Můžeme růst, protože MMA není tak regulované jako jiné sporty, říká spolumajitel Oktagon MMA Pavol Neruda. Aby byly turnaje úspěšné, je třeba k nim přistupovat jako k zábavě, ale přitom chránit zápasníky jako sportovce. Organizátor musí fungovat jako produkční firma. Důležitá je propagace, show a samotný turnaj je podle Nerudy v podstatě „třešničkou na dortu.“
Expandovali jste do Německa a chystáte expanzi do Británie. Existuje nějaký návod, jak se Česko-slovenská firma může dostat na velké trhy s projekty určenými široké veřejnosti?
Já to vnímám tak, že tyto trhy mají obrovský potenciál, ale dosud nebyly využité. Tak tomu bylo u nás doma, když jsme začínali, a v Německu či Británii je to podobné. MMA je stále něco jako underground. Je to sport strašně jednoduchý na pochopení. Když se zavřou dveře klece a uvnitř jsou dva bojovníci, každý ví, co se bude dít. Nikdo se v tom nemusí orientovat tak, jako třeba v pravidlech tenisu, které jsou ve srovnání s MMA složité.
Navíc to celé útočí na naše prehistorické pudy. I když žijeme v moderní společnosti, stále máme v sobě nějaký boj. Proto v tom vidím obrovský potenciál. Přitom ani v zahraničí to nikdo nedělá správně. My máme jasnou vizi, vidíme toto bojové umění jako zábavu pro široké obecenstvo. Tak jsme je i od začátku prodávali. Neomezovali jsme se jen na příznivce bojových umění, vytvářeli jsme zábavu pro běžné publikum.
Liší se to od jiných sportů?
Klasický spor strašně svazují předpisy, asociace, způsoby přerozdělování peněz. Pro podnikání je ideální, pokud existuje pravidel co nejméně. MMA je mladý sport, vznikl v roce 1993, ale pořádně se rozběhl až po roce 2000. Díky tomu je regulací málo, což nám otevírá obrovský prostor. Nečekáme na to, co řekne stát, zda nám dá peníze, kolik nám pošle UEFA. Když se zítra rozhodneme, že v kleci bude krokodýl, tak tam prostě bude. Protože není nikdo, kdo by nám to zakázal.
Je to spíš sport nebo spíš zábava?
To si málokdo uvědomuje, že zvenku jsme sportovní organizace, ale uvnitř jsme hlavně produkční firma. Primárně vyrábíme show, dáváme obrovský důraz na propagaci, na podobu turnajů… Ale pořád to musí být sport. Nechceme se dostat do podoby, abychom proti sobě stavěli, co já vím, školníka proti včelaři. To dehonestuje sport, který má přitom svoji vysokou úroveň. Děláme zábavu, ale nesmí být hloupá.
Člověk, který jde do klece, musí být připravený jak technicky, tak kondičně i mentálně. Bít se s někým před deseti tisíci lidí, to není legrace. Navíc to má samozřejmě svá pravidla.
Jak je těžké tohle udržet? Aby to pořád byl sport, a nedopadlo to jako třeba wrestling?
Navenek to vypadá jako show, kde je všechno možné. Ale spíš jde o sport, kde lze použít techniky z různých bojových umění. Přitom jsou samozřejmě zakázané techniky, které by mohly ohrozit zdraví. Tedy údery zezadu, na oči, na pohlavní orgány, rotační páky a další věci. Takže i když to může vypadat nebezpečně, většinou představují maximum zranění modřiny, eventuálně natržená obočí.
Výhodou je, že bojovník očekává rány a ví, jak se bránit. Na rozdíl třeba od fotbalisty. Faulům se v podstatě bránit nemůžete. A jsou mnohdy zákeřné.
Podle čeho jste si vybírali trhy pro expanzi?
V první řadě jsme chtěli jít geograficky blízko, aby šlo o vyspělou ekonomiku a fungoval tam právní stát. Přece jen, mohli jsme před válkou uvažovat třeba o Rusku, ale těžko bychom se tam mohli spolehnout na právo. Takže bylo jasné, že půjdeme směrem na západ.
V Německu není MMA moc rozvinuté, a přitom jde o velký trh s vysokou životní úrovní, kde mají lidé dost peněz. Bylo ovšem třeba si na něm získat místní podporu a také vybudovat síť spolupracovníků. Začínali jsme s tím ještě před covidem. Dokonce se nám tam tehdy nabízeli místní partneři. Ale nakonec to kvůli covidu padlo, a tak jsme do toho šli sami.
Jaká vás potkala specifika?
Například Němci vůbec nejsou zvyklí nakupovat a platit online jinak než přes PayPal. Pokud byste nabízel jen platby kartou, tak nebudete mít šanci. Taky nás tam překvapilo, že v retailu stále převládají hotovostní platby.
