Letečtí dopravci dále šetří, v kokpitu by mohl do pěti let zůstat jen jeden pilot

Piloti

Piloti Zdroj: Profimedia

Rostoucí mzdové náklady, klesající marže aerolinek a technologický vývoj. To jsou hlavní faktory, které dle banky UBS ovlivní práci pilotů. Během následujících pěti let by totiž na dálkových trasách mohl v kokpitu sedět pilot pouze jeden.

V současnosti je běžnou praxí, že jsou posádky na dálkových letech trojčlenné a piloti se navzájem střídají. Zatímco dva po startu zůsátávají v kokpitu letadla, jeden může odpočívat. Dle UBS se ale praxe může snadno změnit tím, že třetí pilot na dlouhých letech vůbec nebude. Zatímco se tak jeden z pilotů odebere k odpočinku, druhý v kokpitu zůstane.

Právě let v hladině je nejméně náročnou fází letu. Úkolem pilotů je především sledovat systémy, komunikovat s řídícími letového provozu a provádět průběžné ověřovací propočty stavu paliva.

Analýza předpokládá, že by tímto opatřením letecký průmysl ušetřil minimálně 15 miliard dolarů (331 miliard korun) především na mzdách a nákladech na výcvik pilotů. „Nákladní i osobní letadla s jediným pilotem mohou létat dříve, než si myslíte,“ uvádí pro CNBC spoluautorka studie Celine Fornarová, která očekává, že se do praxe návrh může dostat kolem let 2022 a 2023.

Právě u přepravy nákladu má přitom myšlenka větší potenciál. Souvisí to také s možnými obavami pasažérů – čtyřiapadesát procent lidí by totiž bylo neochotných letět ve stroji jen s jedním pilotem, uvádí související průzkum.

Výrobci letadel, kteří nastupující trend potvrzují, tak předpokládají, že nástup nového způsobu provozu bude muset být postupný. Tedy že v první fázi budou takzvaně „single“ létat piloti nákladních letadel, nástup na osobní linky by mohl přijít v horizontu dalších šesti let. To již dříve potvrdili například zástupci vývojového oddělení společnosti Boeing, kteří na automatizaci procesů pracují společně s automobilkou General Motors. Podle nich je otázka definitivního odstranění druhého pilota z provozu záležitostí dekád.

„Zájem je globální. Myslím si, že někteří nákladní dopravci bedlivě sledují konkurenci, protože nasazení jen jednoho pilota znamená značné finanční úspory,“ řekl pro Reuters Jeffrey Lam z technologické firmy ST Aerospace.

Jednu z hlavních překážek ale představují hlavně úřady, které by ke změnám v pravidlech létání musely dát souhlas. Přihlížet přitom budou k lidskému faktoru, a to nehledě na to, zda bude pilot sám v kokpitu po celou dobu letu, nebo jen v jeho nekritických fázích. Problémem přitom nemusí být pouze únava nebo nevolnost pilota, ale také jeho neočekávané chování, jak se ukázalo v případě sebevražedné havárie letounu Germanwings před třemi lety.

Regulátoři budou muset rovněž počkat na technická řešení, se kterými přijdou samotní výrobci letadel. Americká NASA loni v září provedla sérii testů, v rámci kterých ovládal Boeing 737 (jedno z nejrozšířenějších dopravních letadel na světě) jediný pilot. Množství námahy na pilota studie označila za „nepřijatelné“ už v běžných podmínkách, nemluvě o nouzových situacích.

Změnou by musel s nejvyšší pravděpodobností projít také výcvik pilotů. Před pěti lety vydal letecký úřad FAA zprávu, podle které jsou piloti nadmíru závislí na automatizaci letadla, že jim mnohdy chybí potřebné znalosti a zkušenosti k řešení vzniklých situací. V průměru totiž piloti dopravních letadel řídí bez zásahu autopilota pouze sedm minut v průběhu celého letu. Vždy se jedná o fázi vzletu a zpravidla i přistání, kdy se autopilot vypíná několik desítek až stovek metrů nad zemí.

Piloti si rovněž pravidelně střídají své úkoly, nehledě na to, zda se jedná o kapitána nebo prvního důstojníka. Zatímco jeden je takzvaný „pilot letící“, druhý zastává funkci „pilota monitorujícího“, který například obstarává radiovou komunikaci. Na dalším letu si své funkce vystřídají.

Ještě v 80. letech přitom bylo běžné, že se v kokpitu nacházela tříčlenná posádka. Tu kromě pilotů tvořil také navigátor.