Od pátku začíná platit zákon o ochraně oznamovatelů i pro firmy s padesáti a více zaměstnanci. Regulace takzvaného whistleblowingu se tedy dotkne více než deseti tisíc firem. Pro firmy s více než 250 pracovníky platí už od srpna a ukazuje se, že zatímco někde si jej chválí a využívají jej i pro zpětnou vazbu, jinde ty, kteří něco nahlásí, stále považují za „bonzáky“. Platforma NNTB (Nenech to být), která poskytuje softwarové řešení pro whistleblowing, tvrdí, že zaznamenává výrazný nárůst oznámení.
Jedním z pozitivních příkladů je dle NNTB společnost Sportisimo, která systém na oznamování nekalého nebo protiprávního jednání zavedla už na začátku roku 2021. Umožnila zaměstnancům prostřednictvím systému nahlašovat i jakékoliv jiné podněty a zpětnou vazbu. A zaměstnanci toho hned využili, ať už nahlásili, zda by se nemohla hudba na prodejnách častěji měnit, nebo se dotazovali, proč nejsou oblíbené pánské boty i v dámské variantě.
Firmy v Česku ale mnohdy narážejí na komunikaci při zavedení, na čemž whistleblowing z velké části stojí. „Setkali jsme se i s firmou, kde se personální manažerka snažila zavedení systému kvalitně odprezentovat, svolala zaměstnance do jedné místnosti, vysvětlila, jak jim může whistleblowing pomoct… A pak se zvedl jeden z členů vedení a prohlásil, že raději bude pracovat ve firmě, kde se krade, než kde se bonzuje, a z místnosti odešel,“ popisuje Jan Sláma, šéf společnosti FaceUp, která vlastní projekt Nenech to být. Jedním dechem dodává, že zaměstnanci potom nenahlásili ani jednu situaci.
Taková firma přitom podle Slámy může na interních podvodech přicházet až o pět procent obratu. Díky whistleblowingu by prý mohla ušetřit asi dvě procenta tržeb. „Pokud tím odhalí vážné problémy, na které by si jinak museli najímat externí auditory, bavíme se o stovkách tisíc korun za každý takový případ,“ doplňuje. Společnost tak také může předejít odchodu zaměstnance, což jsou další desetitisíce korun ušetřených za nábor a zaškolování.
Právě v neochotě oznamovat protiprávní jednání se podle ředitelky společnosti Performie, která pomáhá firmám v oblasti personalistiky, Lucie Spáčilové, skrývá hlavní riziko whistleblowingu. Zatímco ve Velké Británii se každoročně nahlásí téměř dva tisíce případů, na Slovensku, kde zákon platí od roku 2015, je to podle ní jen kolem deseti. Vedení proto musí novou povinnost transparentně a srozumitelně vysvětlovat, aby zaměstnance zbavilo zbytečných předsudků a strachu.
Konec schránkám na chodbě
Přínosný bude whistleblowing pro firmy i podle ředitelky Asociace malých a středních podniků (AMSP) Evy Svobodové, protože tak mohou odhalit nekalé a netransparentní praktiky včas. Podotýká ale, že se firmy obávají zneužívání oznamovací linky. Třeba proto, že půjde o vyřizování účtů ze strany zaměstnanců, kteří jsou hodnoceni jako méně produktivní, nebo mezi zaměstnanci navzájem. „Podobné obavy mělo tenkrát i Sportisimo, po čase se ale ukázalo, že zbytečně. Naprostá většina podnětů je relevantních,“ tvrdí.
V praxi doteď firmy, pokud už nějaký takový systém měly, příliš neřešily jeho zabezpečení, v nejhorším případě měly jen fyzickou schránku na chodbě. „Ve všech těchto případech jsme se již mockrát setkali s úniky citlivých informací, za což nyní s účinností zákona firmám i jejich příslušným osobám hrozí pokuty,“ podotýká Sláma. Právě sankcí se teď firmy podle něj dost obávají, zákon je složitě napsaný a klade na společnosti velkou zodpovědnost – pokuty hrozí za únik informací, ale i špatné vyhodnocení podnětu nebo odpověď mimo termín.
Jak se ale domnívá advokát Sedlakova legal Jiří Hradský, vymáhání tohoto zákona pravděpodobně nebude patřit mezi hlavní priority. „I s ohledem na počet povinných osob, na které zákon dopadá, není v silách kontrolních orgánů kontrolovat porušení,“ podotýká s tím, že navíc ze zkušeností jejich kanceláře prostřednictvím oznamovacích systémů tolik oznámení nechodí. Ve firmách se tak na porušení zákona ani nemusí přijít.
Deset tisíc za zavedení
Svobodová z AMSP také připomíná administrativu, která se zavedením systému souvisí. Menší firmy mnohdy vybírají takzvanou příslušnou osobu, jež má na starosti přijímat oznámení, ze stávajících zaměstnanců. „Tuto agendu musí dostat některý z pracovníků na starost ke své agendě, protože nejde o tak velké firmy, aby vyčlenily samostatného pracovníka. Ten se bude muset podněty zabývat, prověřovat je, řešit, informovat obě strany nebo archivovat. Mezitím jeho další práce stojí,“ vysvětluje Svobodová.
Podle Slámy vyjde zavedení této pozice u menších firem na nižší desítky tisíc. S tím souhlasí i společnost, která si nepřála být přímo jmenována, ale podniká ve školství, a také vypomáhá se zavedením whistleblowingu. U menších klientů se náklady na zavedení vešly do deseti tisíc korun, u větších klientů se pak pohybovaly v řádu nižších desítek tisíc korun. Podle Spáčilové velká část středních firem volí možnost tuto povinnost outsourcovat, přičemž poplatky za službu se pohybují od tisíce korun měsíčně.
Velké firmy musely zákon zavést již od srpna a na platformě NNTB již nyní zaznamenávají výrazný nárůst oznámení. „Přesná čísla sdílet nemůžu, ale v některých kategoriích, například ochrana životního prostředí, vidíme až desetinásobný nárůst, sexuální obtěžování má pak například sedminásobný počet oznámení oproti stejným třem měsícům v loňském roce,“ popisuje Sláma.
Poradenská skupina Moore ale na začátku prosince v rámci svého průzkumu zjistila, že téměř čtvrtina zaměstnanců o takovém systému vůbec neví. A nejinak tomu může být i ve firmách, pro něž začíná zákon platit nyní. „Bohužel se zdá, že mnoho z nich nebere tuto příležitost vážně a nechává implementaci na poslední chvíli,“ upozorňuje manažer skupiny Petr Štětka.
