České dráhy mohou přijít o byznys za miliardy, říká šéf Leo Expressu Köhler

Peter Köhler, Leo Express

Peter Köhler, Leo Express Zdroj: Anna Vackova, E15

Leo Express
Autobus Leo Express (ilustrační foto)
Vlak Leo Express
6
Fotogalerie

Železniční doprava se po celé Evropě liberalizuje a součástí těchto změn je i Česko. Soukromým dopravcům se naskýtá velká šance ukousnout si z tuzemského trhu mnohem větší sousto, než které je živí dnes. Na konci příštího roku totiž vyprší desetiletá smlouva státu s Českými drahami o provozu vnitrostátních dálkových tratí a soutěží se i o regionální tratě. Úsilí především RegioJetu a Leo Expressu nahradit na nich národního dopravce tak vrcholí. „Potenciál tohoto byznysu tak přesahuje pět miliard korun ročně,“ říká generální ředitel Leo Expressu Peter Köhler.

Kumulovaná ztráta Leo Expressu se v roce 2016 blížila jedné miliardě korun, za první pololetí minulého roku bylo na účtu neuhrazených ztrát už 654 milionů. Jak se daří byznysu letos?

Za první pololetí jsme zdvojnásobili obrat na 315 milionů ze 161 milionů dosažených v první polovině loňského roku. Za růstem stojí především spuštění provozu na lince Berlín–Stuttgart, kde provozujeme železniční spoje od srpna 2017. V červnu jsme zde navíc zdvojnásobili nabízenou kapacitu. V Německu vidíme obrovskou příležitost, tamější trh je proti českému mnohem otevřenější. Chceme zde dál expandovat, nejen v dálkové, ale i v regionální dopravě.

Bude někdy i celá skupina Leo Express v zisku?

Určitě ano. Na trzích, kde dlouhodobě působíme, jsme v provozním zisku. Letos předpokládám, že všechny naše provozní dceřiné společnosti budou vykazovat i čistý zisk. Kdybychom pozastavili růst skupiny, do zisku se dostaneme. Tím, že dál rosteme, vykazujeme ztrátu. Přestože stále pracujeme se sníženým počtem vlaků – čekáme na opravu páté soupravy – v meziročním porovnání jsme rostli jak z hlediska tržeb, tak zákazníků. Celkově docela dobrý. Byznys stavíme na třech trzích: českém, slovenském a německém. Ten nabývá neustále na důležitosti.

Proč se Leo soustředí na růst, když nedokáže profitovat z hlavního byznysu?

Pokud by si to akcionáři přáli, můžeme růst rychle zastavit a pracovat na ziskovosti. Nyní ale investujeme do růstu.

Je vůle akcionářů dál růst silná?

Je to náš cíl. Zisk letos vykážeme na trzích, kde jsme etablovaní. Pokud budeme dál expandovat, lze předpokládat počáteční ztrátu s každou novou linkou, dlouhodobě se ale tato investice rozhodně vyplatí.

Daří se zvyšovat počty přepravených pasažérů a obsazenost vlaků a autobusů?

V prvním pololetí jsme přepravili téměř o dvacet procent cestujících více, celkově jich bylo přes 750 tisíc. Obsazenost roste, v Česku i Německu přesahuje šedesátiprocentní hranici. Rozšířili jsme také síť provozovaných prostředků. K pěti jednotkám Stadler Flirt přibyly dvě lokomotivy Siemens a osmnáct vagonů pro německý provoz.

Významný prostor se nyní otvírá s končící desetiletou smlouvou státu s Českými drahami na provoz vnitrostátních dálkových tratí.

Od roku 2009, kdy se stávající smlouva uzavřela, se kromě nástupu soukromých dopravců na trh moc nezměnilo a stát ztratil dalších deset let. Teď má šanci vyjednat si pro železnici i cestující lepší podmínky. Čas na důležitá politická rozhodnutí ubývá. Proces je zpolitizovaný. Jde o to, zda stát vezme byznys vlastní firmě a dá ho soukromníkům.

Do jaké míry z tohoto obviňujete ministra dopravy Dana Ťoka?

Je to on, kdo formuluje politické priority a kdo je odpovědný za výsledky. Je to na něm. Ať se ptá sám sebe, proč vlaky z Berlína nejezdí do Vídně přes Prahu, ale přes Mnichov. Nebo proč je průměrná obsazenost na objednaných vlacích čtvrtinová. Nechci ale jeho pozici zjednodušovat, kdy odpovídá za situaci, která vznikla ještě před jeho nástupem. Z jeho výroků je navíc patrné, že se nyní v dalším mandátu chce železnici věnovat, to vnímám jako velice pozitivní.

Kolik mohou České dráhy ztratit?

Soukromníci mohou získat čtvrtinu až třetinu stávajících dálkových linek, stejně jako v Německu. Aby se tak stalo, stát nemůže ztrácet čas, potřebujeme alespoň patnáct měsíců přípravy. Jinak se nám to prodraží.

Ukořistí-li soukromníci zmíněnou třetinu dálkových linek, které nyní „patří“ Českým drahám, o jak velkém byznysu se bavíme?

Veřejní objednatelé dnes financují dotovanou dopravu více než čtrnácti miliardami korun ročně. K tomu připočtěme jízdné. Potenciál tohoto byznysu tak přesahuje pět miliard ročně.

Zneužívají České dráhy dominantního postavení?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!