I dotované nabíjecí stanice prodělávají. Má je uživit hrstka elektromobilů

Nabíjecí stanice skupiny ČEZ

Nabíjecí stanice skupiny ČEZ Zdroj: ABB

Nabíjecí stanice na Rozvadově
Nabíjecí stanice PRE v pražských Holešovicích
Nabíjecí stanice E.ON
Síť ČEZ v Praze
Nabíjecí stanice Ionity
9
Fotogalerie

Elektromobilů na silnicích zvolna přibývá a s nimi roste i poptávka po dobíjení. Hlavně energetické společnosti tak zrychlují tempo výstavby dobíjecích stanic, přestože na tom – alespoň prozatím – prodělávají. Na ztrátovosti se navíc ještě podepsala pandemie, která prodražuje instalaci.

Řidiči teď mohou dobíjet své elektromobily na necelých osmi stovkách veřejných stanicích, jichž u tuzemských silnic a dálnic za poslední dva roky dvojnásobně přibylo. Dvě třetiny byznysu náleží trojici hlavních hráčů: 38 procent veřejných stanic připadá na ČEZ, 19 procent na PRE a desetina na E.ON. Celkem 64 subjektů provozuje alespoň jednu stanici, uvedlo už dříve Centrum dopravního výzkumu s odkazem na ministerstvo průmyslu a obchodu.

Stanice zatím prodělávají, což platí také pro energetického obra ČEZ. Ze svého dosud investoval do výstavby 342 stanic vyšší desítky milionů korun a objem takto vynaložených prostředků ještě zvýší, přičemž většina plánovaných stanic má nabídnout výkon 50 kilowattů a vyšší.

Video placeholde
Elektromobilita: Jaké jsou plány EU a světa? • Videohub

Desítky milionů korun investovalo do stanic i duo E.ON a PRE. Většinu investičních nákladů pokryly evropské dotace. Ty se však vztahují „pouze“ na investiční náklady, nikoli na provozní, konstatují energetické firmy.

ČEZ dosud za využití stanic utržil jen nižší desítky milionů a prodělává. „Tyto prostředky, které investujeme zpět do rozvoje sítě, stěží stačí na pokrytí provozních nákladů stanic. Odhadujeme, že ekonomika provozu se dostane z červených čísel ve chvíli, kdy počet elektromobilů v Česku překročí hranici alespoň čtyřiceti tisíc, spíše ale více,“ předpokládá mluvčí ČEZ Martin Schreier. Ryze bateriových elektromobilů dnes jezdí po českých silnicích ani ne čtvrtina z uvedeného nejmenšího nutného množství.

Aby si na sebe stanice vydělaly, musejí být vytížené. Nejvytíženější evropské stanice jsou dnes využité zhruba čtyřicet procent času přes den a do patnácti procent přes noc, dodává Schreier: „Z dnešních necelých pěti procent bychom se během několika následujících let rádi dostali až na patnáctiprocentní vytíženost.“

Společnost PRE zatím vystavěla stanice za dvě stě milionů, což zahrnuje i osmdesátimilionovou dotaci. Stanice sítě E.ON stály dosud přes 85 milionů. „Obecně se bavíme o tržbách v řádu jednotek milionů, takže vzhledem k výši investic to jsou nízká čísla,“ vysvětluje vedoucí oddělení mobilních služeb E.ON Energie Martin Klíma.

U PRE zákazníci nakoupí „šťávu“ do elektromobilů sedmtisíckrát měsíčně. Společnost dosud stavěla stanice rovnoměrně napříč všemi okresy, nově se zaměří na strategické body, kde má vzniknout více stanic na jednom místě. Takový je i celoevropský trend.

Výstavba a provoz stanic se navíc komplikují vlivem pandemie. Prodražuje se instalace stanic, jejichž dodací lhůty se navíc v některých případech až zdvojnásobily. „Mašiny“, které objednal ČEZ v červnu, dostává až nyní. 

