacient chápán jako „ovce“, která nedokáže data interpretovat a proč mají byť dílčí data být přístupná jen úzké skupince odborníků a zůstávat utajovaná jako svodky vojenského zpravodajství? To je otázka, která nás trápí už desetiletí. Bez odvážného politického rozhodnutí učiněného nejlépe na začátku volebního období nás ovšem bude trápit i nadále. Čeho se ale politici tak bojí? Trefně na to odpověděl bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula: „Kdybychom zveřejnili kvalitu některých špitálů, nikdo by tam druhý den nepřišel a všichni by jeli do Motola. Nepůjde to najednou a šokem, ale jednou to budeme muset udělat.“
Někteří zejména ekonomové ale žebříček nemocnic a srovnání péče, kterou poskytují, vidí jako velkou příležitost. Příležitost k redukci zdravotnických zařízení, o které povolaní vědí, že je potřeba, ale už roky se nedaří nalézt odvahu k takovému kroku. Pokud by ale pacienti hlasovali „nohama“, mohlo by to znamenat impuls k takovému rozhodnutí. „Jak moc je náš systém robustní, jak moc jsme toho našeho otesánka vykrmili, znovu ukázal covid. Naše nemocnice obrovský příval pacientů zvládly. Jak dopadla polní nemocnice v Letňanech, všichni víme,“ poznamenal ekonom Tomáš Doležal.
Skepse versus otevřenost
Někteří politici jsou ale ke srovnávání nemocnic a zveřejňování dat skeptičtí. „Jen tak hodit data o kvalitě péče veřejnosti by byla chyba. Lidé by se neuměli zorientovat,“ soudí Tom Philipp, lékař a poslanec KDU – ČSL. Naopak Bohuslav Svoboda, lékař, poslanec ODS a bývalý primátor, je přesvědčen, že by tyto informace měly být veřejným statkem a lidé na ně mají právo. „Systémů, jak hodnotit kvalitu péče a jak s daty pracovat, je řada. Hodnocení kvality zdravotnického zařízení je velmi složité, ale měli bychom to dokázat. Je to nutné. Tyto informace by měly sloužit i pro pojišťovny – ty nejlepší nemocnice totiž budou i dražší,“ uvedl. Žebříček kvality by zároveň sloužil jako motivace k tomu, aby se nemocnice snažily zlepšovat a dostat se na vyšší příčky.
„Všechny ty systémy hodnocení jsou komplikované, ale vymyšlené a ve světě odzkoušené,“ podotkl lékař a poslanec ANO Julius Špičák. Podle jeho zkušeností z velké pražské nemocnice, kde se operují i „přespolní“ odeslaní z regionálních zařízení, se kvalita péče zhoršuje. I podle jeho názoru je zdravotnických zařízení nadbytek. Další debata lékařů založená na osobních dojmech jen podtrhla potřebnost takových dat. „Kdyby někdo byl schopen dobít hrad Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR a otevřít data, naše zdravotnictví by se posunulo o tisíc procent,“ podotkl expert na transformaci zdravotnictví Jan Růžička.
