Nelehkou zkoušku připravily České dráhy pro svůj muzeální pantograf. Legendární elektrický vlak, přezdívaný též panťák, emilka nebo žabotlam, vyšlou koncem dubna po vlastní ose na východní Slovensko.
Tam padesát let starou jednotku čeká náročný program na nostalgických vlacích a především účast na setkání železničních vozidel zvaném Řušňoparáda. Český pantograf v Košicích připomene padesátileté výročí nasazení těchto vlaků v okolí města. Příměstskou dopravu zde zajišťovaly deset let.
„Tato souprava je obvykle uschována v depozitáři v Šumperku, a tak bude košická Rušňoparáda jedinečnou příležitostí zachytit historickou jednotku na širé trati,“ uvedl manažer ČD Nostalgie Marek Plochý. Mimořádný bude podle něj už jen přesun ze Šumperka do Košic a zpět. Jednotka urazí vlastní silou tisíc kilometrů.
22. dubna se s ní budou moci příznivci železnice svézt jako zvláštním vlakem Tatranský expres z Popradu přes Spišskou Novou Ves a Marcegany do Košic, o den později pojede jako Tokajský expres z Košic přes Slovenské Nové Mesto zpět do Košic.
Elektrické jednotky řady 451, v minulosti označované jako řada EM 475.1 (odsud přezdívka emilka), byly vyráběny v letech 1964 až 1968 ve Vagonce Tatra ve Studénce s elektrickou výzbrojí z podniku Moravské elektrotechnické závody ve Vsetíně. Vyrobeno bylo 51 čtyřvozových jednotek, které jezdily v Praze, v severních Čechách a na severní Moravě, a v letech 1967 až 1976 také na východním Slovensku. Tam obsluhovaly osobní vlaky na tratích z Košic směrem do Spišské Nové Vsi a Čierné nad Tisou.
Od poloviny 70. let byly soustředěny v Praze, kde se staly základním kamenem systému příměstské dopravy a dodnes zde dožívají na trati do Roztok. Pravidelně jsou zde stále nasazovány dvě jednotky, ovšem pouze ve všední dny. Třetí vlak je připraven jako záloha pro případ mimořádné události.
Ačkoliv jsou dnes dávno za zenitem, ve své době znamenaly špičku mezi vozidly pro příměstskou dopravu. Výjimečný byl luxusní interiér, například polstrovaná sedadla, široké dveře, nízkopodlažní uspořádání, velká okna a toalety. Vlaky mají značný výkon (1320 kW), takže kdysi předčily konkurenci také v rychlosti rozjezdů, což bylo výhodou v okolí velkých měst.
Dnes míří nenávratně na šrotiště, dráhy si zřejmě ponechají jediný muzeální kousek, zmíněnou šumperskou soupravu s číslem 451.045/046.