„Nepříjemný je pro nás razantní růst cen některých komponent nebo materiálů, typicky kabelů, jejichž cena se násobně zvýšila, stejně jako nedostatek nebo velmi dlouhé dodací lhůty technologií a vybraných komponent,“ popisuje Schreier.

Zdražování stavebních úprav, nákladů na připojení či zřízení odběrného místa tak mohou cenu jedné instalované stanice až zdvojnásobit, tvrdí ČEZ. Ceny samotných stanic vycházejí z rámcových smluv s dodavateli, takže se prozatím nemění. Do budoucna však provozovatelé počítají s vyššími pořizovacími náklady. Ty se liší podle výkonu stanic. Ceny těch nejlevnějších začínají na nižších statisících, rychlodobíječky přijdou na zhruba tři čtvrtě milionu. Ultrarychlé stanice stojí až tři miliony.

Energetické kapacity a spotřeba

S určitým zjednodušením lze předpokládat, že flotila půl milionu elektromobilů na českých silnicích by spotřebovala 1,5 až 2 terawatthodiny elektřiny ročně. Jaderná elektrárna Temelín přitom vyrobí zhruba 15,8 terawatthodiny. Zdrojová základna české energetiky je tedy podle ČEZ pro pokrytí spotřeby tuzemské elektromobility ve všech scénářích jejího rozvoje zcela dostatečná.
Pramen ČEZ

Nepříznivé dopady pandemie potvrzuje také E.ON. Přestože stanice nakupuje výhodněji než v minulých letech, celkově za jejich instalaci zaplatí více. „Ceny projektových, a především stavebních prací rostou extrémně rychle a v součtu se dostáváme na vyšší ceny, než za jaké jsme dobíječky stavěli dříve,“ uvádí Klíma. Růst cen se projevuje mimo jiné u těch dobíjecích stanic na dálnici D1, ke kterým je třeba přivést výkon od stovky metrů vzdáleného přípojného bodu.

 

Česko přitom patří k evropským zemím s pomalejším nástupem elektromobility včetně budování infrastruktury, připomíná expert na automobilový průmysl a partner EY Petr Knap s tím, že do budoucna poroste energetická zátěž stanic.

„Když uvažujeme výhledové počty nižších stovek tisíc elektromobilů v dalších zhruba deseti letech, jde o jednotky procent celostátní spotřeby energie. Současná dobrá praxe v EU je mít asi deset elektrických vozidel na jeden dobíjecí bod. Bavili bychom se tedy o zhruba dvou desítkách tisíc veřejných dobíjecích bodů,“ podotýká Knap.

V Česku je teď zhruba 2400 dobíjecích bodů, přičemž Národní akční plán čisté mobility počítá s devatenácti tisíci pro rok 2030. „Díky nízkému podílu elektrovozidel se zatím pohybujeme na poměru osm elektrovozidel na jeden dobíjecí bod. Většina dobíjecích stanic tak nemá ekonomický provoz,“ konstatuje Knap.

Například E.ON přiznává, že se počet využití stanic nezvyšuje velkým tempem. Letos eviduje necelých čtyřicet tisíc dobití. „Je to ovlivněné tím, že aktuální výstavba veřejné dobíjecí infrastruktury předbíhá prodeje elektrických vozů,“ míní Klíma. Do budoucna počítá s plně komerčním provozem, což by znamenalo pětkrát častější využívání stanic oproti dnešku.

Z poloviny dotované stanice za sto milionů chce v příštím roce vystavět společnost Innogy, jež očekává, že příjmy z nabíjení porostou. „Provozovatelé budou více promítat provozní náklady do nabíjení než dosud, kdy se všichni učíme,“ předpokládá mluvčí Innogy Pavel Grochál.

Stanice postupně vznikají u čerpacích stanic i obchodních řetězců. Například Lidl láká na možnost bezplatného využití 29 dobíjecích stanic. Eviduje u nich tři tisíce dobití za týden. Stanice chce postupně instalovat u všech svých prodejen.