Slavný Knödelexpress na trase do Berlína skončí. Ještě ho stihnete. Svíčkovou objednávejte v Děčíně
Konec jedné éry. Ikonické starosvětské jídelní vozy na trase z Prahy do Berlína nahradí moderní bistrovozy. Zpráva vyvolala obrovský zájem dokonce i u světových médií. Legendární vrchní Pavel Peterka, kterého proslavil spisovatel Jaroslav Rudiš, nestačí vysvětlovat, že vozy s červenými polstrovanými sedačkami z kolejí nezmizí.
Červené lampičky, polstrované sedačky a na stolech nažehlené ubrusy. Žádné plastové nádobí, ale porcelánové talíře. A v nich poctivá svíčková s knedlíkem doplněná o čerstvě natočené pivo. Typický obrázek restaurace, ve které víc než hluk konverzace hostů slyšíte rytmus kol vlaku přejíždějících přes spoje kolejnic a kde se za oknem střídají unikátní výhledy třeba do členité krajiny Českého a Saského Švýcarska. Vítejte v jídelním voze vlaku Berliner na trase z Prahy do Berlína, nebo až do Hamburku, chcete-li.
Podívejte se, jak to uvnitř vlaku vypadá:
Letos ikonické vozy, díky nimž se celému vlaku přezdívá knedlíkový expres – německy Knödelexpress –, nahradí standardní moderní bistrovozy. Důvod je prozaický: potřeba vyšší rychlosti, kterou tradiční „jídelňáky“ nezvládají.
Pendleři s palačinkou
Trasu vlaku Berliner znám zpaměti. Dojížděla jsem jím za prací do Prahy z Berlína, kde jsem několik let žila. Znám skoro každou vesnici podél trasy. Nespočítám, kolikrát jsem tudy jela, vím však jistě, že jsem do jídelního vozu šla pokaždé, a vím také, co jsem si tady dávala za jídla. Oceňuji, že menu se měnilo každé tři měsíce podle sezony a nikdy v nabídce nechyběl pokrm pro vegetariány. Na stálém menu je dodnes také nejoblíbenější jídlo mého nyní už dospívajícího syna, který mě jako malý chlapec při pendlování za prací doprovázel. Pokaždé si dával palačinku s čokoládou a se šlehačkou a bez téhle tradice by se snad naše dlouhé cesty nedaly zvládnout.
Rychlost rozhoduje
Už loni začaly České dráhy nahrazovat vlaky EuroCity na této trase rychlejšími modely ComfortJet, které dovedou jet rychlostí až 230 kilometrů za hodinu. Původní vlaky zvládají nejvýše dvousetkilometrovou rychlost. Přidat je potřeba především za Berlínem. V úseku Berlín–Hamburk se zkrátka jezdí rychleji.
Nové soupravy se mohou pochlubit lepším bezbariérovým přístupem, tlačítky pro nevidomé nebo bezdrátovými nabíječkami mobilních telefonů v první třídě. Bohužel však už nemohou vézt tradiční jídelní vozy, jež se při vyšší rychlosti příliš klepou. Na kompletní dodávku nových jídelních vozů soupravy ještě čekají, takže za ně zatím zaskakují ty staré.
České dráhy převzaly loni v září od sdružení Siemens Mobility a Škoda Group zatím čtyři soupravy ComfortJet a kompletní vlaky s jídelním vozem by měly začít jezdit v průběhu letošního roku.
Kolem události se mezi cestujícími doslova zvedla vlna paniky dokazující, že tradiční jídelní vozy mají hodně fanoušků. „Pořád mi někdo volá a ptá se, co se děje. Je proto důležité zdůraznit, že jídelní vozy nekončí, jen se přesouvají na jiné trasy. Nahrazovány budou postupně a jejich výměna potrvá celý rok,“ vysvětluje Pavel Peterka, legendární vrchní knedlíkového expresu.
Jídelní vozy s označením WRmz se z linky Praha–Berlín přesunou na tuzemské dálkové linky, kde svými technickými parametry ještě obstojí. Mohly by jezdit například na lince Praha–Ostrava, konkrétní plán ale dráhy zatím nemají.
Česká hospoda na kolečkách
Jídelní vozy jsou v provozu třicet let, Peterka na nich slouží celých 23 let. „Naše jídelní vozy jsou unikátní, bylo jich vyrobených jenom deset. Podle mě jsou úplně dokonalé. Nemám, co bych jim vytkl. Také servírujeme skvělé jídlo a je opravdu úžasné dělat práci, za níž si stojím,“ rozplývá se při našem setkání Pavel Peterka, který je mimo jiné celoživotním fanouškem vlaků.
Zpráva o tom, že vozy končí, dostala Českou republiku i do světových médií. Dlouhý článek tématu věnovali například v prestižním britském listu The Economist. O „jídelňáku“ psala samozřejmě i přední německá média jako třeba deník Der Tagesspiegel.
Pavel Peterka v rozhovorech mimo jiné odpovídá na to, zda bude na trase pokračovat a obsluhovat cestující i v nových vozech. Prý rozhodně ano. Trasa do Berlína je totiž jeho druhým domovem a některé výhledy z vlaku se mu dodnes neomrzely.
Nedivím se mu. Scenerie za okny na trase jsou skutečně dechberoucí. Nádherná část vede Českým a Saským Švýcarskem, krásnou přírodou, která se rozléhá mezi stanicemi Děčín a Bad Schandau. Poté vlak projíždí Drážďany a následně se přes Braniborsko a oblast s nekonečnými hustými lesy přesouvá do Berlína. Odtud pokračuje do Hamburku a případně ještě do Kielu.
Svíčkovou až v Děčíně
Nejoblíbenější jídlo ve voze je podle Pavla Peterky nepřekvapivě tradiční česká svíčková omáčka s knedlíkem, v zimním menu jí teď ale konkuruje kančí guláš se špekovými knedlíky.
Trasa a jídelní vůz mají ještě jednu specialitu: Dobře zvažte, kde si jídlo objednáte. Platí tu totiž dvojí ceny, na území České republiky jsou asi o třetinu nižší než v Německu. Třeba svíčková objednaná ještě na českých kolejích vyjde v přepočtu na 9,10 eura (229 korun), zatímco po příjezdu do Německa stojí třináct eur (327 korun). Proto jsme i my při našich rodinných cestách vymýšleli, kdy a jak si objednat. Bavily mě také výjevy, kdy lidé v jídelním voze na cestě z Německa seděli nad minerálkou a čekali netrpělivě na přejezd do Děčína, kde si začali objednávat ve velkém jídla za české ceny.
Poctivá gastronomie zůstane i v nových jídelních vozech, jak uklidňuje Peterka. Navzdory tomu, že se v médiích objevily informace o tom, že se přejde na plastové příbory a fastfood ohřívaný v mikrovlnce.
„To je nesmysl, jídla zůstanou stejná a stejně kvalitní. I točené pivo bude. Jen zmizí sporák. Místo toho bude ve vozech moderní konvektomat,“ popisuje Peterka. Nové jídelní vozy budou mít také menší kapacitu, nezabírají totiž celou délku vozu: Místo třiceti míst k sezení jich bude jenom osmnáct.
A možná zmizí i trocha tradiční atmosféry. Ve mně osobně vyvolává jízda knedlíkovým expresem vlnu nostalgie. Za covidu jsem třeba na dlouhou dobu uvázla v Německu za zavřenými hranicemi. Když jsem se po měsících vydala vlakem do Česka, pamatuji si, jak jsem v jídelním voze po dlouhé době slyšela češtinu a byla opravdu dojatá. Cítila jsem se tady jako doma, jako někde v české hospodě.
Postava z Rudišova románu
A přesně tak, tedy jako o fenoménu české hospody na kolejích, psal v roce 2019 o těchto jídelních vozech ve svém článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung slavný český spisovatel žijící v Berlíně Jaroslav Rudiš. „Ve vlaku z Berlína do Prahy se cítíte jako v české hospodě. Jídelní vůz je malý svět ve velkém. A nitky se spojují s panem Peterkou,“ popsal Rudiš v německém textu.
A byl to právě tento článek, který český jídelní vůz proslavil a Peterkovi svým způsobem změnil život. Rudiš z něj ještě k tomu učinil postavu své knížky Návod k použití železnice. Peterka a spisovatel se seznámili právě ve vlaku z Berlína do Prahy. Peterka Rudiše sám oslovil a poděkoval mu za jeho práci, pak se spřátelili.
„Jsem jen obyčejný hospodský, ale díky němu se mi v životě dějí věci, které běžný hospodský nezažívá. Lidé se se mnou fotí, oslovují mě jménem, nosí mi k podpisu jeho knihu. Dokonce si mě přímo vyžádal německý prezident Steinmeier, když jel vlakem z Berlína do Prahy. A novináři si mě zvou na rozhovory,“ vypráví mi Peterka, který má celý život vřelý vztah k divadlu, vystupování na veřejnosti mu nevadí, a tak mu i medializace dělá radost. „Beru to tak, že zároveň propaguji naše povolání,“ popisuje mi.
Peterkova poslední cesta
Na závěr si dovolím ještě jednu osobní poznámku. Vlakem na této trase jsem jela mnohokrát, pana Peterku jsem chtěla potkat, ale nikdy se mi to nepovedlo. Několikrát jsme si spolu psali zprávy přes sociální sítě a snažili se sladit termíny, neúspěšně. Pravda je, že mě v jídelním voze obsloužil až nyní během focení pro e15 magazín, kdy jsem s ním projela trasu ze stanice Praha-Holešovice na hlavní nádraží.
Ráda bych se ještě někdy v původním jídelním voze do Berlína projela. Ale nikdo, ani Pavel Peterka, zatím neví, kdy vyrazí za hranice naposled. „Je to mým tajným snem, abych mohl jet tu úplně poslední jízdu,“ svěřuje mi usměvavý vrchní, když se loučíme.
Chcete-li si posezení v červených polstrovaných sedačkách vyzkoušet, máte ještě šanci během celého roku 2025. Kdo bude mít štěstí, možná potká nejen pana Peterku, ale i Jaroslava Rudiše.
