Budoucnost odpadového hospodářství patří chemické recyklaci, větší automatizaci i generaci Z. Položit základy dobře fungující cirkulární ekonomice pomůže také dobře zvládnutá legislativa a hlubší spolupráce dodavatelů s odběrateli. Na konferenci E15 o budoucnosti recyklace se na tom shodli zástupci samospráv, státu i byznysu. Efektivnějšímu využití odpadního plastu by napomohl přechod od mechanických třídicích linek k automatickým, zavedení technologií chemické recyklace, nebo změna v chování spotřebitelů.
Česku by mělo stačit 20 až 25 center automatizovaného třídění, podle vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí MŽP Davida Surého bude klíčové hlavně správné vymezení jejich kapacity i lokace. „Popelnicový smog i neefektivní trasy svozu stále zatěžují rozpočty obcí,“ řekl na konferenci E15. Právě zdražování svozu odpadů nutí vedení měst hledat efektivnější a levnější řešení. „Špatnou a drahou odpadovou politiku nejvíc pocítí sami obyvatelé obcí – ať už na vyšších poplatcích za svoz odpadu, nebo chybějících chodnících kvůli dírám v rozpočtu,“ dodává Surý.
Podle starostky Litvínova Kamily Bláhové se osvědčil přechod obce od soukromých odpadových společností k vlastnímu městskému svozu. Město totiž díky tomu lépe dokáže sledovat data o množství i typu odpadu. „Doufáme, že nám to pomůže zvolit efektivnější budoucí strategii svozu,“ uvedla. V nedaleké Bílině se podle starostky Zuzany Schwarz Bařtipánové osvědčil systém nádob na tříděný odpad přímo v domácnostech. „Zatímco u rodinných domů dosahujeme skoro na hranici úspěšnosti, ve vyloučených lokalitách se nám stále nedaří lidi k třídění motivovat,“ dodává.
Často skloňovaným tématem v souvislosti s odpadovou politikou je oběhové hospodářství, které si klade za cíl vracet výrobky a materiály zpět do oběhu tak, aby vznikalo co nejméně nového odpadu. Ministerstvo životního prostředí proto přišlo se strategií Cirkulární Česko 2040. Dokument počítá s vypisováním pobídkových dotačních programů. Generální ředitel obalové společnosti EKO-KOM Zbyněk Kozel ale upozorňuje, že kvůli zachování investičních jistot musí být cirkulární ekonomika finančně soběstačná. „Nemůžeme neustále spoléhat na to, že regulace se rovná dotace,“ řekl.
Nové trendy v oblasti recyklace by mohlo přinést chemické zpracovávání odpadu. To si totiž dokáže poradit i se směsným odpadem nebo kontaminujícími látkami. Výchozí recyklát by měl být navíc kvalitnější než ten mechanický. Podle Pavla Grmely ze Škoda Auto ale nelze z recyklovaných materiálů v automobilovém průmyslu vyrobit 100 procent součástek. „Se zvyšujícím se podílem recyklátu může klesat kvalita, což si nemůžeme dovolit,“ dodává. S nižší kvalitou a kratší životností takových produktů souhlasí Daniel Orel ze společnosti Arburg. Vyšší podíl recyklované složky podle něj dokonce může vést ke generování většího množství odpadu.
I samotná mechanická recyklace ale prošla za poslední desítky let vývojem. „V současnosti už nelze říct, že by byl recyklát vždy méně kvalitní než nový materiál,“ říká Libor Večeřa ze společnosti Remaq. Podle něj je možné využívat mechanickou recyklaci právě i u automobilů, jen je nutné hledat správné využití takto zpracovaného recyklátu.
Spotřebitelé ale zatím firmy k využívání více recyklovaných materiálů moc nemotivují. Podle vedoucího komunikace Tomáše Tylera ze sítě obchodů Lidl sice zákazníci říkají, že jim nevadí si za recyklované obaly připlatit, realita v nákupních košících je jiná. „Naši zákazníci v Česku jsou velice citliví na cenu. Stále raději sáhnou po produktech v plastu, protože jsou levnější,“ uvedl. Změny v chování spotřebitelů očekává s nástupem nové generace. S tím souhlasí i Grmela ze Škoda Auto. „Generace Z, která teď nastupuje a brzy se stane naším hlavním zákazníkem, má už ekologii v DNA,“ řekl.
Jak vznikají sedadla v automobilu z PET lahví:
