Bez Německa už se Česko obejde, bez elektřiny ale propadne chudobě, říká šéf Komerčky Juchelka

Česká ekonomika se má letos zmátořit ze stagnace k mírnému růstu. To ale zdaleka neplatí pro Německo, našeho ekonomického soukmenovce. Jak se na ten nesoulad díváte jako bankéř evropského formátu? Nehrozí snad, že německý splín Česku žádné oživení nedovolí?

Německo je v poslední době v permanentním ekonomickém stresu, což by na naší výkonnosti mělo být okamžitě vidět, ale není. Nebo alespoň ne do takové míry, do jaké by nám to třeba před deseti lety hrozilo. Důvodem je, že jsme v této zemi vybudovali dostatečně silnou domácí spotřebu. Což nejsou jenom domácnosti, ale i firmy, a dohromady tvoří vnitřní motor, který nás do určité míry diverguje od starého rčení, že když si Německo kýchne, tak Česko dostane chřipku.

Takže tahle mnohokrát opakovaná fráze, která mezitím bohužel stačila zlidovět, už neplatí?

Platí to, ale v mnohem menší míře, než kdybychom tu spolu seděli před deseti nebo patnácti lety. Ta přenositelnost stresu je relativně nižší. Nic z toho by nemělo ale vést k tomu, že budeme uchlácholeni situací, že se spokojíme s tím, jak to je. Protože Česko společně s Německem a významnou částí Evropy čelí některým makrotrendům, které jim nesvědčí. Příkladem lze uvést demografii, je nás čím dál méně, čímž máme chronicky vyprahlý trh práce. Počet volných míst je téměř permanentně vyšší než počet lidí, kteří aktivně hledají práci. 

Co takový průmysl? Kdysi česká i německá chlouba, dnes v kontrastu s technologickou vichřicí ve světě působí spíše jako závaží stahující ekonomiky dolů.

Jsem přesvědčen, že je dobře, že v Česku umíme „vyrábět věci“. Současně struktura industriálního parku nemusí nezbytně odpovídat tomu, co bude vytvářet skutečnou konkurenceschopnost země v příštích dvaceti nebo padesáti letech. A stojíme na prahu toho, abychom podporovali chytré investice a našli si jako Česko své pole působnosti v rámci Evropy, které z nás udělá trvale konkurenceschopnou zemi. Ten, kdo vidí, co se děje například v oblasti zavádění umělé inteligence, musí vidět, že každá z největších technologických firem na světě si staví obrovská datová centra. Jsou tak velká, že každé z nich vlastně potřebuje svou vlastní elektrárnu. Vzniká tu nový, globální, možná i trochu geopolitický souboj, kdo bude rychlejší v zavádění AI kvůli konkurenceschopnosti svých zemí. Je evidentní, že primární boj se vede mezi USA a Čínou.

Trump tlačí Česko do dražších hypoték. Přepisuje se úvěrová budoucnost, varují obchodníci

Finance a bankovnictví

Takže Evropa včetně Česka ostrouhá a propadne se do druhé až třetí ekonomické ligy?

Evropa po nedávném AI summitu v únoru v Paříži prohlásila, že má připravených 100 až 200 miliard eur ve prospěch budování datových a expertních center a odhodlání vybudovat svůj vlastní velký jazykový model. Česko musí v tomto ohledu jít s trendem, vyniknout proti konkurenci a posílit svoje silné stránky. Doplnit to o technický vzdělávací systém a spojit se schopností být energeticky soběstační. A to do té míry, abychom si mohli v rámci Evropy zabojovat o to, aby některá z datových center sídlila u nás.

Tak trochu efekt bájné gigafactory. Česku tyhle velké goals nikdy tak docela nešly, proč?

Chybí nám primárně strategický dialog na úrovni vlády, který by řešil energetickou soběstačnost a hlavní aspekty budoucí konkurenceschopnosti české ekonomiky. A je to škoda. Protože nebudeme-li činit chytré kroky a budou je činit ostatní, pak budeme konkurovat jiným zemím jen náklady na práci. Staneme se nízkonákladovou ekonomikou, což se rovná nízkopříjmovou zemí, která nebude dostatečně využívat svůj potenciál. Ale k tomu, abychom tam došli, vedou cesty skrze deregulace či snížení regulace v určitých oblastech. Jen český bankovní trh musí ročně vynakládat miliardy korun na to, aby zvládl všechny svoje regulační a reportovací povinnosti. A to nemluvím o tom, že v rámci evropského kontinentu kupříkladu absentuje dostatečně silný kapitálový trh. Takže není nezbytně důležité mít nějakou státní plánovací komisi, která by nám řekla, které investice stojí za to a které ne, s tím už si trh poradí. Potřebuje jen víc kyslíku, tedy méně regulace.

Slovenská studie ukazuje, že Green Deal bez vyšších cen nezafunguje

Názory a analýzy

Evropa už ale přešlapuje na místě docela dlouho. Nemohl jí už mezitím krutě ujet vlak?

Absolutně ne. Poraženecká nálada a nihilismus nejsou namístě. Namístě je absolutní odhodlání, abychom posbírali impulzy zvnějšku, tedy primárně mimo evropský kontinent. Musíme se podívat na to, co nám chybí k tomu, abychom byli konkurenceschopní jako kontinent s největšími ekonomikami na světě, tedy s Čínou a USA, a co je k tomu třeba udělat. Evropa je dobrovolné sdružení 27 států, takže to odhodlání k akci může trvat trochu déle. Ale nemám žádnou obavu, že by Evropě chyběly lidské a kapitálové zdroje a know-how.

Naznačujete, že struktura evropského a potažmo českého průmyslu se bude muset změnit. Kudy se vydat, co jsou pro Česko a kontinent klíčové směry?

Jeden z nových trendů je, že zdaleka ne každý výrobek se může vyrobit na kterékoli části zeměkoule podle toho, kde jsou nejmenší náklady. Jinými slovy budou existovat výroby, u kterých bude vhodné se postarat o to, aby byly v rámci kontinentu soběstačné. Je otázkou, zda je to dobře, nebo špatně. Aktuálně je to třeba otázka obranného průmyslu. Nepochybuji o tom, že role průmyslu v rámci Evropy zůstane silná, a nepochybuji o tom, že potřeba vybavit se materiálem zůstane pořád silná. Nemám obavu, že by došlo k nějaké totální deindustrializaci Evropy, spíš bych čekal, že dojde k reindustrializaci Evropy. Bude pochopitelné, že některé firmy zkrachují, ale budou vznikat nové, ať už v oblasti technologií, nebo jinde – a tam přichází prostor na definování strategických cílů v oblasti byznysu a ekonomiky v Evropě.

Pro banky byli zbrojaři ještě před pár lety klienty, se kterými se jednalo spíše raději po zavíračce. Nakolik se to změnilo?

Komerčka byla paradoxně velmi silná ve financování obranného průmyslu i v době, kdy byla obrana s trochou nadsázky na úrovni dobrovolnické činnosti. Financovali jsme třeba Aero Vodochody v době, kdy firma neměla prakticky žádnou budoucnost a po jejích výrobcích nebyla prakticky žádná poptávka, a to ani z české vlády a armády. Dodnes jsme jednou z největších financujících bank českého obranného průmyslu. Doprovázeli jsme Czechoslovak Group na její expanzi, ať už po Evropě, nebo na americký kontinent. Doprovázeli jsme Colt CZ na jejich cestě do Ameriky a na burzu nebo jsme financovali její expanzi do výroby nábojů, když kupovali Sellier & Bellot. Znali jsme perfektně obě strany. Komerčka zvýšila významně už v posledním roce už tak vysokou expozici v obranném průmyslu z deseti na dvacet miliard. A celková expozice českých bank se přitom počítá v desítkách miliard korun.

Takže Komerčka jako česká jednička ve financování obranného průmyslu? Ostatně asi se to vyplatí.

Samozřejmě bychom raději financovali například výrobu dětských plen a dudlíků, ale poptávka po financování teď prostě chodí z oblasti obranného průmyslu. Okolnosti, které k tomu vedly, čili zejména válka na Ukrajině, nikoho netěší. Ale tyto firmy jsou v rozkvětu, navyšují produkci a kupují ostatní firmy. Tahle část českého průmyslu navíc hraje významnou roli v rámci Evropy a stává se evropsky až světově významným producentem. Jejich činnost je primárně restocking, tedy doplňování zásob zemí NATO, což je extrémně důležité. I kompozice firem, které Komerčka financuje, je z majority ve středně velkých podnicích, tedy dodavatelích těchto velkých strojírenských firem. Vždycky jsme měli velmi přísná pravidla posuzování financování obranného průmyslu a tak to proboha má být. Máme zákaz financovat výrobu nášlapných min či kazetových raketových systémů, tedy tu část průmyslu, kde se Česko zavázalo nebýt a kde jsou  závazky Česka z mezinárodních úmluv. Ale všechno ostatní je možné financovat, a když vidíte, v jakém tempu české společnosti navyšují produkci, tak je nasnadě, že je někdo musí financovat a nejde o všelidové sbírky. Financují je české banky a do nějaké míry kapitálový trh.

Komerční banka zruší sedmnáct poboček hlavně v malých městech

Banky a účty

Pojďme o level citlivosti dále – co takové financování tradiční, špinavé, černé a smradlavé energetiky?

V téhle zemi, a odvolávám se na prohlášení expertů z ČEZ, je pro uhelné elektrárny game over. Dle jejich slov se u nás dnes těží zhruba už jen pětina toho co dřív. Nové doly se otvírat nebudou, stávající se nebudou rozšiřovat. Běží tu obrovská investiční vlna přechodu českých tepláren ze spalování uhlí na spalování plynu. To se děje napříč celým trhem bez ohledu na vlastníky tepláren. Kombinací nukleárních kapacit s plynovými zdroji, které jsou z velké části ve výstavbě, a obnovitelnými zdroji Česko na nějakém horizontu bude bez uhelných zdrojů. Tím pádem české banky i v okamžiku, kdy berou v potaz nějaký rozměr financování uhlí, mají volnější ruce a česká energetika se do velké míry stává méně uhlíkově náročnou. Bohužel ne tak uhlíkově nenáročnou jako třeba Slovensko, které po dokončení nukleární elektrárny Mochovce 3 a dokončující se Mochovce 4 v kombinaci s vodními zdroji na Váhu a Hronu má naprosto bezemisní energetický mix.

Takže Slovensko konečně v roli vzoru pro Česko. Jdeme nicméně správným směrem a vše je o. k.?

Je tu jiný paradox. Třeba Třinecké železárny uvedly, že chystají jednu z největších investic historie do oblasti obloukové pece, tedy elektřinou poháněné pece, aby mohla rozžhavit železnou rudu a vyrobit ocel. A pokud má dojít k takové míře elektrifikace napříč průmyslem, bude potřeba násobně více energie než v současnosti. To znamená investiční poptávku nejenom ze strany výrobců elektrické energie, ale také přenosové soustavy a distribučních soustav. Obrovské investice, které bude třeba financovat. K tomu připočtěte chystanou výstavbu extrémně energeticky náročných datových center. V kontrastu s tím přitom uvažme českou realitu, když tu pořádáme už dlouhá léta výběrová řízení na obnovu kapacity jádra, zdůrazňuji obnovu, a nikoli rozšíření. Pak se ptám, kolik bychom měli takových výběrových řízení dělat, abychom si mohli říct o nějaký ten primariát v té či oné oblasti moderního rozvoje české ekonomiky. Chybí tu úvaha co dál a je tu ono riziko, že se staneme levnou a nízkonákladovou ekonomikou, kdy naše výroby budou stát někde vzadu v řetězci dodavatelů.

To vypadá jako nejužší hrdlo české ekonomiky, nebo ne?

To nejužší hrdlo je, že jsme a priori skeptičtí vůči všemu, co se kolem nás děje. Musíme se kolektivně vymanit z toho, abychom v tom nihilismu setrvali příliš dlouho. A abychom nastartovali včas diskuzi o tom, kam investovat a kam vést další kroky. Banky v tomto smyslu mohou hrát roli – nejen při financování, ale také v oblasti inovací a technologických investic. Komerčka investuje v součtu deset a více miliard do stavby úplně nové banky na zelené louce z hlediska technologií. Budeme jedna z mála evropských bank, které budou mít postavený nový core banking systém, analytickou vrstvu i bankovní aplikace na technologiích 21. století. Děláme to vědomě, abychom byli flexibilnější a zjednodušili a zatraktivnili služby pro klienty.

Totálně vykoupený panel. Kupci vyluxovali byty z pražských sídlišť, teď počítají zisky

Reality a stavebnictví

Zmínil jste ošklivé slůvko nihilismus a naprosto s tím souhlasím. Ale čeho je výsledkem?

Nejsem sociolog, byť jsem vášnivý čtenář těchto knih, ale primárně je třeba vzít vlastní osud do svých rukou a nespoléhat se na někoho jiného. A říct si o svoje v rámci unie, říct si o svou roli a udělat někdy třeba i odvážná politická a ekonomická rozhodnutí, která nás dostanou na novou úroveň. Pokud budeme jen chránit to, co je, tak zůstaneme ve struktuře, v jaké jsme. Náklady v ekonomice budou relativně nízké vůči zemím, kde se budou realizovat investice s vyšší přidanou hodnotu. A může nás to na desetiletí uvrhnout do limbu. Je potřeba brát někdy i ne úplně pozitivní zprávy z vnějšího světa jako důvody k zamyšlení, na čem se dá postavit nové Česko.

Pod pojmem vnější svět mi automaticky primárně naběhne Trumpova Amerika. Jak silný vnímáte jako bankéř americký faktor, nakolik zamíchá českou a evropskou ekonomikou?

Pojďme dát bokem politickou vrstvu, protože i ekonomicky se tvářící nástroj jako cla slouží aktuálně k politickým cílům. Tarify, působí-li dlouhodobě, mají devastující účinky na globální ekonomiku. Protože jsou jednostranné, vyvolávají protireakce a umenšují globální výměny a zvyšují náklady a ceny, tedy inflaci. Takže to nemá vítěze. Samozřejmě že firmy vyvážející do USA budou mít pod clem sníženou schopnost dodávat na tento trh. I když existují dva polštáře, které dopad umějí snížit. Jsou jimi euro a koruna. Oslabením měn se v důsledku ten okamžitý negativní dopad pro exportéry může zčásti absorbovat. Samozřejmě oslabení měny zase vyvolá jiné negativní důsledky v ekonomice.