Velká skupina by si najala místní společnost a poradenskou firmu, aby jí prostudovala a vyhodnotila, co se dá. Vy můžete postupovat rychleji, ale jak se jistíte proti velkým překvapením?
To se úplně nedá. My jsme se snažili do Německa cestovat, navštěvovat místa, kde se provozují bojová umění, vnímat, jak tam lidé zápas vnímají a nachystat se co nejlépe. Při natáčení naši první zahraniční reality show Oktagon Challenge jsme v Německu strávili asi dva měsíce a dokázali poznat například pracovní trh. Ten je úplně jiný než tady. Všichni jsou extrémně svázaní pravidly. Pracují striktně jen v pracovní době. Když to řeknu s nadsázkou, tak pokud vám někdo přiveze vodu, tak na její otevření už si musíte najít někoho jiného. Protože pokud to ten člověk nemá ve smlouvě, tak to prostě neudělá.
Marketing je založený na tom, že tuším, co spotřebitel chce, nebo by mohl chtít. Jak tedy vstoupit na trh, kde není evidentní poptávka?
My jsme přesvědčení, že nabídce MMA nelze odolat, pokud ji stavíme správně. Pokud to komunikujeme naším způsobem, to znamená pomocí příběhu toho sportu. To je hlavní princip při vstupu na trh. Pomohla nám v tom změna ve vydavatelské skupině Bildu, kde nám dali důvěru a otevřeli nám prostor pro naše videa.
Většinu organizací MMA zakládají bývalí zápasníci nebo trenéři, kteří mají na věc velmi úzký pohled. My to naopak stavíme na propagaci a na příběhu. Máme blíž k divákovi.
Každý růst přitahuje pozornost velkého kapitálu. Pokud věříte na další růst MMA, nabízí se otázka, kdy se o něj začne zajímat někdo s globálním dosahem? Nebo někdo, kdo ho bude chtít regulovat.
Sem tam se nás někdo ptá, třeba kdy budeme na olympiádě. Čím víc bude ten sport populární, tím víc bude zájem jej regulovat. Časem to tak dopadne. Ale naštěstí žijeme v době, kdy to tak ještě není. Svoboda je přitom pro podnikání tím nejlepším, co existuje. Regulace vždy znamená jen problémy.
Teď regulace hrozí kvůli energetické krizi.
Během covidu byly hromadné akce absolutně nejvíc postiženým sektorem. Hodně postižený byl i gastro segment, ale my jsme to odnesli úplně nejvíc a v podstatě to nikoho nezajímalo. Takové věci se ale stávají a bohužel asi budou stávat i nadále. V takových chvílích přežijí jen ti silnější. To je evoluce, která platí i ve sportu.
První covidové uzavření akcí přišlo v roce 2020 v úterý a my jsme měli v sobotu mít turnaj v Ostravě. Ve středu jsme začali řešit, co dál. Jaký zvolit formát, abychom si mohli zajistit alespoň nějaké příjmy. Vytvořili jsme nová pravidla, která jsme nazvali underground, a to všechno by zase v regulovaném odvětví šlo mnohem hůře.
Energetická krize se už teď projevuje růstem nájmů za haly. Takže nám klesají zisky, přestože zvyšujeme cenu vstupného. Rostou i ceny práce a spousta dalších položek.
Kde bude váš strop?
V Evropě je myslím hodně velký potenciál. Na tento prostor si věříme a vidíme se pořád vlastně jen na začátku celého rozvoje. Celosvětově existuje největší organizátor UFC. Je respektovaný jako nejvýznamnější. Šampion v UFC je uznávaný jako nejlepší ve své váze, a je to tak dobře. Tam se asi tlačit nebudeme. V Evropě je ale prostor skutečně otevřený. To jsou miliardy eur, o kterých se dá hovořit.
Jak vás vnímá byznys?
Na Slovensku jsou naše hospodářské výsledky veřejné a dnes jsme tam po Slovanu Bratislava druhým největším subjektem podnikajícím ve sportu. Samozřejmě to lidé ze sportu i z byznysu vnímají a rovněž už jsme dostali několik nabídek na převzetí. Každopádně se lidé chodí od nás učit, stejně jako my se zase učíme od jiných.
Pavol Neruda
Pavol Neruda je spolumajitelem a promotérem organizace Oktagon MMA, pořádající turnaje ve stejnojmenném druhu bojových umění. V minulosti se živil například jako projektový manažer v reklamní společnosti, fotograf či při studiu historie na univerzitě také jako vyhazovač. Pochází z bratislavské čtvrti Petržalka. Vzděláním je historik.