Takže obrana Česka, potažmo Evropy před americkou šikanou je překvapivě triviální. Nic víc nehrozí?

Druhá věc je pozorování toho, že má-li být AI novým „parním strojem“ a revolucí v oblasti rozvoje globální ekonomiky, pak absolutně relevantní úvaha je, zda v Evropě máme mít svou vlastní cestu. Já osobně myslím že ano, znamená to ale vyvolat obrovské investice v oblasti technologií. Ale zároveň je tu obrovská příležitost, protože nikde dostatečná infrastruktura k tomuto druhu byznysu neexistuje, tak proč by neměla zčásti vzniknout i v Česku. Takže na první dobrou je to velké riziko, ale stejně tak při naší rychlosti a důraznosti i příležitost – a strategická výhoda pro budoucnost. 

Podvody, nesmysly, bankroty. Deset startupů, které radši měly zůstat v garáži

Byznys

Ale jaký plynový pedál pro to všechno přišlápnout?

Kde je fakt nutné zatlačit na pilu, je vznik společného evropského kapitálového trhu. Česko je toho typickým příkladem, jsou tu uspané desítky až stovky miliard korun na penzijních, pojistných i bankovních účtech firem a účtech občanů, které mohou sloužit k investicím pro budoucí prosperitu Evropy. A do tohoto trychtýře by se měly vejít veškeré úvahy o penzijní reformě, o reformě kapitálového trhu v Česku, o snížení regulační zátěže nad českým finančním trhem, protože slouží dosažení vyššího a strategičtějšího cíle.

Mluvíme krásně vizionářsky, ale zkusme se vrátit na chvíli na zem, doslova na podlahu pod námi. Sedíme v budově, jejíž prodej vás loni zachránil před poklesem zisku. Začalo se snad na bankovních výdělcích nepříznivě projevovat uvolňování politiky ČNB tlačící na zlevňování půjček?

Ne nezbytně. Staly se další externality, které ubraly na ziskovosti Komerčky. Jedna z nich se týká celého trhu, například navýšení povinných minimálních rezerv na dvojnásobek, když navíc nejsou úročeny. Což samozřejmě snížilo výnosy z úroků všem bankám. Současně v oblasti malých a středních firem jsme neviděli tak velkou poptávku po nových investičních úvěrech. Tyto firmy odkládaly – a doufáme, že letos o tom budeme moci mluvit v minulém čase – investiční rozhodnutí. Nejistota, která je obklopovala, byla poměrně vysoká a úrokové sazby byly relativně vysoké. Takže jsme viděli přiškrcenou poptávku po úvěrech ze strany malých a středních podniků.

Co vám tedy primárně vydělávalo?

Spotřebitelské financování rostlo relativně hezky a v kombinaci s hypotékami a financováním velkých společností vytvářelo hlavní motor růstu Komerčky v loňském roce. Vypadá to, že spotřeba a investice domácností zůstanou i letos hlavním motorem růstu české ekonomiky. Fungování banky je vždycky nutné vnímat v kontextu toho, co se v dané zemi děje. Domácí poptávka se rekrutuje z toho, že jednak domácnostem znovu rostou reálné mzdy, což tak bude pravděpodobně i letos. Jak firmy, tak lidé mají relativně vysokou míru úspor a kombinují dosažitelnost financování s naspořenými částkami, aby dále živili růst českého HDP.

Pár klíčových čísel na konec. Tak třeba s jakou hypoteční sazbou bude končit letošní rok?

Myslím, že během letoška půjde cena hypoték mírně dolů. Na konci roku to bude pravděpodobně mezi čtyřmi a 4,5 procenta.

Tohle bude nevděčná poslední otázka, ale pokládám ji záměrně, protože nám zbývají asi dvě minuty času. O kolik letos vzrostou ceny nemovitostí?

Pokud máte na mysli rezidenční nemovitosti, jde o začarovaný kruh. Banky i například vláda umějí na místě vyjmenovat deset různých nápadů, jak podpořit poptávku po nemovitostech. Nicméně ale spíše potřebujeme opatření, která usnadní nabídku nových nemovitostí. Což je samozřejmě stokrát řečená úvaha. V okamžiku, kdy budou existovat nástroje ke zrychlení a zjednodušení povolování staveb nových bytů a domů, ke snížení byrokratické náročnosti, pak jejich cena může začít klesat. Pokud je jako nyní poptávka výše než možná nabídka nového bydlení, tak ceny klesat nebudou.